V polovině minulého století bylo F1 hybridní osivo zeleniny vzácné. V knize Zelenina-československé původní odrůdy z roku 1948 není popsána jediná hybridní odrůda. Dnes naopak začínají být vzácné odrůdy nehybridní, jejichž semínka se čím dál hůř shánějí.
Zřejmě nejvíce ze zelenin byly hybridizací zasaženy okurky. Drtivá většina z 1295 odrůd okurek registrovaných v EU jsou hybridní odrůdy. V katalozích našich největších osivářských firem jako je Semo, Seva Seed nebo Moravoseed nenajdete jedinou nehybridní odrůdu okurek. Podobná začíná být situace u rajčat, kde z 3886 registrovaných odrůd je 78% hybridních. U cukrových melounů činí podíl hybridních odrůd 82%, u tykve obecné 65%.
Graf: Podíl hybridních a nehybridních odrůd vybraných druhů zeleniny registrovaných v EU ve Společném katalogu odrůd v roce 2015.
Rostoucí převaha hybridních odrůd nad nehybridními u mnohých druhů byla jedním z motivů, proč jsem začal množit a šířit mezi pěstitele permasemínka: Nehybridní semínka pěstovaná bez chemie, která si můžete na zahradě množit svépomoci a nemusíte je tudíž kupovat každý rok znovu. Třeba nehybridní osivo okurek je docela problém sehnat. Nedávno jsem proto otevřel internetový obchůdek, kde je má kolekce nehybridních odrůd k dispozici pro všechny zájemce.
(Nehybridním odrůdám se někdy říká též „volně opylované“. Budu tedy tyto výrazy používat jako synonyma.)
I když jsem se jako zahradník většinou komerčním F1 hybridním semenům z různých důvodů vyhýbal, připouštím, že ne vždy je upřednostnění nehybridní odrůdy před hybridní rozumnou volbou. To by byl příliš zjednodušený pohled. Stejně silným zjednodušením je však tvrzení, že hybridní odrůdy jsou obecně výnosnější a odolnější než nehybridní, jak píše ve své internetové poradně ředitel firmy Semo Jan Prášil.
Je rovněž pravda, že na hybridizaci jako takové není nic špatného. V přírodě k ní dochází spontánně a běžně se využívá v tradičním šlechtění. Stojí na počátku vzniku nových odrůd či druhů. Ovšem průmyslová produkce F1 hybridů je co do použité technologie a šlechtitelských cílů dosti specifická a z ekologického i permakulturního hlediska mnohdy ne zcela žádoucí. Má totiž své zásadní důsledky pro samozásobení, semenaření a biodiverzitu.
Považuji proto za užitečné shrnout některé informace o průmyslově vyráběných F1 hybridních semenech, nabízených dnes zahrádkářům, do následujících sedmi poznámek.
1) Hybridní semínka se ze zákona musejí označovat
Je-li na obalu se semeny uvedeno „hybrid“ a „F1“, jedná se o semena hybridní odrůdy, pro která platí, co píšu níže. Hybridní osivo vzniká zkřížením dvou či několika čistých (tzv. inbredních) linií. Číslo za písmenem „F“ vyjadřuje, o jakou „filiální“ (synovskou) generaci odvozenou z tohoto zkřížení (hybridizace) se jedná. F1 označuje první generaci, F2 druhou, F3 třetí atd. Drtivá většina komerčních hybridů patří do generace F1.
Foto: F1 hybridní odrůdy rajčat firmy Semo.
2) F1 hybridní odrůdy nejsou vhodné k semenaření
Proč? Protože na rozdíl od volně opylovaných (nehybridních) odrůd si při semenaření neuchovávají své vlastnosti. Nejsou geneticky stabilní. Vezmete-li semínka z rostliny vypěstované z F1 osiva, další rok Vám z nich vyrostou jedinci různorodých a povětšinou horších vlastností. Většina těchto tzv. F2 hybridů bude postrádat důležité přednosti, jimiž se vyznačoval původní F1 hybrid. Například rezistenci vůči chorobám, výnosy, barvu či tvar plodů, velikost apod.
Jeden příklad. Podle studie z roku 2001 mají hybridní odrůdy kukuřice používané v Africe o 18% vyšší výnosy než volně opylované. Ve druhé F2 generaci však výnosy hybridních odrůd klesají o 32%, zatímco u volně opylovaných odrůd je pokles pouhých 5%. Jako farmářské osivo, které si zajišťuje pěstitel ze své vlastní sklizně, jsou tedy hybridní odrůdy takřka nepoužitelné.
3) Některé hybridní odrůdy obsahují geny pylové sterility
Pylová sterilita je defektní mutace, která v přírodě vede k zániku. Je-li rostlina pylově sterilní, znamená to, že není schopna vytvářet pyl a tím ani vlastní semena. Pokud není opylena jinou pylově fertilní rostlinou, nedojde k její reprodukci a zhyne. Pylová sterilita je zcela zásadní pro produkci hybridů, neboť snižuje pracnost při množení hybridních osiv (odpadá nutnost ruční kastrace mateřského komponenta hybridní odrůdy). Skutečnost, že pylová sterilita pronikla do samotných základů průmyslového osivářství a stala se součástí moderního zeměděství, představuje přehlížené riziko pro udržitelný rozvoj naší civlizace.
4) F1 hybridní osivo si musíte vždy znovu koupit
U některých odrůd je to důsledek pylové sterility. Zejména je to však důsledek skutečnosti, že hybridní semínka vznikají zkřížením dvou (či více) rodičovských čistých linií, které obvykle zná a má k dispozici jen osivářská firma. Kdo neví, které přesně linie zkřížit a kdo tyto linie zároveň nemá pod kontrolou, není schopen vyprodukovat osivo dané hybridní odrůdy. Pěstitel, který chce semínka té či oné hybridní odrůdy využívat, musí si je vždy znovu koupit. Což je ekonomicky velice výhodné pro osivářské korporace. Zde lze patrně hledat jeden z hlavních motivů rozšiřování nabídky hybridních odrůd v katalozích soudobých semenářských firem.
5) F1 hybridní odrůdy nemají nutně lepší vlastnosti než volně opylované odrůdy
Nelze paušálně tvrdit, že hybridní odrůdy jsou obecně výnosnější či odolnější než nehybridní. Je pravda, že u F1 hybridních odrůd hraje důležitou roli efekt tzv. heteroze, kdy hybrid překonává ve výkonnosti své rodiče v jednom nebo více znacích. Jenže tento efekt se týká právě jen srovnání hybrida se svými geneticky nezdravými (tzv. inbredními) rodiči a nelze ho aplikovat na srovnání hybridů a volně opylovaných odrůd.
Vedle nehybridních odrůd nevycházejí hybridní odrůdy vždy lépe. Některé studie skutečně prokazují lepší vlastnosti hybridů oproti volně opylovaným odrůdám, závěry jiných studií jsou však opačné. Například podle studie z roku 2001, která srovnávala 23 volně opylovaných a 18 hybridních odrůd cibule, většina volně opylovaných odrůd byla stejně dobrá, ne-li lepší, než hybridní odrůdy co do výnosů a odolnosti vůči růžové hnilobě kořenů. Záleží také na tom, co chceme srovnávat. Zda nám jde zejména o výnosy či uniformitu nebo třeba o chuťové a výživové vlastnosti, které mohou být u některých volně opylovaných odrůd lepší. Což bylo prokázáno například u melounů.
Stín pochybností na generalizující vyzdvihování hybridních odrůd nad nehybridní vrhá rovněž srovnání pšenice a kukuřice. Ve Francii v druhé polovině dvacátého století došlo k tomu, že šlechtění cizosprašné kukuřice, kterou lze snadno hybridizovat, ovládl privátní sektor zaměřený výlučně na produkci hybridních odrůd. Veřejný sektor se ve stejné době zaměřil na šlechtění nehybridních odrůd pšenice, která není tak snadno hybridizovatelná. Výnosy pšenice od raných šedesátých let do pozdních let devadesátých stouply 2,2 krát, zatímco výnosy kukuřice jen dvakrát.
Je potom otázkou, proč bychom nemohli zlepšit výnosy kukuřice či jiných druhů na základě šlechtění čistě nehybridních odrůd podobně, jako se to podařilo u pšenice.
6) Hybridní odrůdy jsou vysoce uniformní
Což ovšem nemusí být pro zahrádkáře výhoda. Uniformita v dozrávání například znamená, že všechna rajčata dozrají ve stejnou dobu, což je výhodné pro jednorázovou mechanickou sklizeň kombajnem. Jenže pro zahrádkáře to znamená, že musí naráz sklidit a zpracovat veliké množství plodů. Pro samozásobení čerstvými rajčaty může být výhodnější postupné dozrávání a průběžná sklizeň. Nebo uniformita velikosti a tvaru plodů, kterou vyžadují od zemědělců supermarkety, je pro samozásobitelskou produkci irelevantní. Nehledě na to, že méně uniformní volně opylované odrůdy mohou být adaptabilnější a schopnější přizpůsobit se rozličným pozemkům v naší rozmanité krajině.
7) Hybridní odrůdy představují problém pro uchování genových zdrojů
Šlechtitelské společnosti nebývají příliš ochotny poskytnout genovým bankám rodičovské linie nezbytné pro regeneraci hybridních odrůd. A i kdyby je genové banky měly k dispozici, regenerace je zde mnohem náročnější než u volně opylovaných odrůd. Potíže ještě zhoršuje cytoplazmatická pylová sterilita, inkompatibilita a podobné záludnosti.
Problémy s regenerací hybridních odrůd jsou tak velké, že mnohé genové banky hybridní odrůdy do svých kolekcí vůbec nepřijímají. Tím vznikají slušné podmínky pro genetickou erozi. Jakmile je hybridní odrůda vyřazena ze sortimentu osivářské firmy, stává se prakticky nedostupnou a vysoce náchylnou k zániku. Jakmile osivářská firma skončí, zanikají spolu s ní veškeré její hybridní odrůdy, na které měla monopol.
Je na každém pěstiteli, aby si vybral, zda chce podporovat rozvoj volně opylovaných odrůd, které jsou dlouhodobě udržitelné a relativně snadno uchovatelné pro budoucí generace, nebo odrůd hybridních, u nichž je z uvedených důvodů mnohem vyšší riziko genetické eroze.
Mnohé staré nehybridní odrůdy jsou zde s námi stále dávno po tom, co jejich šlechtitel odešel a firma, která je uvedla na trh, zanikla. Co však odkáže budoucím generacím zahradníků a pěstitelů osivářský průmysl postavený na hybridních odrůdách?
——————————————————————————————————————————————————
O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Testuje odrůdy v neprůmyslových podmínkách a prodává permasemínka (nehybridní semínka, která si můžete snadno množit sami). Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady.
