Domů Zahradničení

Zahradničení

Pěstování rajčat na balkoně: Tipy, zkušenosti, odrůdy

Pěstování rajčat na balkoně se věnuji už osmým rokem. Vyzkoušela jsem několik odrůd a mé zkušenosti jdou někdy proti všeobecně rozšířeným radám. Pokud máte stejně jako my panelákový balkon na jih/jihozápad, kde za letního dne není k vydržení a teplota na slunci se šplhá k 50°C, je to paradoxně ideální místo pro rajčata.

Předpěstování sazenic ze semínek

Rajčata vysévám kolem 31. 3. do misek s obyčejným zahradním substrátem. V bytě máme stabilních 22°C, teplota nekolísá a rajčata na okně klíčí vždy velmi ochotně. Osvědčilo se mi za misku postavit karton obalený alobalem, aby odrážel více světla. Rajčata se pak tolik nevytahují směrem k oknu.

pěstování rajčat na balkoně - předpěstování sazenic

Když mají rajčata cca 10 cm, přesadím je po 2-3 kusech do velkých jogurtových kelímků. Na balkon vysazuji klasicky „po zmrzlých“, když teplota v noci neklesá pod 10°C. Pokud je rostlina vytáhlá, tak ji trochu položím, aby nad zeminu trčela jen vrchní část s pravými listy.

Pěstební nádoby

Co se týká nádob na pěstování – za sebe určitě doporučuji na zastřešený balkon – nádobu s plným dnem (bez odtoku) nebo velký květináč vystlaný neporušeným pytlem (např. na odpadky). Zjistila jsem, že rajčatům prospívá, když mají pořád „nohy ve vodě“, ještě se mi nikdy nepodařilo rajče umořit zaléváním. Používám plastové krabice o velikosti 28 x 38 x 20cm. Nejlepší jsou barevné (černé nebo průhledné nedoporučuji, přehřívají se kořeny). Do jedné nádoby dávám cca 4 – 6 rostlin, které následně nechám růst na 2 výhony, ostatní vylamuji. Při vyšším počtu rostlin sice musím více zalévat, ale rostliny si navzájem lépe stíní, udrží si mikroklima a netrpí tolik vysokou teplotou.

Opora

U tyčkových rajčat je třeba řešit oporu. Používám oblouk na růže, který je ve 4 bodech zapíchnutý v nádobách a přivázaný ke sloupku okna. Do nádob uprostřed dávám lehké bambusové tyčky, jejichž vršky přivážu nahoře k oblouku. Rajčata přivazuji co nejblíže k tyčce, aby je vítr nepolámal.

pěstování rajčat na balkoně

Závlaha, hnojení a další tipy

Zalévání – většinou jedenkrát denně, podle počasí, v létě klidně 3-5 litrů vody denně do jedné nádoby. Před kratší dovolenou zaleju tak, že rajče „plave“ ve vodě, vždy se obešlo bez problémů, nehnije.

Hnojení – sázím do zahradnického substrátu, který obsahuje hnojivo na 6 týdnů. Po této době hnojím tekutým lignohumátem 1x týdně. V minulých letech se mi osvědčil také tekutý vermikompost. Když mám pocit, že jsou nové listy hodně světle zelené, dávám tekuté hnojivo na rajčata cca 1x za 14 dní.

Péče – zbytečně neodstřihávám listy. Pryč dávám jen suché listy, zažloutlé nebo se skvrnami a ty, které se dotýkají zeminy.

Bez problémů se obejdu bez chemického postřiku, což bych na balkoně, kde se pohybuje dítě nebo zvíře ani neriskovala. Čím více má rajče listů, tím lépe odolává horku a stíní a ochlazuje místnost za balkonem. Nezjistila jsem, že by rajčata měla méně plodů, nebo že by dozrávala později (sklízíme od začátku července). Možná jen nejsou v té džungli tolik vidět:-) U tyčkových rajčat vylamuji boční výhony. Definitivně zaštípnu rajčata koncem července, aby poslední sklizeň vyšla na konec září.

Pěstování rajčat na balkoně: zkušenosti s odrůdami

Divoké červené a divoké žluté – ideální pro balkon, který potřebujeme zastínit, nať přes 3 metry není problém. Drobné, ale chuťově velmi dobré, sladké rajče.

Bite size – nasazuje opravdu hodně plodů, dozrává mezi prvními, drobnější a chutné rajče.

Indigo blue berries – zajímavý vzhled, ale pro dobrou chuť se musí nechat pořádně uzrát. Není příliš sladké, má spíš kořeněnou chuť a je super např. do zeleninových salátů.

Black cherry – poměrně „velké“ cherry rajče, jak vzrůstem (natě mají 3m), tak i plody, výborná chuť. Barva je poněkud zvláštní, růžovohnědá.

Zuckertraube + Gardener´s delight – připadají mi podobné jak skvělou chutí, tak velikostí.

Green Tiger – dozrává později, nejprve bylo těžké odhadnout, kdy je zralé, ale už jsme to vychytali. Má zvláštně zkroucené listy, ale je velmi odolné.

Divoké bílé – nejsladší rajče, co jsme kdy měli, možná i víc než divoké červené a žluté, jen mu nesvědčí teplota nad 35 st. a vadne. Při poklesu teploty se vzpamatuje a roste dál.

Všechny výše jmenované odrůdy lze plnohodnotně a s velkým výnosem pěstovat na balkóně (samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že potřebují adekvátní oporu, vylamování výhonů atd.). Rajčata z Permasemínek mají daleko lepší růst než hybridní odrůdy, jsou překvapivě odolná a chuťově rozmanitá. Těším se, že v příštích letech vyzkouším další.

 


Autorkou článku i fotek je Mgr. Květoslava Sotolářová.

16. 8. 2019 0 komentář
1 Facebook Twitter Google + Pinterest
Jak poznat zralé melouny? Osvědčený postup.

Jak na zahradě poznat první zralé vodní melouny (Citrullus lanatus), aniž byste je museli kuchat a riskovat, že znehodnotíte nezralé plody? Na českém internetu lze narazit na řadu tipů a doporučení. Nejsou ale moc spolehlivé.

Zralý meloun lze prý poznat podle zasychající či suché stopky říkají v Blesku, na Aktualne.cz a v Telereceptáři. Opravdu? Melouny se běžně sklízejí se zelenou stopkou a mohou být přitom dávno zralé. Stopka potom zasychá až po sklizni. Čekat, až melounům na zahrádce uschne stopka, může vést k jejich přezrání a promeškání optimální doby sklizně.

Některé články opakují, že při poklepání vydává zralý meloun dutý zvuk (hluboký tón). Hmm, ale jak moc dutě by měl meloun znít? Je pravda, že mohu porovnat hloubku zvuku různých plodů a sklidit ten nejhlouběji znějící. Jenže pokud na zahradě dosud není žádný meloun zralý, tak si moc nepomůžu.

Často se také tvrdí, že zralost indikuje tzv. žluté bříško. Žlutý či bledě žlutý flek v místě, kde se meloun dotýká země. Vypadá takto:

Zralý plod odrůdy Sugar Baby. Stopka je stále zelená.

To už je lepší vodítko a do určité míry se jím lze řídit. Ale stoprocentní spolehnutí na něj také není. Sklidil jsem jak zralé a sladké melouny bez žluté skvrny, tak i nezralé se skvrnou.

Mnohé z těchto a podobných rad jsou psány pro ty, kdo melouny nakupují v supermarketech či na trzích. Zahradník má ale jednu výhodu. Může použít indikátor, který zákazníci v nákupních centrech nemají a ani mít nemohou, protože se nachází na rostlině. Zde je:

Zralý meloun poznáte podle zaschlého listového úponku.

Pozor, nejedná se o stopku, ale o úponek. Ten sice vyrůstá stejně jako stopka plodu z paždí listu, ale jedná se o jinou část rostliny. Vypadá takto:

Tento indikátor bývá v odborné literatuře doporučován na prvním místě. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že je na něj největší spolehnutí. Osvědčil se mi jako jediný skutečně spolehlivý ukazatel konzumní zralosti plodů a jejich sladké chuti.

Díky pozorování zaschlých listových úponků můžete identifikovat první zralé melouny v době, kdy většina plodů teprve dozrává. Letos jsem tak ochutnal  první meloun velmi rané odrůdy Sugar Baby již 25. července, tedy 70 dnů po výsadbě. A byl opravdu lahodný a slaďoučký.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

31. 7. 2019 0 komentář
4 Facebook Twitter Google + Pinterest
Jak s dětmi založit zeleninovou zahrádku?

Milé děti, čeká nás krásný a důležitý úkol. Budeme pečovat o kousek Země, naší planety, jak nejlépe dovedeme. Z půdy, kamenů, vody, dřeva a semen vytvoříme zahrádku. Pestrý ekosystém, který nám poskytne něco k jídlu a pomůže přežít také žížalám, ještěrce, modráskovi a některým ohroženým rostlinám…

***

Milí rodiče, pokud chcete, aby Vaše děti trávily méně času na internetu a více venku pod širým nebem v kontaktu s přírodou, aby jedly zdravé a kvalitní potraviny, aby měly více pohybu a věnovaly se činnosti, která je dle vědeckých výzkumů velmi prospěšná zdraví, začněte s nimi zahradničit. Nebo začněte zahradničit sami a děti se k Vám možná rády přidají.

Naše děti se o zahradničení začaly více zajímat přibližně s nástupem školního věku. Bylo v době, kdy jsme se přestěhovali a začali budovat novou permazahradu. Vysázeli jsme společně ovocné stromy, nejstaršímu Vojtovi jsme pořídili slepice a nedávno jsme znovuzaložili zeleninovou zahrádku. Právě založením zeleninové zahrádky, kde má každý člen rodiny svůj vlastní záhonek, se nám podařilo děti více zapojit a vtáhnout do tvoření permazahrady. Srdcem permazahrady je právě její zeleninová část. Ta bývá využívána nejintenzivněji a v ní nejrychleji uvidíte a ochutnáte výsledky své práce, což je pro děti silně motivující.

Níže  najdete něco z mých zkušeností, postřehů a doporučení k otázce, jak s dětmi založit zeleninovou zahrádku v kontextu širšího ekosystému permazahrady. Nejedná se o vyčerpávající a kompletní návod, ale spíše o shrnutí některých momentů zakládání zeleninové zahrádky s ohledem na zapojení dětí.

***

Tabulka přání

Úplně na začátku se dětí zeptejte: Jaké rostliny, zvířata a věci (struktury) chcete mít na své zahrádce? Jaké další činnosti kromě pěstování zde chcete provozovat? K vyjasnění těchto otázek slouží tabulka přání. Stáhnout si ji můžete zde. Nechte ji vyplnit každého, kdo bude zahradu užívat. Děti do ní mohou i kreslit obrázky. Jde o to, aby měl každý na zahrádce něco, co má rád a mohl tam dělat věci, které ho baví. Do tabulky lze psát i přání, která sice do zeleninové zahrádky moc nepatří, ale vyskytují se v permazahradě jakožto širším kontextu zeleninové zahrádky. Například stromy, keře, jezírko, slepice apod.

Tabulka přání naší nejmladší Verunky.

Umístění zeleninové zahrádky

Pro naši rodinnou zeleninovou zahrádku jsme vybrali teplé prosluněné místo v závětří, hned u jižní zdi domu, kde dříve býval trávník. Je to místo, na které děti vidí z okna svého pokojíčku. Pokud nemusíte, nezakládejte zahrádku daleko od domu. Na odlehlá místa pozemku snadno zapomenete a stojí vás více energie se tam dostat. V ideálním případě budou zeleninové záhony přístupné přímo z vchodových dveří, z terasy nebo z chodníku, co vede kolem domu. Libo čerstvou pažitku či sečku na chleba? Dejte mi třicet sekund!

Vyberte místo co nejblíže zdroji vody (svod ze střechy, studna), kde svítí slunce alespoň pět hodin denně. Vyhněte se hodně suchým částem pozemku. Poznáte je podle toho, že na nich v létě rychle prosychá tráva. Bývá to často ve srážkovém stínu budov a v nejvyšších bodech pozemku. A taky pozor na mrazové kotliny a kapsy. Mráz, podobně jako voda, stéká po svazích dolů a může se hromadit všude tam, kde narazí na překážku (dům ve svahu) nebo konec svahu (dolina).

Pohled na naši zeleninovou zahrádku z okna dětského pokojíčku.

Velikost zeleninové zahrádky

Důležité je nepřecenit vlastní síly. Osvědčené pravidlo říká, že je lepší začít v malém. S dětmi to platí dvojnásob. Pokud zvládnete obstarat malou zahrádku, můžete ji postupně rozšiřovat přidáváním dalších záhonů. Malou zeleninovou zahrádku udržíte snadněji pod kontrolou. Nezapomeňte, že každá zahrada je uměle vytvořený ekosystém, složený z kulturních rostlin, které vyžadují lidskou péči, neboť nejsou tak dobře adaptovány na lokální podmínky jako původní plané rostliny a plevele. Bez práce každá zahrada zpustne. Bezúdržbovost je iluze.

U nás doma jsme začali na ploše o rozloze přibližně 75 m2 pro pětičlenou rodinu. Tedy na jednoho připadá přibližně 15 m2 půdy. Zahrádku máme rozdělenou na společnou a záhonkovou část. Společná část zabírá asi 50 m2 a je vyhrazena rostlinám, které zaberou hodně místa. Například divokým rajčatům, melounům a cukrové kukuřici. Záhonková část je rozčleněná na pět záhonů o rozloze přibližně 5 m2. Každý z nás zde má jeden záhonek. První, který je nejlbíže domu, patří mé ženě, druhý Vašíkovi, třetí Vojtovi, čtvrtý Verunce a poslední mně.

Odplevelení

K vytyčení zeleninové zahrádky jsme použili pásmo, provázek a několik dřevěných kolíků. Celou plochu jsme důkladně odplevelili. Nejdůležitější je zbavit se vytrvalých plevelů a pečlivě odstranit horní drnovou vrstvu. Rýč a tatínek jsou dva nepostradatelné prvky této fáze. Odplevelovací fáze je fyzicky nejnáročnější, ale neměla by se odfláknout. Když ji uděláte důsledně, ušetří to později spoustu práce vám i dětem. I když lze začít prakticky kdykoli, ideální je již na podzim celou plochu zrýt a nechat přes zimu promrznout. Plevel se tím oslabí a mráz půdu krásně nadrobí a načechrá, aby šla na jaře snadno zpracovat již jen motykou či železnými hráběmi. Děti mohou přiložit ruku k dílu vybíráním kořínků a rozbíjením větších hrud hlíny.

Chcete-li se vyhnout rytí, posekejte trávu, ale neodstraňujte ji a nechte ji ležet na zemi. Potom zakryjte celou plochu černou netkanou textilií, nebo starým neprůhledným igelitem, případně kartóny a vrstvou mulče (listí, sláma, štěpka). Tráva pod mulčem zetleje, travní drn se udusí, semena plevelů vyklíčí, ale ihned zhynou na nedostatek světla. Tento postup je i pro fyzicky méně zdatné, ale vyžaduje dlouhodobé plánování, protože zbavit se vytrvalých plevelů tímto způsobem trvá celý rok. Po odkrytí stačí, když plochu prokypříte rycími vidlemi.

Vytyčení hranic

Máme to v genech: Vytyčit a uhájit teritorium, které nám zajistí zdroje nutné k přežití. Ubránit zahrádku před plevelem a slimáky nebude snadné. Oplocení je sice nezastaví, ale udělá jasno v tom, kde začíná a končí pěstitelské území. Což je důležité. Obrana bude snadnější…

V našem případě má plotek zejména estetickou funkci. Ohraničená zahrádka pěkně vynikne na pozadí celého pozemku, který již máme oplocený a zabezpečený proti lesní zvěři. Pro jednoduché oplocení jsme využili proutí z červených vrb, které pěstujeme jako protierozní dřevinu na břehu říčky Oskavy. Je to skvělý a tvárný stavební materiál. Děti stříhaly a nosily pruty, já je zaplétal mezi kůly. Vytyčování teritoria nás stmelilo, děti se začaly těšit…

Cestičky a pěšinky touhy

Pěšiny propojují prvky, kolem kterých se nejvíce soustřeďuje naše aktivita a které spolu nějak souvisí. Dům s kompostem, záhonky se studnou, dům se skleníkem apod. Někdy vznikají zcela spontánně v místech, kudy často procházíme. Potom se jim říká „pěšinky touhy“. Je zajímavé, že pěšinky touhy téměř nikdy nevedou rovně jako chodník ve městě, ale pěkně se vinou, ohýbají.

Při zakládání zeleninové zahrádky jsme využili jedné takové samovolně vyšlapané pěšinky touhy od domu ke slepičímu výběhu a napojili na ni novou pěšinku zpřístupňující zeleninové záhony. Kombinací pěšinek a oplocení získala naše zahrádka základní strukturu, která činí následné rozhodování, co kam umístit, snazší.

Jak jsme pěšinky vytvořili?

Rýčem jsme seškřábli horní drnovou vrstvu půdy a vyhloubili mělké korýtko široké padesát centimetrů. Dolů jsme položili jako protiplevelnou vrstvu staré kartony a zasypali je štěpkou. Byla to pěkná práce na jedno odpoledne. Děti pomáhaly s řezáním a čištěním kartonů od izolepy, ale nejvíc je bavilo posypávat pěšinky štěpkou.

Štěpka i kartony jsou organického původu. Budou se postupně rozkládat a přeměňovat na humus, který lze využít k obohacení záhonků o organickou hmotu a jejich zúrodnění. Ideálně v kombinaci s dusíkatým hnojivem, například kvašenými slepičincemi či kopřivovou jíchou. Štěpku bude třeba na pěšinky průběžně dosypávat.

Záhonky

Populární vyvýšené záhony jsme zavrhli hned na začátku, protože hodně vysychají a sucho se stává chronickým problémem zemědělství. Zvolili jsme klasické osvědčené záhonky na úrovni okolního terénu. Vytvořili jsme jich celkem pět o šíři jednoho metru, aby i děti dosáhly z pěšinky do středu pěstební plochy. Délka záhonů je přibližně pět metrů. Každý z nás má k dispozici 5 m2 půdy. Není to mnoho, ale nevěřili byste, kolik toho lze na pěti metrech čtverečních vypěstovat!

Po obvodu každého záhonu jsme rýčem vybrali trochu půdy, naházeli ji dovnitř a vytvořili úzké pěšinky, abychom po záhonech nemuseli šlapat. Děti potom začaly zahrádku zúrodňovat: Vybraly z půdy kameny a kamínky, které si vyskládaly na kraj svých záhonků. Vznikly tak miniaturní mohylky a zídečky pro svinky, stínky a možná i pro ještěrku, zavítá-li nějaká na naši zahrádku…

Nakonec jsme na každý záhon navezli kolečko kompostu.

Značkovací kolíky

Značkovací kolík je krátky (vrbový, lískový či jabloňový) proutek seřezaný na jednom konci do špičky. Může být odkorněný, aby z něho nevyrašil strom (zejména vrbové proutky mohou zakořenit a začít růst). Píchá se do země na začátku a na konci každého osetého řádku a lze na něj navléct pytlík od vysetých semínek. Značkovací kolíky slouží k lepší orientaci na záhonech, protože ukazují, kde co roste a které části záhonu jsou již oseté. Výroba sady značkovacích kolíků je úkol pro děti na jedno odpoledne. Základní pomůcky jsou zahradnické nůžky, kapesní nožík, případně pro větší děti i sekera a špalek.

Jmenovky k záhonkům

Je motivující označit dětem záhonky cedulkami s jejich jmény: „Tohle je tvůj kousek půdy, za který jsi zodpovědný. Můžeš si tu pěstovat, co budeš chtít. Dobře se o svůj záhonek postarej.“ Provizorní jmenovky lze vyrobit z kartonu, na který se napíše jméno nesmazatelnou fixou. Kartony se ale po nějaké době mohou zkroutit či rozlepit. Trvanlivějším řešením je jméno vyryté na kousku dřevěného prkna. Jméno napište tužkou a nechejte ho děti vyrýt pomocí gravírovacího pera (vhodné pro starší děti).

A co na to děti?

Zeptal jsem se našich dětí, co se jim při zakládání zeleninové zahrádky nejvíc líbilo a co je na zahradničení nejvíc baví. Dostal jsem následující odpovědi:

VOJTA (10): Hodně se mi líbilo vyrábění jmenovky a skládání kamínkového kopečku. Baví mě přesazování sazeniček na záhon a zalévání.

VAŠÍK (9): Líbilo se mi, jak jsem rýčem hloubil cestičky, posypával je štěpkou a jak jsme vyráběli značkovací kolíky. Hodně mě baví sázet semínka a pozorovat, jak to roste.

VERONIKA (6): Nejvíc se mi líbilo, jak jsme dělali plotek, jak jsem ošmykávala větvičky z prutů. Taky se mi líbilo, jak jsem vyráběla značkovací kolíky. Nejvíce mě baví sázení semínek a sazeniček na záhonek a taky zalévání.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

12. 5. 2019 0 komentář
2 Facebook Twitter Google + Pinterest
Divoká rajčata: Jsou opravdu odolná vůči plísni bramborové?

Mezi pěstiteli rajčat existují dva tábory. Jeden tvrdí, že divoká rajčata jsou odolná vůči plísni bramborové. Druhý, méně hlasitý, oponuje, že nikoli. Který z nich má pravdu?

Problém takto vystavěného sporu je, že je veden na úrovni botanického druhu. Což je natolik obecný pojem, že svádí k příliš generalizujícím soudům. Zkusím vysvětlit.

Divoká rajčata: rozmanitost druhů, populací, odrůd

Výrazem „divoká rajčata“ v češtině myslíme jiné druhy divokých rajčat než domestikovaný druh Solanum lycopersicum. Někdy se lze setkat také s označením „rybízové rajče“, či anglicky „wild tomato“ a „currant tomato“. Jsou to ekvivalenty pojmu divoké rajče. Ten se ovšem nejčastěji používá pro druh Solanum pimpinellifolium. Jiné druhy divokých rajčat, byť je jich celkem šestnáct, se u nás téměř nepěstují.

Druh Solanum pimpinellifolium, rajče bedrníkolisté, zahrnuje širokou diverzitu populací, forem a pěstovaných odrůd, které se liší různými znaky včetně rezistence vůči plísním. Jen v americkém Tomato genetics resource center mají cca 250 jedinečných vzorků tohoto druhu, zejména ze sběrů z různých částí Peru, kde rostou divoká rajčata jako plané rostliny ve volné přírodě.

Nedá se tedy paušálně říct, že divoká rajčata jsou či nejsou odolná vůči plísni. Takový soud, aby vůbec dával smysl, je nutné vztáhnout na nižší taxonomickou kategorii, tedy na konkrétní odrůdu či populaci, která by měla mít své jedinečné označení – svůj název. Teprve na této nižší úrovni lze říci, zda se odolnost vůči plísni bramborové vyskytuje či nikoli, případně v jaké míře.

Rozdíly v odolnosti divokých rajčat

Až Vám bude někdo tvrdit, že divoká rajčata nejsou odolná vůči plísni bramborové (Phytophthora infestans), zeptejte se ho, které odrůdy divokých rajčat má na mysli. Osobně jsem vyzkoušel asi dvacet různých odrůd druhu Solanum pimpinellifolium a každý rok testuju další pro Katalog permasemínek. Vím proto, že jsou mezi odrůdami velké rozdíly jak v odolnosti vůči plísním, tak v chuti.

Fotka níže je názornou ukázkou toho, že některá divoká rajčata mohou plísni bramborové podlehnout stejně rychle jako klasické odrůdy bez rezistence. Taková divoká rajčata pochopitelně do sortimentu permasemínek nezařazujeme. Na fotce jsou čtyři odrůdy divokých rajčat. Odrůdy Goldrush a Sweet Pea (Hráškové) vpravo jsou zcela zničeny plísní bramborovou. Odrůdy vlevo, Divoké červené a Divoké havajské, plísni stále odolávají. Proto je máme v nabídce permasemínek.

Porovnání odolnosti čtyř odrůd divokých rajčat vůči plísni bramborové

Další prokazatelně odolné odrůdy divokých rajčat, které jsme zařadili do sortimentu permasemínek, jsou Divoké zlaté (Golden Currant), Rote Murmel a Matt’s Wild Cherry. Studie z americké Cornell University prokazuje u těchto odrůd velmi dobrou odolnost vůči dvěma rasám plísně bramborové US-24 a US-11. Odrůda Matt’s Wild Cherry je však navíc odolná i vůči rasám US-17, US-22 a zejména vůči agresivnímu genotypu US-23. Dle studie z Cornell University z roku 2012 se jedná o jedno z nejodolnějších a chuťově výtečných divokých rajčat.

Právě skutečnost, že různé odrůdy divokých rajčat jsou různě odolné vůči různým rasám plísně bramborové, které se vyskytují na různých pozemcích v různé míře, může vysvětlit rozdílnou zkušenost s odolností stejné odrůdy u různých pěstitelů. Někdo má prostě pozemek zamořený agresivnějšími genotypy plísně bramborové a některé méně odolné odrůdy v jeho podmínkách plísni podlehnou.

Různá míra odolnosti

Odolnost neboli rezistence není imunita. Objevuje se v různých formách a v různé míře. Výše zmíněné odrůdy divokých rajčat jsou většinou částečně rezistentní. To znamená, že při slabém infekčním tlaku se u nich příznaky plísně nemusí téměř projevit. Při silném infekčním tlaku je u nich potom rozvoj choroby pomalejší než u náchylných odrůd. Nicméně i velmi rezistentní odrůdy mohou v extrémních podmínkách za silného stresu chorobě podlehnout.

Rezistence je navíc málokdy trvalá. Je efektivní jen tak dlouho, dokud ji patogen, který se neustále evolučně vyvíjí, neprolomí. Dnes jsou pěstitelé rajčat v relativně nové situaci, kdy se plíseň bramborová dokáže množit pohlavně i na území ČR, což dříve nedokázala. Pohlavní množení posiluje genetickou variabilitu. To má za následek rychlejší adaptaci patogena na nové podmínky a pěstitelská opatření. Do budoucna lze očekávat, že i některé odolné odrůdy budou této chorobě podléhat častěji.

O to důležitější je mít po ruce co nejširší škálu odrůd divokých rajčat odolných vůči různým rasám plísně bramborové. V Katalogu permasemínek máme momentálně 7 takových odrůd a stále pátráme po dalších.

Abych se ale vrátil k úvodní otázce, zda jsou divoká rajčata opravdu odolná vůči plísni bramborové? Stručná odpověď zní, že některé odrůdy divokých rajčat opravdu mají určitou míru rezistence vůči této chorobě a dokážou jí odolávat lépe a déle než většina klasických nerezistentních odrůd. Což si může každý pěstitel empiricky ověřit na vlastní zahrádce.

Pokud jste, milí čtenáři, vyzkoušeli některá z divokých rajčat, ať už z permasemínek či odjinud, napište do komentářů, jaká je Vaše zkušenost s odolností konkrétních odrůd. Těším se na Vaše postřehy!


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

17. 1. 2019 2 komentáře
1 Facebook Twitter Google + Pinterest
Má smysl pěstovat rajčata bez postřiků?

Dle serveru Novinky to smysl nemá. Hluboce nesouhlasím. Po deseti letech zkušeností s pěstováním rajčat zcela bez postřiků vím, že to smysl má. Jen je třeba vědět, jak na to.

Redaktor Novinek a deníku Právo Jaromír Malich v článku o pěstování rajčat píše:

„Z důvodu častého napadání rajčat plísňovými nemocemi je nesmyslné pokoušet se o jejich biopěstování bez jakýchkoli postřiků. Ve vlhkém létě totiž neošetřené rostliny rychle uhynou.“

Pravda, s hybridními odrůdami Bejbino F1 a Tornádo F1, které jsou v článku propagovány, bývá ve vlhkých letech problém. Tyto odrůdy nemají žádnou rezistenci proti plísni bramborové a ve vlhkém létě této nebezpečné chorobě rychle podlehnou. Proto se k nim doporučuje jako nezbytný komponent fungicid Kuprikol. Holt, odrůdy a metody zemědělství jsou spolu provázány.

Redaktor Novinek zřejmě neví, že existují odrůdy rajčat, které jsou pro pěstování bez postřiků mnohem vhodnější. Když potom přijde vlhký rok a plíseň bramborová atakuje rajčata, vydrží tyto odrůdy chorobě odolávat déle. Někdy až do zámrazu.

Odrůdy pro pěstování bez postřiků

Jistou míru odolnosti vůči plísni bramborové, byť jen slabou, mají odrůdy De Berao a Quadro. Dle mých zkušeností vydrží odolávat plísni bramborové déle než většina ostatních odrůd včetně Bejbina a Tornáda.

Mnohem odolnější vůči plísni bramborové jsou některá tzv. divoká rajčata, u kterých opakovaně pozoruji, že jsou zdravá a plodí v době, kdy klasické odrůdy plísni bramborové dávno podlehly. Pozor, ne všechna divoká rajčata jsou vůči plísni bramborové odolná.  Z těch, co jsem vyzkoušel, to mohu potvrdit u odrůd Divoké červené a Divoké havajské. Obě tyto odrůdy se vyznačují velice bujným růstem, díky němuž dokážou „odrůstat“ i jiným houbovým chorobám.

Ani divoká rajčata však nejsou vůči plísni bramborové odolná stoprocentně. Dle mých zkušeností jsou vůbec nejodolnější některé hybridní odrůdy vyšlechtěné v USA křížením právě s divokými rajčaty. Semínka lze objednat v zahraničí, například ve Velké Británii. Jsou ale velmi drahá a v ČR prakticky nedostupná. Což je škoda. Snažím se je proto dehybridizovat a časem je zařadím do sortimentu Permasemínek.

Kromě více či méně odolných odrůd existují tzv. velmi rané odrůdy, které zaplodí a poskytnou úrodu před obvyklým úderem plísně bramborové. Jedna z nejranějších odrůd na světě je Latah, velmi rané jsou také odrůdy Siberian a Stupické polní rané. S těmito odrůdami sklidíte rajčata i ve vlhkých letech.

Zde jsou mé osvědčené odrůdy pro pěstování bez chemie hezky pohromadě:

Pěstitelská opatření pro pěstování bez postřiků

Mimo rámec genetické diverzity a výběru vhodných odrůd existují pěstitelská opatření, která snižují riziko napadení rajčat plísní bramborovou. Základem je zabránit vzniku dlouhodobé vlhkosti, která vede k vyklíčení spor plísně. Opakovaně pozoruji, že rajčata pěstovaná u opory odolávají plísni bramborové déle než ta pěstovaná volně na zemi, kde se více drží vlhkost. Zálivka by se měla dělat ráno a nikoli celoplošně, nýbrž rovnou ke kořenům. Velmi pomáhá ochrana rajčat před deštěm – například pod přesahem střechy u jižní zdi domu, nebo pod umělým zastřešením. Řešením je samozřejmě také dobře větraný skleník či fóliovník.

Tak se prosím nebojte pěstovat rajčata zcela bez postřiků. Jde to a má to smysl. Dokonce je to jednodušší. Nemusíte utrácet za fungicidy, studovat návody, dodržovat ochranné lhůty. A hlavně tím prospějete ekosystému zahrádky a budete jíst zdravé plody nepotřísněné toxickými fungicidy.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

25. 11. 2018 3 komentáře
5 Facebook Twitter Google + Pinterest
5 důvodů, proč pěstovat lebedu místo špenátu

Vzpomínám si na svou první zkušenost s lebedou. Na našem domácím zeleninovém záhonku se z ničeho nic objevila rostlinka s nápadně červenými lístky. Vítr k nám asi odněkud přivál semínko. Nechali jsme ji růst. Vyklubala se z ní lebeda zahradní. Vytáhla se do dvoumetrové výšky, vykvetla a vysemenila se. Další rok jsme měli hotové lebedové žně.

Schopnost lebedy zahradní (Atriplex Hortensis) šířit se do okolí a rychle kolonizovat nová stanoviště je věru ohromná. Lebeda jakožto ruderální druh v tom dosahuje mistrovství. Kam se na ni hrabe špenát! Právě zde tkví první z pěti důvodů, proč pěstovat lebedu místo špenátu: Je s ní méně práce, protože se na zahrádce přemnožuje sama. Důvodů je ale daleko víc. Posuďte sami.

 


Permasemínka lebedy z mé vlastní produkce seženete zde. Jejich nákupem podpoříte tento blog, ekologickou produkci osiv a šlechtění neprůmyslových odrůd, tedy aktivity, jimž se věnuji.


 

1) Lebeda je samovýsevná rostlina

Její nažky se na podzim samovolně trousí do okolí, zatímco semena špenátu drží pevně na květních lodyhách. Samovýsevy šetří Váš čas i práci. Mohou Vám dokonce ušetřit peníze. Nemusíte sklízet, skladovat ani kupovat semínka. Nemusíte semínka zjara vysévat. Nemusíte čekat, až půda na zahrádce po zimě vyschne, aby šla odplevelit, prokypřit a připravit k výsevu. Jednoduše necháte v létě či na podzim několik pěkných rostlin lebedy vykvést a vytrousit semena. Dáte pozor, aby semena padla na holou půdu nezarostlou plevelem, nezakrytou mulčem. Semínka potom sama vyklíčí, jakmile nastanou příhodné podmínky. Většinou to bývá další rok na jaře v dubnu. Někdy ještě stejný rok na podzim. Lebeda se díky samovýsevům hodí do tzv. divoké zahrádky, která vyžaduje minimum péče.

Rostlinky lebedy vzešlé ze samovýsevu.

2) Lebeda vybíhá do květu později než špenát

Špenát, jakmile v létě vykvete, jde s kvalitou svých listů rychle dolů. Lebeda nejenže kvete později než špenát, ale listy neztrácejí svou konzumní jakost ani v době květu. Můžete ji tak sklízet i v létě. Seřežete-li mladým rostlinkám na jaře vegetační vrcholky, obrazí bočními výhony, jejichž vrcholky můžete za pár týdnů opět posklízet.

3) Lebeda obsahuje méně kyseliny šťavelové než špenát

Potvrzuje to například britsko-švédská studie z roku 1983. Kyselina šťavelová je ze zeleniny nejvíce obsažena zejména v reveni rebarboře a právě ve špenátu. Ve výživě není moc žádoucí, protože na sebe váže minerální látky, zejména vápník, čímž vznikají tzv. oxaláty, soli kyseliny šťavelové. Ty se usazují v ledvinách jako ledvinové kameny. Vyšší příjem kyseliny šťavelové může způsobit hypokalcémii – stav sníženého množství vápníku v krvi. Máme-li proto na výběr mezi dvěma srovnatelnými zeleninovými druhy, je racionální zvolit ten s nižším obsahem kyseliny šťavelové. V našem případě tedy lebedu, jejíž chemické složení je velice podobné špenátu. Využití lebedy v kuchyni je potom totožné se špenátem: Mladé listy do salátu, starší k vaření.

4) Lebeda dosahuje vyšších výnosů než špenát

Potvrzují to nejen vědecké studie, ale i prosté pozorování a zkušenost. Lebeda roste rychleji než špenát. Po seřezání vegetačního vrcholu ve stádiu mladých rostlin se rozvětví, pokračuje v růstu a umožňuje opakovanou sklizeň. Špenát po seřezání odumírá. Lebeda může vyrůst až do pětinásobku výšky špenátu.

5) Lebeda je co do barevnosti rozmanitější než špenát

Po estetické stránce je špenát jedna velká zelená nuda. (Všechna čest výjimkám – existuje několik odrůd s rudou žilnatinou.) Lebeda je však co do barevnosti mnohem rozmanitější. Existují formy se zlatavě zelenými, zelenými, purpurovými a temně fialovými listy. Nadchla mě představa, že mám na zahradě všechny barevné formy lebedy. Po několika letech pátrání jsem narazil na lebedu z ekologického šlechtění zvanou Aurora. Není to odrůda v pravém slova smyslu, neboť jí chybí uniformita. Tím je však právě výjimečná. Je to neuvěřitelně pestrá populace rostlin všech základních barev lebedy, které se neustále mísí, prolínají a kombinují mezi sebou. Při samovýsevech Aurory dochází ke křížení a ke vzniku nových esteticky zajímavých forem, které se nečekaně objevují tu na kompostu, tu v krtinci nebo ve spáře dlažby. Baví mě pozorovat kombinace barevných odstínů stonku a listů. Uchvátila mě rostlina s červenofialovým stonkem a zlatozelenými listy. Stále je na co koukat, co objevovat! A tak jsem lebedu Auroru namnožil a zařadil do sortimentu permasemínek, abyste ji mohli na zahrádce vyzkoušet i Vy, milí čtenáři. A pokud ji vyzkoušíte, budu rád, když připíšete do komentářů své postřehy.

Různobarevná lebeda Aurora


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

PROSÍM RESPEKTUJTE AUTORSKÁ PRÁVA! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

12. 10. 2018 0 komentář
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
7 tipů, co vysévat na zahradě v květnu a červnu

Milí zahradníci, ptáte se, jaké druhy permasemínek lze vysévat v květnu a červnu, aby ještě stihly poskytnout úrodu. Je jich několik a možná Vás překvapí, že v červnu je pro některé z nich ideální čas na výsev pro podzimní sklizeň. Které to jsou?

1) Fazole

Pro sklizeň zelených lusků můžeme vysévat až do konce června! Nejen keříčkové ale i tyčkové odrůdy. Fazole bychom měli vysévat nejdříve 5. – 10. května, aby vzešly až v druhé půli měsíce, kdy již nehrozí přízemní mrazíky. Z nabídky permasemínek doporučuju tyčkovou nehybridní odrůdu Blauhilde s dekorativními fialovými lusky, které po uvaření zezelenají. Pěstuje se na opoře, vypadá hezky a můžete z ní vytvořit fazolový tunel:-)

Odrůda Blauhilde-fazolový tunel

2) Hrách

Ideální je vysévat hrách postupně každé tři týdny. Začít můžete již koncem března a skončit koncem června. Tak si zajistíte kontinuální přísun čerstvého hrášku po dobu čtyř měsíců od června do září (z červnových výsevů). Úplně nejlepší je vysévat zaráz vždy dvě různě rané odrůdy. Například ranou odrůdu Norli a pozdnější Oregon Sugar Pod. Tím dobu sklizně z každého výsevu ještě prodloužíte. Nebo můžete zkusit odrůdu cukrového hrachu se žlutými lusky Golden Sweet, která se sklízí postupně a skýtá úrodu po delší období než jiné odrůdy.

Čtyři různě rané odrůdy cukrového hrachu pro sklizeň celých lusků

3) Roketa

Z květnového i červnového výsevu půjde rychleji do květu, čehož lze chytře využít. Roketa patří mezi samovýsevné druhy. Necháte-li ji v létě vysemenit, na podzim vytvoří hustý zelený roketový koberec, který možná ještě i o Vánocích budete seřezávat pro sklizeň pikantních listů. Z jediného květnového výsevu si tak přes samovýsev zajistíte listovou zeleninu téměř na celý podzim.

Roketa setá

4) Mrkev

Pro mrkvev pěstovanou na uskladnění na zimu je asi nejlepší dobou výsevu červen. Kořeny mrkve z červnového výsevu nebývají přerostlé, jsou zdravější a lépe se skladují ve sklepě. Nejsou tolik napadány skládkovými chorobami. Nejkritičtější období při pěstování mrkvičky je hned po výsevu. Semena klíčí strašně dlouho. Až tři čtyři týdny. Mrkev snadno zaroste plevelem. Proto je užitečné si řádky mrkvičky vyznačit nějakou značkovací rychleji klíčící plodinou. Například roketou či salátem. Abyste viděli, kudy vede řádek, a mohli záhon bez obav odplevelit. Důležité je vysévat mrkev na pečlivě odplevelený záhon.

Po vyzkoušení několika odrůd mrkve jsme do Katalogu permasemínek vybrali odrůdu Rolanka, která má skvělou slaďoučkou chuť a je vhodná na uskladnění.

Mrkev z červnového výsevu sklizená časně na podzim

5) Lebeda

Tuto prastarou listovou zeleninu můžeme vysévat v květnu i červnu pro letní sklizeň listů. Do květu jde pomaleji než špenát, ale roste přitom rychleji. Pro co nejpestřejší zahrádku doporučuji rozmanitou čtyřbarevnou směs lebedy zvanou Aurora, v níž se mísí odstíny zlatavé, zelené, purpurové a temně fialové barvy. Je to nehybridní odrůda, kterou lze použít k samozásobení se semeny do dalších let.

Aurora, rozmanitá čtyřbarevná směs lebedy

6) Okurky

S předpěstováním sadby se začíná již v dubnu, ale přímý výsev lze provést i později. A je s ním méně práce. Ačkoli dle pranostiky „oharka sázej na Marka“, tedy 25. dubna, je lepší počkat s přímým výsevem na květen až začátek června, kdy je tepleji. Při chladném počasí může osivo v půdě shnít. Okurka vysetá do teplé a vlhké půdy vzejde přibližně za týden. Pozor na slimáky, kteří okurky milují a mohou rychle zdecimovat vzešlé rostlinky.

Katalogu permasemínek máme dvě vzácné nehybridní odrůdy. Salátovku Gergana a docela odolnou nakládačku Dekan. Nemají tak vysoké výnosy jako hybridi, ale dají se semenařit a můžete si z nich napěstovat zásobu vlastních semínek. Je to zatím skromný pokus o návrat nehybridních okurek na zahrádky v době, kdy nehybridní odrůdy zcela vymizely z katalogů našich velkých osivářských firem.

Gergana, jedna z posledních nehybridních hadovek

7) Dýně a cukety

V květnu je můžete vysévat přímo na zahradu. Například hokkaidovou odrůdu Red Kuri, nebo legendární sladkoplodou odrůdu Sweet Meat Oregon Homestead od ekologické šlechtitelky Carol Deppe, autorky knih Nezdolný zahradník a Tao zeleninové zahrady. Ještě i v červnu můžete vysévat starou italskou odrůdu cukety Costates Romanesco s jedlými květy, jejíž plody se sklízejí velice mladé. Podobně jako u přímých výsevů okurek – pozor na slimáky!

Costates Romanesco – mladé cuketky této odrůdy mají jemnou máslovou chuť

Chcete-li mít na konci léta a na podzim zajištěn přísun čerstvé biozeleniny z vlastní zahrádky, je třeba se připravit a podniknout potřebné kroky již v průběhu května a června. I v těchto pozdně jarních až časně letních měsících lze založit nový záhonek a vypěstovat na něm něco zdravého k jídlu.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

© VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem a bez výslovného souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. Kontakt: kvapil@permaseminka.cz

 

1. 5. 2018 6 komentářů
4 Facebook Twitter Google + Pinterest
23 tipů, co dělat v zimě, když zahrada spí

Milí permakulturní zahradníci! V zimě, když ekosystém spí, je důležité vydechnout a obnovit síly. Neznamená to ale, že musíte zahradničení zcela pověsit na hřebík.

I v zimě lze za příhodného počasí tu a tam na zahradě něco sklidit nebo udělat nějakou práci. Dokonce i za tuhých mrazů, když je zem ztvrdlá na kámen, můžete ledacos udělat pro svou zahradu. A nemusíte přitom vždy ani opustit své vyhřáté obydlí.

Některé činnosti je nejlepší provádět právě zimě. Na mnohé jindy nezbývá čas. A někdy si tím, co uděláte v zimě, ušetříte čas později, když máte venku práce nad hlavu.

Práce v permakulturní zahradě není rozptýlena rovnoměrně do celého roku. Křivka pracnosti kulminuje zejména na jaře a na podzim, zatímco v zimě se propadá k nule. Vyplatí se proto přetáhnout některé činnosti z nadcházející sezóny do zimy a zmírnit tak zátěž v extrémně pracných obdobích.

Opravíte-li v zimě vyviklanou motyku, seženete-li si dostatečnou zásobu mulče, nebo nakoupíte-li semínka, nebudou vás tyto úkoly stresovat v době, kdy jste zavaleni prací. Budete na ně mít dostatek času, uděláte je pečlivěji a promyšleněji. A o to víc radosti vám možná přinesou.

To jsou některé důvody, které mě přivedly k vypracování tohoto soupisu činností, jimž se mohou  permakulturní zahradníci věnovat v zimě, když zahrada spí.

Ještě v lednu lze sklízet pod sněhem namrzlé lístečky máty na zimní mátový čaj.

Ještě v lednu lze sklízet pod sněhem namrzlé lístečky máty na zimní mátový čaj.

1) Shánět semínka

Jedna z mých nejoblíbenějších zimních aktivit. Semínkové burzy, výměna semínek přes internet, pročítání katalogů, objevování nových odrůd a málo známých druhů zemědělských plodin. Několik tipů, kde se shánět po osivu neprůmyslových odrůd, které je vhodné pro permakulturní zahradu, najdete v tomto článku.

2) Studovat odbornou literaturu

Jeden ze způsobů, jak se zdokonalovat v zahradnickém umění, je studium kvalitní permakulturní a zahradnické literatury. Četbou knih navazujete na zkušenosti jiných zahradníky a dostáváte příležitost neopakovat jejich chyby. Nejcennějí jsou ty knihy, jejichž autoři vycházejí právě ze své vlastní zkušenosti. Chcete-li pár tipů, co číst, mrkněte na osm příkladů knih, které stojí za přečtení.

3) Řezat stromy

Zimní řez ovocných stromů můžete provádět v únoru a v březnu, pokud nepanují příliš velké mrazy. Tedy při teplotě nad – 8 °C. Klesne-li teplota pod -10 °C, je lepší s řezem počkat, případně ho přerušit. Zabráníte tak většímu poškození zejména mladých stromků mrazem. K rozsáhlé otázce řezu ovocných stromů najdete na tomto web dva vynikající články od mého kamaráda potulného sadaře Ondry Dovaly: Jak ošetřovat staré ovocné stromy a Biologická podstata řezu ovocných stromů.

4) Shromažďovat organickou hmotu

V zimě můžete sehnat balíky slámy na mulčování (kulaté, které se dají kutálet, ne ty hranaté, s nimiž se těžko manipuluje), zajistit hnůj na doplnění organické hmoty do půdy nebo si v lese (po domluvě s majitelem) nasbírat zbytkové dřevo na stavbu vyvýšených záhonů.

5) Posypávat záhony popelem

Topíte-li doma dřevem nebo dřevěnými lisovanými briketami, potom můžete posypávat pozemek popelem z kamen. Dřevěný popel obsahuje zejména větší množství draslíku a vápníku, což jsou dvě nezbytné živiny, které rostliny potřebují ke zdravému růstu. Popel má podobné chemické vlastnosti jako vápno, jímž někdy zemědělci vápní pole a neutralizuje kyselé půdy.

6) Kropit záhony močí

Moč je bohatá zejména na dusík a fosfor. Po naředění vodou ji lze využít jako tekuté hnojivo k rostlinám. V zimě se rostliny obvykle nehnojí, ale můžete močí kropit záhony, do kterých jste na podzim zaryli větší množství organické hmoty bohaté na uhlík (slamatý hnůj, slámu, piliny, štěpku). Nebo můžete moč “aplikovat” pod zamulčované stromky či keře. Uhlíkatá organická hmota do sebe močovinu natáhne.

Tyto kompostovací vyvýšené záhony průběžně plním starou slámou, štěpkou, pilinami, vytrhaným plevelem a na podzim také listím. V zimě je kropím močí; přes sezónu v nich pěstuju. Výborně se zde daří bramborám a dýním.

Tyto kompostovací vyvýšené záhony průběžně plním starou slámou, štěpkou, pilinami, vytrhaným plevelem a na podzim také listím. V zimě je kropím močí; přes sezónu v nich pěstuju. Výborně se zde daří bramborám a dýním.

7) Opravit a zakonzervovat nářadí

Nejlépe již v prosinci můžete natřít olejem a nabrousit rýče, motyky a plecí nože na plečku; můžete opravit hrábě, žebřík, kolečka a případně dokoupit nebo vyrobit nové nářadí.

8 ) Vypracovat osevní plán zeleniny

Když si v zimě pečlivě rozplánujete, co chcete další rok pěstovat, na jak velké ploše, v jakém sponu a kolik semen na to budete potřebovat, využijete efektivněji pracně vybudované záhonky a budete mít přehled o tom, zda máte dostatek osiva.

9)  Naplánovat výsadbu stromků a keřů

Chcete-li na jaře sázet ovocné stromy nebo keře, načrtněte si na papír v měřítku plán výsadby. Budete vědět, kolik dřevin si máte pro danou výměru zajistit a jak velkou plochu potřebujete zamulčovat. Na kurzu Design permakulturní zahrady k tomuto účelu používáme tzv. “kolečkovou metodu”.

10) Udělat rozbor půdy

Chemický rozbor půdy Vám řekne, zda v půdě chybí nějaké živiny či přebývají toxické látky a jaké. Rozbor včetně doporučení, jak postupovat, Vám udělají v zemědělské laboratoři po dodání vzorku vaší půdy. Ten vytvoříte takto: Při oblevě, když půda není zmrzlá, odeberte půdu z místa, které chcete rozborovat, šesti různými vpichy rýčem do hloubky 30 cm. Ze smíchaného (průměrného) vzorku odeberte asi 0,5 kg půdy a pošlete na rozbor do laboratoře. Cena rozboru začíná na 500 Kč.

11) Sklízet úrodu

Při troše plánování zůstává zahrada zdrojem vitamínů a minerálů i v zimě, kdy lze sklízet růžičkovou kapustu, nejrůznější listovou zeleninu (polníček, roketa, cibule sečka, pažitka, petržel kadeřavá), některé čajové bylinky a když rozmrzne půda, potom taky topinambury. Předpokladem je vysadit tyto plodiny ve správný čas, nechat je na zahradě až do zimy a listovou zeleninu ochránit před sněhem a mrazem vrstvou chvojí či mulče.

12) Otestovat klíčivost starších semen

Máte-li doma starší nebo pochybné osivo, u něhož si nejste jisti jeho klíčivostí, udělejte test klíčivosti. Do navhlčené vaty na talířek rozložte padesát nebo sto kusů semen a nechte někde na skříni či na okně při teplotě kolem dvaceti stupňů. Po dvou až třech týdnech spočítejte vyklíčená semena. Vzejde-li pětadvacet semen z padesáti, má osivo klíčivost 50% a měli byste na jaře vyset dvakrát větší množství semen, než kolik chcete rostlin.

13) Určit nejteplejší a nejchladnější zóny zahrady

Podle toho, ve které části zahrady roztává při zimních oblevách sníh prvně a kde zůstává nejdéle, snadno identifikujete nechladnější a nejteplejší (nejprosluněnější) místa pozemku.

14) Rýt

Začátkem a koncem zimy, když není půda skrz na skrz promrzlá, můžete vzít rýč a zrýt záhony, které jste nestihli zrýt na podzim, případně zrýt další dosud neosázenou plochu a rozšířit si zahrádku. Rytí má význam zejména na těžké jílovité půdě.

15) Chránit rostliny před mrazem

Zejména před holomrazy (mráz bez sněhu) je důležité chránit česnek, jahodníky a bylinky vrstvou slaměného mulče nebo chvojím, aby nevymrzly.

16) Odebírat rouby

Koncem prosince a v průběhu ledna se řežou rouby ovocných stromů, které se na jaře štěpují na podnože nebo na vzrostlé stromy. Rouby se odebírají z jednoletých výhonů. Měly by být silné alespoň jako tužka a dlouhé přibližně patnáct centimetrů. Nařezané rouby uložte do sklepa a z poloviny zaspyte pískem.

17) Nařezat vrbové proutí

Pokud pěstujete vrby, jako já, v zimě je čas na sklizeň vrbového proutí, z něhož lze vyrábět pletené vyvýšené záhony, pergoly, komposty nebo košíky na sklizeň ovoce. V únoru a v březnu se odebírají také vrbové řízky, které na jaře zapícháte do země na vlhké místo, kde vám snadno zakoření.

18) Stratifikovat semena

Chcete-li zkusit vypěstovat ovocné stromy ze semen, měli byste přes zimu semena na několik týdnů uložit do vlhka a chladu. Třeba v krabičce s pískem do lednice nebo do vlhkého sklepa. Říká se tomu stratifikace. Bez ní by Vám na jaře semena nevyklíčila. Stratifikaci vyžadují také semena česneku, který lze rovněž pěstovat ze semen, byť se to málo ví. Běžná zeleninová semena stratifikaci nevyžadují.

19) Kácet stromy

V zimě, v době vegetačního klidu, je čas na kácení umírajících, nemocných, poškozených nebo překážejích stromů. Pařezy jabloní a ořešáků, které po stromech zůstanou, na jaře naočkujte sadbou hlívy ústřičné. Rychleji se rozloží a na podzim se najíte hub.

20) Krmit ptáky

Přitáhnout a udržet si na zahradě užitečné ptáky je důležité pro udržení některých hmyzích škůdců pod kontrolou bez použití chemie. Sýkorky a jiné přezimující ptactvo dokáže zničit až 99% přezimujících larev obaleče jablečného, který způsobuje červivost jablek a jiného ovoce. V zimě, kdy je v přírodě nedostatek potravy a stěhovaví ptáci odlétají do teplých krajin, má přikrmování velký význam pro zamezení ztrát populací jednotlivých ptačích druhů, které u nás zůstaly. Kromě toho výhled na krmítko za oknem je k nezaplacení.

21) Postavit kurník, kachník nebo králíkárnu

Když v zimě postavíte domeček pro drůbež nebo králíkárnu, můžete se na jaře pustit do chovu. Získáte nové pomocníky, kteří dokážou zužitkovat různé organické zbytky a plní v permakulturní zahradě důležité funkce. Regulují hmyzí škůce a slimáky, poskytují výživný hnůj či trus a dokážou proměňovat nejedlou biomasu v chutnou stravu (vajíčka, kachní a králíčí maso).

Zvířata na rozdíl od rostlin vyžadují intenzivní péči i v zimě. Poskytují ale mnohočetný užitek zahradě i zahradníkovi.

Zvířata na rozdíl od rostlin vyžadují intenzivní péči i v zimě. Poskytují ale mnohočetný užitek zahradě i zahradníkovi.

22) Přihrnovat sníh ke stromkům

I se sněhem můžete na zahradě hospodařit. Přihrnujte ho k ovocným stromkům či keřům, k vrbám, k výsadbám mrazuvzdorných bambusů a k jiným vlhkomilným rostlinám. Zajistíte jim více vláhy na jaře, kdy ji potřebují k nastartování růstu po zimním spánku.

23) Vyset papriky a rajčata

Možná se to zdá poněkud brzy, ale již v únoru vysejte do kelímků papriky a celer – tyto dvě plodiny mají velice dlouhou vegatční dobu a bez včasného předpěstování by vám nedozrály. V březnu dosejte lilky a rajčata. Nechejte za oknem při teplotě 20°C až 30°C, zalévejte a na jaře budete mít vlastní sazeničky odrůd, které jste si sami vybrali (nebo nasemenařili). V polovině května je můžete vysadit ven na zahrádku.

——————————————————————————————————————————————————

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady .

30. 1. 2018 0 komentář
2 Facebook Twitter Google + Pinterest
Semenaření rajčat v šesti krocích

Rajčata jsou ideální plodinou pro první semenářské pokusy. Investujte třicet minut svého času a následující tři roky nemusíte semena kupovat. Tady je návod.

Na semínka použijte jen plně vyzrálé plody

Plody rajčat vhodné k odebrání semen.

Plody na semínka mohou být klidně přezrálé, ale neměly by mít plíseň.  Pro vyšší genetickou rozmanitost je lepší vzít plody z více rostlin, ale není to nutné. Stačí i jediná rostlina.

Pěstujete-li více odrůd, měli byste mezi nimi nechat rozestupy alespoň pět metrů, aby nedošlo k jejich zkřížení. Dnes obvykle pěstované odrůdy rajčat se ale kříží jen velice málo, i když se pěstují v těsné blízkosti. Struktura květu znemožňuje křížení. (Výjimkou jsou odrůdy divokých rajčat a rajčat s bramborovými listy, které mají jiný typ květu a křížení mezi nimi je častější.)

Skutečnost, že většina rajčatových odrůd se mezi sebou téměř nekříží, je při semenaření výhodou. Na jednu semenářskou zahradu vám vleze větší množství odrůd. Můžete tak semenařit třeba pět či deset odrůd v jednom roce. Obvykle to začíná jednou jedinou odrůdou a končí kolekcí mnoha desítek odrůd. Jsou pěstitelé, kteří na svých zahradách udržují stovky starých a krajových odrůd rajčat. Americká semenářská organizace Seed Savers Exchange udržuje a zpřístupňuje pěstitelům 3200 odrůd rajčat!

2) Vypreparujte semínka z dužniny plodu

Rajčata rozkrojte a lžičkou z nich vydlabejte dužninu se semínky. Plody zbavené semínek můžete zužitkovat třeba tak, že je nasušíte na zimu v elektrické sušičce.

3) Nechejte semínka tři dny vykvasit

Fermentování rajčatových semen ve vlastní šťávě.

Rosolovitá dužnina, v níž jsou semínka uložena, obsahuje chemické látky bránící klíčení ve vlhkém prostředí. Tento biologický mechanismus, jenž brání předčasnému vyklíčení semen, je třeba odbourat fermentací.

Semínka nenechávejte kvasit déle než tři dny, protože by mohla začít klíčit. Pozor, bude to zapáchat. Občas můžete obsah sklenice promíchat. Po třech dnech fermentace se na hladině obvykle vytvoří plísňový povlak:

 

4) Odléváním vody oddělte semínka od zbytků dužniny

Vyplachování rajčatových semen ve vodě.

Je-li třeba, doplňte do sklenice vodu a její obsah promíchejte. Těžká kvalitní semena rychle klesnou ke dnu. Lehká nedozrálá semena a zbytky dužniny buď plavou na hladině nebo klesají mnohem pomaleji. Odléváním vody se jich postupně zbavíte.

Vodu můžete několikrát doplnit a vylévání opakovat:

Obsah sklenice se postupně pročistí. Nakonec by měla ve vodě zůstat jen kvalitní těžká semena, která se drží na dně:

5) Semena dobře vysušte

Sušení rajčatových semen.

Na závěr můžete ještě semena propláchnout v cedníku a nechat je okapat. Potom je vyklepněte na tvrdou nepapírovou podložku a několik dnů nechejte dobře vysušit.

6) Uložte na suché a chladné místo

Uložená semena.

Semínka rajčat si podržují rozumnou míru klíčivosti tři až čtyři roky, jsou-li dobře uložena. Nemusíte tedy semenařit každou odrůdu každý rok. Doporučuji vytvořit si o něco větší zásobu semínek, abyste jimi mohli podarovat své známé nebo od nich případně získat výměnou jiné zajímavé odrůdy.

Pozor na hybridní F1 odrůdy! Uvedený postup nebude fungovat u dnes stále častějších hybridních odrůd označovaných někdy jako F1. Takové odrůdy nejsou pro semenaření vhodné, protože jsou geneticky nestabilní a v dalších generacích si neuchovávají vlastnosti svých rodičů. Nehybridní odrůdy rajčat vhodné k semenaření lze získat například z Gengelu nebo při semínkové burze na závěr Semínkového kurzu.

——————————————————————————————————————————————————–—

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.

7. 1. 2018 3 komentáře
2 Facebook Twitter Google + Pinterest