Rostliny se mohou množit sexuálně semeny nebo asexuálně klony.
Základní rozdíl je v tom, že klony obsahují DNA pouze z jednoho rodiče, zatímco semena obsahují DNA z matky i otce. Čím více se matka a otec liší, tím větší je pestrost a variabilita rostlin, které ze semen vyrostou.
Naopak u klonů variabilita chybí. Jsou to genetické kopie otců či matek.
Asexuální či též vegetativní množení rostlin
Množení klony je založené na tom, že se z matečné rostliny oddělí některá její vegetativní část a z ní se vypěstuje nová rostlina – klon.
K tomu slouží stroužky či pacibulky u česneku, hlízy u brambor, dřevité řízky u vrb, rouby u ovocných stromů, odkopky u keřů, odnože u maliníků, šlahouny u jahodníků, oddenky u máty apod.
Takový způsob množení má jednu výhodu a jednu nevýhodu.
Výhodou je, že zde nehrozí sprášení mezi různými odrůdami. Potomci jsou přesnými genetickými kopiemi rodičů. Proto nemusíme řešit izolační vzdálenost.
Díky tomu lze i na malé zahrádce přemnožovat klidně sto odrůd česneku, aniž by se jejich geny smísily. To při semenaření nepřichází v úvahu.
Nevýhodou klonování je uniformita potomstva a redukce genetické diverzity.
Druhy, které se dlouhodobě množí vegetativně, například česnek, nejsou příliš adaptabilní a snadněji podléhají patogenům. Je zde velmi obtížné vyšlechtit nové lokální či odolnější odrůdy.
Sexuální či též generativní množení rostlin
U semen je to jinak. Obsahují DNA z obou rodičů. Vznikají v důsledku opylení, kdy se přenáší pyl z otce na matku (z tyčinky na bliznu).
Namixování rodičovských genů v semenech může vést ke vzniku nových znaků v potomstvu. Například, když vám z vlastních semen dýně hokaido vyroste jiná dýně.
Náchylnější k takovým změnám jsou cizosprašné druhy jako dýně, okurka, meloun či mrkev. U samosprašný druhů jsou méně časté. To se týká hrachu, rajčat, fazolu obecného či salátu.
Genetická variabilita a odlišnost potomků od rodičů je někdy žádoucí a jindy ne.
Žádoucí je, když chceme maximální diverzitu, abychom mohli plodinu efektivně selektovat, přizpůsobit konkrétním podmínkám nebo vyšlechtit novou odrůdu.
Nežádoucí je tehdy, když chceme uchovat čistotu odrůdy. Potom bychom jí měli předcházet prostorovou, časovou a technickou izolací, případně ji limitovat selekcí.
V dalším díle seriálu o semenaření si vysvětlíme, jak uchovat čistotu odrůdy, jak se dělá selekce a co je to izolační vzdálenost.
O autorovi: Marek Kvapil na rodinné farmě na Hané pěstuje nehybridní, množitelné a pestré osivo, které můžete koupit na e-shopu permaseminka.cz. Je lektorem a organizátorem kurzu Design permakulturní zahrady.
