Domů Semenaření

Semenaření

Jak vypěstovat kvalitnější semena salátu, než koupíte v obchodě?

Pěstování semen salátu na zahrádce má výhodu flexibilní ruční sklizně, která zajistí ta nejkvalitnější semena. Průmyslové osivářství si to obvykle nemůže dovolit. Bylo by to příliš neefektivní a drahé.

Pěstování salátu na semeno

Salát je ideálním druhem pro první semenářské pokusy. Mimo jiné i proto, že je samosprašný a různé typy salátů se spolu kříží jen v malé míře. Je u něj tudíž snadné uchovat čistotu odrůdy. Doporučená izolační vzdálenost mezi dvěma odrůdami salátů je při drobném pěstování na zahrádce cca 10 m. (Pří komerční produkci je to víc.)

Saláty vysejte brzy na jaře a pečujte o ně stejně jako při pěstování k jídlu. Jakmile začnou vybíhat do květu, proveďte selekci. Rychlé vybíhání je nežádoucí znak. Cílem je, aby si salát v dalších generacích uchoval co nejdéle kvalitní hlávku či listovou růžici. Proto vyřaďte ty rostliny, které jdou do květu jako první.

Různé odrůdy salátů vybíhají do květu různě rychle. Nejpomalejší jsou ledové saláty a některé z větších moderních odrůd tzv. římských salátů. U těchto růstových typů je kvetení natolik opožděné, že u nich někdy může být problém s dozráním semen. Nejlepší jsou pro semenaření v našich podmínkách staré odrůdy, které jdou do květu záhy, jakmile se začátkem léta začne prodlužovat den. Úplně nejrychleji potom kvetou saláty chřestové (stonkové).

Faktory ovlivňující kvalitu semen salátu

Existují dva faktory mající vliv na kvalitu semen salátů, které lze při ruční sklizni snadno pozitivně ovlivnit: Doba sklizně a technika sklizně.

Doba sklizně

Salát kvete drobnými žlutými kvítky, které po opylení tvoří semena – nažky s bílým chmýřím, které vítr rozfoukává do okolí. Tím se podobá pampelišsce. Podle chmýří poznáte, že semena uvnitř květu jsou zralá. Kvetení trvá několik týdnů a semena se tvoří na každé rostlině postupně.

Prvně vytvořená semena mají obvykle vyšší klíčivost, protože se vyvinou před příchodem horkého letního počasí, které není příznivé pro tvorbu velkých a dobře vyvinutých embryí. Pro získání nejkvalitnějších semen je proto zásadní nepropást jejich první várku a sklidit je dříve, než je vítr či ptactvo vytrousí. Osvědčila se pravidelná kontrola kvetoucího porostu. Optimální je začít se sklizní v době, kdy část květů již odkvetla, ale minimálně polovina ještě ne.

Technika sklizně

Nejkvalitnější semena jsou taková, která jdou snadno vytřepat při ruční sklizni. Jen taková semena jsou plně vyvinutá. Proto při sklizni obcházejte postupně rostlinu za rostlinou a do nádoby vytřepávejte jen ta semena, která se sama vytrousí. Zbylá semena ještě nemusejí být dostatečně vyvinutá. Obvykle mají nižší klíčivost.

Čištění semen

Vlastně se nic nestane, když semena vysejete včetně chmýří a uschlých zbytků rostlin. Čištění není nezbytné. Pokud chcete mít přesto raději osivo čisté, vysypte ho na plytký talíř či plech. Jemným foukáním se zbavíte většiny nečistot a případně nedovyvinutých či podřadných semen.

Skladování semen

Semena salátu uložte na suché a chladné místo. Slušnou klíčivost si uchovají čtyři až pět let. To znamená, že čtyři až pět let nemusíte kupovat osivo salátu. Ušetříte peníze a nejspíš Vám ještě zbyde dost semen na sdílení s ostatními pěstiteli.

Jen pozor na hybridní F1 osivo, které se k semenaření nehodí, protože neuchovává spolehlivě své vlastnosti.

Semena salátu mají bílou či hnědočernou barvu.

Semena salátu mají bílou či hnědočernou barvu.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

19. 11. 2018 0 komentář
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
Proč není hybridní F1 osivo vhodné k semenaření?

Stručně proto, že hybridní F1 osivo si neuchovává stabilně své vlastnosti. Některé cenné znaky se při přesévání mohou začít vytrácet, zatímco jiné, nežádoucí, projevovat. Hybrida, chcete-li ho uchovávat na zahrádce, si musíte nejprve ochočit. Tedy ho odhybridizovat. Což může být pěkná fuška.

Výhodou permasemínek je, že jsou již ochočená:-) Můžete je bez obav semenařit, množit, sdílet a použít třeba k založení nové semínkovny ve Vašem městě či obci. S hybridním F1 osivem to tak snadné není. Posuďte sami. Zde máte názorný příklad z mé vlastní zkušenosti.

Moje dosud nejoblíbenější hybridní odrůda tyčkového rajčete, jejíž název nebudu prozrazovat, má středně velké červené plody odolné praskání, které lze po sklizni relativně dlouho skladovat (viz foto výše). Těmito vlastnostmi se podobá populární hybridní odrůdě firmy Semo F1 Bejbíno. V porovnání s ní má však mnohem chutnější slaďoučké plody a hlavně je odolná vůči plísni bramborové. Je to důsledek přítomnosti několika dominantních genů způsobujících vyšší cukernatost a kombinace dvou dominantní genů Ph-2 a Ph-3, které zajišťují skvělou rezistenci vůči plísni bramborové.

Odrůdu považuji za jednu z nejlepších pro pěstování rajčat bez chemie. Bohužel semínka jsou velice drahá. Dají se sehnat pouze v zahraničí a cena za 5 semen činí cca 4 libry, tedy 120 Kč. Jedno semínko za 24 Kč je částka, která vybízí k otázce: Proč si semínka pro vlastní potřebu nenamnožit, abychom je nemuseli stále znovu kupovat?

Uchoval jsem tedy semínka z několika plodů této hybridní odrůdy a následující rok je opět vysel. Tedy jsem se posunul z F1 do F2 generace. V F2 generaci jsem vysadil celkem 194 rostlin.

První viditelný rozdíl oproti původní uniformní F1 generaci byla výrazná variabilita velikostí a tvarů plodů. Odhadem asi polovina plodů byla menší, část byla větší a část přibližně stejná. Některé plody získaly protáhle oválný tvar, některé hruškovitou formu, některé zůstaly kulaté a na jiných se objevila ve spodní části charakteristická špička, kterou původní hybrid neměl.

Kdyby byl tohle jediný rozdíl oproti F1 generaci, nebyl by to žádný zásadní problém, pominu-li možný pokles výnosů u menších plodů. Rozmanitost tvarů a velikostí plodů může být pro někoho dokonce zajímavé zpestření.

Horší bylo zjištění, že na 38 rostlinách z celkových 194, což je přibližně 20 procent, nedozrál jediný plod. Jak je to možné, když původní F1 hybrid dozrával bez problémů? Je to důsledek projevu mutace tzv. rin alely zpomalující dozrávání, která se v původní F1 generaci vyskytovala pouze heterozygotně (tedy v kombinaci s jinou alelou). Protože se jedná o recesivní alelu, je její plný projev v F1 generaci potlačen přítomností jiné dominantní alely a její funkcí je jen prodloužit skladovatelnost odrůdy. V F2 generaci se ale rin alela u ¼ rostlin vyskytne homozygotně a projeví se naplno, takže dozrávání již není pouze zpomaleno, nýbrž zcela zastaveno.

F2 generace mé oblíbené hybridní odrůdy: Žluté plody vlevo mají zastavené dozrávání. Pocházejí z homozygotní rostliny obsahující tzv. rin gen (ripening inhibitor).

F2 generace mé oblíbené hybridní odrůdy: Žluté plody vlevo mají zastavené dozrávání. Pocházejí z homozygotní rostliny obsahující tzv. rin gen (ripening inhibitor).

Pokud z takového recesivního homozygota, jehož plody nikdy plně nedozrají, vezmete semena, nežádoucí znak se zafixuje a již se ho nezbavíte. Takovéto recesivní homozygoty je třeba vyselektovat a to opakovaně v každé další generaci, dokud se od nich osivo zcela nevyčistí.

Dalších 32 rostlin z celkových 194 v F2 generaci mělo keříčkovou formu. Dorostly do výšky maximálně 1,5 m a hlavní výhon končil květem. Je pravda, že by se z těchto rostlin dala vyselektovat nová keříčková odrůdu. A je taky pravda, že jsem z několika nejlepších keříčkových rajčat uchoval semínka. Ale když pěstuju rajčata, potřebuju vědět, zda jim mám dělat oporu či ne. A když oporu postavím, chci, aby u ní rostla jen tyčková rajčata, která ji maximálně využijí. Keříčkovitost je potom při pěstování tyčkových rajčat nežádoucí znak a je lepší se ho zbavit. Proto jsem těchto 32 rostlin, tedy 20% populace, vyřadil.

Další problém je s chutí. Okoštoval jsem plody všech zbylých sto dvaceti rostlin (po odselektování keříčkových a nedozrávajících jedinců) a zdaleka ne všechny rostliny měly tak slaďoučké plody jako původní F1 hybrid. Abych uchoval vyšší cukernatost plodů, která je důsledkem přítomnosti jedné až tří dominantních alel, musel jsem se zbavit všech recesivních homozygotů, kteří vyšší cukernatost postrádají. Abych cukernatost stabilizoval, budu muset provádět selekci opakovaně dalších 6 – 7 let.

A nakonec je potíž i s odolností vůči plísni bramborové (Phytophthora infestans), která je nesena dvěma dominantními geny Ph1 a Ph2. Podle Mendelových zákonů dědičnosti se v F2 generaci vyskytne přibližně ¼ rostlin, které budou postrádat Ph1 a ¼ bez Ph2. Jestli se to nějak viditelně projeví, to záleží na průběhu počasí v daném roce. Musí být dostatečně vlhko a deštivo, aby spory plísně bramborové vyklíčily, napadly rajčata a vyjevili se odolní a náchylní jedinci. V tomto ohledu jsem neměl v F2 generaci štěstí. Prozatím se musím smířit s tím, že do F3 generace beru i nerezistentní jedince, kteří plísni mohou podlehnout.

To jsou tedy některé konkrétní důvody, proč není hybridní F1 osivo vhodné k semenaření a proč si ho pěstitelé obvykle každý rok znovu kupují. Pokud Vás baví šlechtění a máte dost času a místa, můžete si hrát s dehybridizací hybridních odrůd. Je to ale běh na dlouhou trať. K prostému semenaření pro vlastní potřebu na zahradě jsou mnohem vhodnější permasemínka či jakékoli jiné nehybridní osivo, které je stabilní a neztrácí své cenné vlastnosti.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Prosím respektujte autorská práva! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

26. 10. 2018 3 komentáře
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
Nové nařízení EU otevírá dveře pestřejším osivům

Je to skvělá zpráva pro permakulturu i ekologické zemědělství: Rozmanitá a neuniformní osiva, která jsou dnes ilegální, bude možné od roku 2021 uvádět do oběhu. Evropský parlament schválil nové Nařízení pro ekologickou produkci. Uniformita již nebude jediným východiskem evropského zemědělství.

Uniformita jako paradigma

V současné době platí v ČR zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby. Podle něj musí registrované a prodávané osivo většiny zelenin a polních plodin být odrůdou. Ta je definována jako uniformní, stálá a odlišná. Osivo, které tato kritéria nesplňuje, nelze registrovat, ani uvádět do oběhu a pro běžné pěstitele zůstává nedostupné.

Problém je zejména s uniformitou, kterou Národní odrůdový úřad definuje takto:

„Odrůda je považována za uniformní, jestliže je dostatečně jednotná v projevu znaků, které se zahrnují do zkoušení odlišnosti, jakož i znaků používaných k popisu odrůdy…“

Například u fazolí to znamená, že cca 97 – 98% rostlin uniformní odrůdy musí vykazovat stejnou barvu a hmotnost semen, stejný tvar lusku na příčném řezu, stejnou dobu kvetení, stejný růstový typ apod.

Jistě, uniformita některých znaků je žádoucí. Například uniformita v rezistenci vůči chorobě, nebo uniformita v keříčkovitosti u fazolí či rajčat. Jenže do zkoušení odlišnosti a uniformity se zahrnují i znaky, které pro pěstitele nejsou relevantní. Je mi opravdu jedno, jaké mají rajčata, jež pěstuju na zahradě, členění čepele listu, jaká je barva pavézy květu u fazolí nebo jestli jsou či nejsou palisty hrachu skvrnité. Nevyžaduji, aby antokyanové zbarvení blizen kukuřice bylo u všech rostlin stejně silné, aby semena salátu měla stejnou barvu, ani aby vnější suknice česnekových cibulí měly vždy jen jeden odstín.

Pokud však v těchto znacích osivo uvedených druhů není uniformní, nelze ho v současnosti registrovat, ani uvádět do oběhu. Důsledkem je, že hodně variabilní a rozmanitá osiva (tzv. grexy, populace, heterogenní materiály apod.), zůstávají v ilegalitě a pěstitelé se k nim těžko dostávají. Přitom variabilní a adaptabilní osivo je pro permakulturní a ekologické hospodaření tím, čím jsou chemické postřiky pro konvenční zemědělství: Zvyšuje stabilitu a spolehlivost výnosů. A to při nulové zátěži životního prostředí.

Když jsem v roce 2016 přihlásil do registrace osivo vysoce rozmanitého grexu s názvem Beefy Resilient Grex od americké šlechtitelky Carol Deppe a semena tyčkové fazole Kamínkové ze Zakarpatské Ukrajiny, Národní odrůdový úřad obě osiva vyhodnotil jako nedostatečně uniformní a žádost o registraci zamítl. Tehdy jsem si uvědomil, že soudobá osivářská a šlechtitelská legislativa činí z uniformity paradigma, jímž je definována genetická struktura drtivé většiny evropského zemědělství. Co se tomuto paradigmatu vymyká, je vytlačeno do ilegality (do semínkového undergroundu) a odsouzeno k živoření.

Neuniformní osivo fazolí Beefy Resilient Grex.

Neuniformní osivo fazolí Beefy Resilient Grex.

Změna k lepšímu

Tomu je nyní konec. Osivářství i šlechtitelství čeká zásadní změna paradigmatu, která se pravděpodobně mnohým osivářským a šlechtitelským korporacím nebude líbit. Je proto důležité, že schválená právní norma má formu nařízení, které je právně bezprostředně platné a univerzálně závazné ve všech členských zemích EU. Nebude již prostor pro přísnější výklady na národní úrovni, jako je tomu u směrnic, z nichž vychází současný osivářský zákon 219/2003.

Blíží se doba, kdy pěstitelé budou mít konečně možnost volby mezi registrovaným uniformním osivem a neregistrovanými variabilními semeny. Blíží se doba nových přístupů ve šlechtění ekologických odrůd. Blíží se doba, kdy rozmanitá osiva, jež uchovávám ve své kolekci, zařadím do sortimentu permasemínek.

Vděčíme za to členství naší země v Evropské Unii.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Prosím respektujte autorská práva! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

23. 10. 2018 3 komentáře
1 Facebook Twitter Google + Pinterest
Co by měl každý zahradník vědět o hybridním F1 osivu?

V polovině minulého století bylo F1 hybridní osivo zeleniny vzácné. V knize Zelenina-československé původní odrůdy z roku 1948 není popsána jediná hybridní odrůda. Dnes naopak začínají být vzácné odrůdy nehybridní, jejichž semínka se čím dál hůř shánějí.

Zřejmě nejvíce ze zelenin byly hybridizací zasaženy okurky. Drtivá většina z 1295 odrůd okurek registrovaných v EU jsou hybridní odrůdy. V katalozích našich největších osivářských firem jako je Semo, Seva Seed nebo Moravoseed nenajdete jedinou nehybridní odrůdu okurek. Podobná začíná být situace u rajčat, kde z 3886 registrovaných odrůd je 78% hybridních. U cukrových melounů činí podíl hybridních odrůd 82%, u tykve obecné 65%.

Podíl hybridních a nehybridních odrůd vybraných druhů zeleniny registrovaných v EU ve Společném katalogu odrůd v roce 2015.

Graf: Podíl hybridních a nehybridních odrůd vybraných druhů zeleniny registrovaných v EU ve Společném katalogu odrůd v roce 2015.

Rostoucí převaha hybridních odrůd nad nehybridními u mnohých druhů byla jedním z motivů, proč jsem začal množit a šířit mezi pěstitele permasemínka: Nehybridní semínka pěstovaná bez chemie, která si můžete na zahradě množit svépomoci a nemusíte je tudíž kupovat každý rok znovu. Třeba nehybridní osivo okurek je docela problém sehnat. Nedávno jsem proto otevřel internetový obchůdek, kde je má kolekce nehybridních odrůd k dispozici pro všechny zájemce.

(Nehybridním odrůdám se někdy říká též „volně opylované“. Budu tedy tyto výrazy používat jako synonyma.)

I když jsem se jako zahradník většinou komerčním F1 hybridním semenům z různých důvodů vyhýbal, připouštím, že ne vždy je upřednostnění nehybridní odrůdy před hybridní rozumnou volbou. To by byl příliš zjednodušený pohled. Stejně silným zjednodušením je však tvrzení, že hybridní odrůdy jsou obecně výnosnější a odolnější než nehybridní, jak píše ve své internetové poradně ředitel firmy Semo Jan Prášil.

Je rovněž pravda, že na hybridizaci jako takové není nic špatného. V přírodě k ní dochází spontánně a běžně se využívá v tradičním šlechtění. Stojí na počátku vzniku nových odrůd či druhů. Ovšem průmyslová produkce F1 hybridů je co do použité technologie a šlechtitelských cílů dosti specifická a z ekologického i permakulturního hlediska mnohdy ne zcela žádoucí. Má totiž své zásadní důsledky pro samozásobení, semenaření a biodiverzitu.

Považuji proto za užitečné shrnout některé informace o průmyslově vyráběných F1 hybridních semenech, nabízených dnes zahrádkářům, do následujících sedmi poznámek.

1) Hybridní semínka se ze zákona musejí označovat

Je-li na obalu se semeny uvedeno „hybrid“ a „F1“, jedná se o semena hybridní odrůdy, pro která platí, co píšu níže. Hybridní osivo vzniká zkřížením dvou či několika čistých (tzv. inbredních) linií. Číslo za písmenem „F“ vyjadřuje, o jakou „filiální“ (synovskou) generaci odvozenou z tohoto zkřížení (hybridizace) se jedná. F1 označuje první generaci, F2 druhou, F3 třetí atd. Drtivá většina komerčních hybridů patří do generace F1.

Foto: F1 hybridní odrůdy rajčat firmy Semo.

2) F1 hybridní odrůdy nejsou vhodné k semenaření

Proč? Protože na rozdíl od volně opylovaných (nehybridních) odrůd si při semenaření neuchovávají své vlastnosti. Nejsou geneticky stabilní. Vezmete-li semínka z rostliny vypěstované z F1 osiva, další rok Vám z nich vyrostou jedinci různorodých a povětšinou horších vlastností. Většina těchto tzv. F2 hybridů bude postrádat důležité přednosti, jimiž se vyznačoval původní F1 hybrid. Například rezistenci vůči chorobám, výnosy, barvu či tvar plodů, velikost apod.

Jeden příklad. Podle studie z roku 2001 mají hybridní odrůdy kukuřice používané v Africe o 18% vyšší výnosy než volně opylované. Ve druhé F2 generaci však výnosy hybridních odrůd klesají o 32%, zatímco u volně opylovaných odrůd je pokles pouhých 5%. Jako farmářské osivo, které si zajišťuje pěstitel ze své vlastní sklizně, jsou tedy hybridní odrůdy takřka nepoužitelné.

3) Některé hybridní odrůdy obsahují geny pylové sterility

Pylová sterilita je defektní mutace, která v přírodě vede k zániku. Je-li rostlina pylově sterilní, znamená to, že není schopna vytvářet pyl a tím ani vlastní semena. Pokud není opylena jinou pylově fertilní rostlinou, nedojde k její reprodukci a zhyne. Pylová sterilita je zcela zásadní pro produkci hybridů, neboť snižuje pracnost při množení hybridních osiv (odpadá nutnost ruční kastrace mateřského komponenta hybridní odrůdy). Skutečnost, že pylová sterilita pronikla do samotných základů průmyslového osivářství a stala se součástí moderního zeměděství, představuje přehlížené riziko pro udržitelný rozvoj naší civlizace.

4) F1 hybridní osivo si musíte vždy znovu koupit

U některých odrůd je to důsledek pylové sterility. Zejména je to však důsledek skutečnosti, že hybridní semínka vznikají zkřížením dvou (či více) rodičovských čistých linií, které obvykle zná a má k dispozici jen osivářská firma. Kdo neví, které přesně linie zkřížit a kdo tyto linie zároveň nemá pod kontrolou, není schopen vyprodukovat osivo dané hybridní odrůdy. Pěstitel, který chce semínka té či oné hybridní odrůdy využívat, musí si je vždy znovu koupit. Což je ekonomicky velice výhodné pro osivářské korporace. Zde lze patrně hledat jeden z hlavních motivů rozšiřování nabídky hybridních odrůd v katalozích soudobých semenářských firem.

5) F1 hybridní odrůdy nemají nutně lepší vlastnosti než volně opylované odrůdy

Nelze paušálně tvrdit, že hybridní odrůdy jsou obecně výnosnější či odolnější než nehybridní. Je pravda, že u F1 hybridních odrůd hraje důležitou roli efekt tzv. heteroze, kdy hybrid překonává ve výkonnosti své rodiče v jednom nebo více znacích. Jenže tento efekt se týká právě jen srovnání hybrida se svými geneticky nezdravými (tzv. inbredními) rodiči a nelze ho aplikovat na srovnání hybridů a volně opylovaných odrůd.

Vedle nehybridních odrůd nevycházejí hybridní odrůdy vždy lépe. Některé studie skutečně prokazují lepší vlastnosti hybridů oproti volně opylovaným odrůdám, závěry jiných studií jsou však opačné. Například podle studie z roku 2001, která srovnávala 23 volně opylovaných a 18 hybridních odrůd cibule, většina volně opylovaných odrůd byla stejně dobrá, ne-li lepší, než hybridní odrůdy co do výnosů a odolnosti vůči růžové hnilobě kořenů. Záleží také na tom, co chceme srovnávat. Zda nám jde zejména o výnosy či uniformitu nebo třeba o chuťové a výživové vlastnosti, které mohou být u některých volně opylovaných odrůd lepší. Což bylo prokázáno například u melounů.

Stín pochybností na generalizující vyzdvihování hybridních odrůd nad nehybridní vrhá rovněž srovnání pšenice a kukuřice. Ve Francii v druhé polovině dvacátého století došlo k tomu, že šlechtění cizosprašné kukuřice, kterou lze snadno hybridizovat, ovládl privátní sektor zaměřený výlučně na produkci hybridních odrůd. Veřejný sektor se ve stejné době zaměřil na šlechtění nehybridních odrůd pšenice, která není tak snadno hybridizovatelná. Výnosy pšenice od raných šedesátých let do pozdních let devadesátých stouply 2,2 krát, zatímco výnosy kukuřice jen dvakrát.

Je potom otázkou, proč bychom nemohli zlepšit výnosy kukuřice či jiných druhů na základě šlechtění čistě nehybridních odrůd podobně, jako se to podařilo u pšenice.

6) Hybridní odrůdy jsou vysoce uniformní

Což ovšem nemusí být pro zahrádkáře výhoda. Uniformita v dozrávání například znamená, že všechna rajčata dozrají ve stejnou dobu, což je výhodné pro jednorázovou mechanickou sklizeň kombajnem. Jenže pro zahrádkáře to znamená, že musí naráz sklidit a zpracovat veliké množství plodů. Pro samozásobení čerstvými rajčaty může být výhodnější postupné dozrávání a průběžná sklizeň. Nebo uniformita velikosti a tvaru plodů, kterou vyžadují od zemědělců supermarkety, je pro samozásobitelskou produkci irelevantní. Nehledě na to, že méně uniformní volně opylované odrůdy mohou být adaptabilnější a schopnější přizpůsobit se rozličným pozemkům v naší rozmanité krajině.

7) Hybridní odrůdy představují problém pro uchování genových zdrojů

Šlechtitelské společnosti nebývají příliš ochotny poskytnout genovým bankám rodičovské linie nezbytné pro regeneraci hybridních odrůd. A i kdyby je genové banky měly k dispozici, regenerace je zde mnohem náročnější než u volně opylovaných odrůd. Potíže ještě zhoršuje cytoplazmatická pylová sterilita, inkompatibilita a podobné záludnosti.

Problémy s regenerací hybridních odrůd jsou tak velké, že mnohé genové banky hybridní odrůdy do svých kolekcí vůbec nepřijímají. Tím vznikají slušné podmínky pro genetickou erozi. Jakmile je hybridní odrůda vyřazena ze sortimentu osivářské firmy, stává se prakticky nedostupnou a vysoce náchylnou k zániku. Jakmile osivářská firma skončí, zanikají spolu s ní veškeré její hybridní odrůdy, na které měla monopol.

Je na každém pěstiteli, aby si vybral, zda chce podporovat rozvoj volně opylovaných odrůd, které jsou dlouhodobě udržitelné a relativně snadno uchovatelné pro budoucí generace, nebo odrůd hybridních, u nichž je z uvedených důvodů mnohem vyšší riziko genetické eroze.

Mnohé staré nehybridní odrůdy jsou zde s námi stále dávno po tom, co jejich šlechtitel odešel a firma, která je uvedla na trh, zanikla. Co však odkáže budoucím generacím zahradníků a pěstitelů osivářský průmysl postavený na hybridních odrůdách?

——————————————————————————————————————————————————

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Testuje odrůdy v neprůmyslových podmínkách a prodává permasemínka (nehybridní semínka, která si můžete snadno množit sami). Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady.

30. 1. 2018 0 komentář
2 Facebook Twitter Google + Pinterest
Semenaření rajčat v šesti krocích

Rajčata jsou ideální plodinou pro první semenářské pokusy. Investujte třicet minut svého času a následující tři roky nemusíte semena kupovat. Tady je návod.

Na semínka použijte jen plně vyzrálé plody

Plody rajčat vhodné k odebrání semen.

Plody na semínka mohou být klidně přezrálé, ale neměly by mít plíseň.  Pro vyšší genetickou rozmanitost je lepší vzít plody z více rostlin, ale není to nutné. Stačí i jediná rostlina.

Pěstujete-li více odrůd, měli byste mezi nimi nechat rozestupy alespoň pět metrů, aby nedošlo k jejich zkřížení. Dnes obvykle pěstované odrůdy rajčat se ale kříží jen velice málo, i když se pěstují v těsné blízkosti. Struktura květu znemožňuje křížení. (Výjimkou jsou odrůdy divokých rajčat a rajčat s bramborovými listy, které mají jiný typ květu a křížení mezi nimi je častější.)

Skutečnost, že většina rajčatových odrůd se mezi sebou téměř nekříží, je při semenaření výhodou. Na jednu semenářskou zahradu vám vleze větší množství odrůd. Můžete tak semenařit třeba pět či deset odrůd v jednom roce. Obvykle to začíná jednou jedinou odrůdou a končí kolekcí mnoha desítek odrůd. Jsou pěstitelé, kteří na svých zahradách udržují stovky starých a krajových odrůd rajčat. Americká semenářská organizace Seed Savers Exchange udržuje a zpřístupňuje pěstitelům 3200 odrůd rajčat!

2) Vypreparujte semínka z dužniny plodu

Rajčata rozkrojte a lžičkou z nich vydlabejte dužninu se semínky. Plody zbavené semínek můžete zužitkovat třeba tak, že je nasušíte na zimu v elektrické sušičce.

3) Nechejte semínka tři dny vykvasit

Fermentování rajčatových semen ve vlastní šťávě.

Rosolovitá dužnina, v níž jsou semínka uložena, obsahuje chemické látky bránící klíčení ve vlhkém prostředí. Tento biologický mechanismus, jenž brání předčasnému vyklíčení semen, je třeba odbourat fermentací.

Semínka nenechávejte kvasit déle než tři dny, protože by mohla začít klíčit. Pozor, bude to zapáchat. Občas můžete obsah sklenice promíchat. Po třech dnech fermentace se na hladině obvykle vytvoří plísňový povlak:

 

4) Odléváním vody oddělte semínka od zbytků dužniny

Vyplachování rajčatových semen ve vodě.

Je-li třeba, doplňte do sklenice vodu a její obsah promíchejte. Těžká kvalitní semena rychle klesnou ke dnu. Lehká nedozrálá semena a zbytky dužniny buď plavou na hladině nebo klesají mnohem pomaleji. Odléváním vody se jich postupně zbavíte.

Vodu můžete několikrát doplnit a vylévání opakovat:

Obsah sklenice se postupně pročistí. Nakonec by měla ve vodě zůstat jen kvalitní těžká semena, která se drží na dně:

5) Semena dobře vysušte

Sušení rajčatových semen.

Na závěr můžete ještě semena propláchnout v cedníku a nechat je okapat. Potom je vyklepněte na tvrdou nepapírovou podložku a několik dnů nechejte dobře vysušit.

6) Uložte na suché a chladné místo

Uložená semena.

Semínka rajčat si podržují rozumnou míru klíčivosti tři až čtyři roky, jsou-li dobře uložena. Nemusíte tedy semenařit každou odrůdu každý rok. Doporučuji vytvořit si o něco větší zásobu semínek, abyste jimi mohli podarovat své známé nebo od nich případně získat výměnou jiné zajímavé odrůdy.

Pozor na hybridní F1 odrůdy! Uvedený postup nebude fungovat u dnes stále častějších hybridních odrůd označovaných někdy jako F1. Takové odrůdy nejsou pro semenaření vhodné, protože jsou geneticky nestabilní a v dalších generacích si neuchovávají vlastnosti svých rodičů. Nehybridní odrůdy rajčat vhodné k semenaření lze získat například z Gengelu nebo při semínkové burze na závěr Semínkového kurzu.

——————————————————————————————————————————————————–—

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.

7. 1. 2018 3 komentáře
2 Facebook Twitter Google + Pinterest