Domů Autor
Autor

Marek Kvapil

Pěstování rajčat na balkoně: Tipy, zkušenosti, odrůdy

Pěstování rajčat na balkoně se věnuji už osmým rokem. Vyzkoušela jsem několik odrůd a mé zkušenosti jdou někdy proti všeobecně rozšířeným radám. Pokud máte stejně jako my panelákový balkon na jih/jihozápad, kde za letního dne není k vydržení a teplota na slunci se šplhá k 50°C, je to paradoxně ideální místo pro rajčata.

Předpěstování sazenic ze semínek

Rajčata vysévám kolem 31. 3. do misek s obyčejným zahradním substrátem. V bytě máme stabilních 22°C, teplota nekolísá a rajčata na okně klíčí vždy velmi ochotně. Osvědčilo se mi za misku postavit karton obalený alobalem, aby odrážel více světla. Rajčata se pak tolik nevytahují směrem k oknu.

pěstování rajčat na balkoně - předpěstování sazenic

Když mají rajčata cca 10 cm, přesadím je po 2-3 kusech do velkých jogurtových kelímků. Na balkon vysazuji klasicky „po zmrzlých“, když teplota v noci neklesá pod 10°C. Pokud je rostlina vytáhlá, tak ji trochu položím, aby nad zeminu trčela jen vrchní část s pravými listy.

Pěstební nádoby

Co se týká nádob na pěstování – za sebe určitě doporučuji na zastřešený balkon – nádobu s plným dnem (bez odtoku) nebo velký květináč vystlaný neporušeným pytlem (např. na odpadky). Zjistila jsem, že rajčatům prospívá, když mají pořád „nohy ve vodě“, ještě se mi nikdy nepodařilo rajče umořit zaléváním. Používám plastové krabice o velikosti 28 x 38 x 20cm. Nejlepší jsou barevné (černé nebo průhledné nedoporučuji, přehřívají se kořeny). Do jedné nádoby dávám cca 4 – 6 rostlin, které následně nechám růst na 2 výhony, ostatní vylamuji. Při vyšším počtu rostlin sice musím více zalévat, ale rostliny si navzájem lépe stíní, udrží si mikroklima a netrpí tolik vysokou teplotou.

Opora

U tyčkových rajčat je třeba řešit oporu. Používám oblouk na růže, který je ve 4 bodech zapíchnutý v nádobách a přivázaný ke sloupku okna. Do nádob uprostřed dávám lehké bambusové tyčky, jejichž vršky přivážu nahoře k oblouku. Rajčata přivazuji co nejblíže k tyčce, aby je vítr nepolámal.

pěstování rajčat na balkoně

Závlaha, hnojení a další tipy

Zalévání – většinou jedenkrát denně, podle počasí, v létě klidně 3-5 litrů vody denně do jedné nádoby. Před kratší dovolenou zaleju tak, že rajče „plave“ ve vodě, vždy se obešlo bez problémů, nehnije.

Hnojení – sázím do zahradnického substrátu, který obsahuje hnojivo na 6 týdnů. Po této době hnojím tekutým lignohumátem 1x týdně. V minulých letech se mi osvědčil také tekutý vermikompost. Když mám pocit, že jsou nové listy hodně světle zelené, dávám tekuté hnojivo na rajčata cca 1x za 14 dní.

Péče – zbytečně neodstřihávám listy. Pryč dávám jen suché listy, zažloutlé nebo se skvrnami a ty, které se dotýkají zeminy.

Bez problémů se obejdu bez chemického postřiku, což bych na balkoně, kde se pohybuje dítě nebo zvíře ani neriskovala. Čím více má rajče listů, tím lépe odolává horku a stíní a ochlazuje místnost za balkonem. Nezjistila jsem, že by rajčata měla méně plodů, nebo že by dozrávala později (sklízíme od začátku července). Možná jen nejsou v té džungli tolik vidět:-) U tyčkových rajčat vylamuji boční výhony. Definitivně zaštípnu rajčata koncem července, aby poslední sklizeň vyšla na konec září.

Pěstování rajčat na balkoně: zkušenosti s odrůdami

Divoké červené a divoké žluté – ideální pro balkon, který potřebujeme zastínit, nať přes 3 metry není problém. Drobné, ale chuťově velmi dobré, sladké rajče.

Bite size – nasazuje opravdu hodně plodů, dozrává mezi prvními, drobnější a chutné rajče.

Indigo blue berries – zajímavý vzhled, ale pro dobrou chuť se musí nechat pořádně uzrát. Není příliš sladké, má spíš kořeněnou chuť a je super např. do zeleninových salátů.

Black cherry – poměrně „velké“ cherry rajče, jak vzrůstem (natě mají 3m), tak i plody, výborná chuť. Barva je poněkud zvláštní, růžovohnědá.

Zuckertraube + Gardener´s delight – připadají mi podobné jak skvělou chutí, tak velikostí.

Green Tiger – dozrává později, nejprve bylo těžké odhadnout, kdy je zralé, ale už jsme to vychytali. Má zvláštně zkroucené listy, ale je velmi odolné.

Divoké bílé – nejsladší rajče, co jsme kdy měli, možná i víc než divoké červené a žluté, jen mu nesvědčí teplota nad 35 st. a vadne. Při poklesu teploty se vzpamatuje a roste dál.

Všechny výše jmenované odrůdy lze plnohodnotně a s velkým výnosem pěstovat na balkóně (samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že potřebují adekvátní oporu, vylamování výhonů atd.). Rajčata z Permasemínek mají daleko lepší růst než hybridní odrůdy, jsou překvapivě odolná a chuťově rozmanitá. Těším se, že v příštích letech vyzkouším další.

 


Autorkou článku i fotek je Mgr. Květoslava Sotolářová.

16. 8. 2019 0 komentář
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
Jak poznat zralé melouny? Osvědčený postup.

Jak na zahradě poznat první zralé vodní melouny (Citrullus lanatus), aniž byste je museli kuchat a riskovat, že znehodnotíte nezralé plody? Na českém internetu lze narazit na řadu tipů a doporučení. Nejsou ale moc spolehlivé.

Zralý meloun lze prý poznat podle zasychající či suché stopky říkají v Blesku, na Aktualne.cz a v Telereceptáři. Opravdu? Melouny se běžně sklízejí se zelenou stopkou a mohou být přitom dávno zralé. Stopka potom zasychá až po sklizni. Čekat, až melounům na zahrádce uschne stopka, může vést k jejich přezrání a promeškání optimální doby sklizně.

Některé články opakují, že při poklepání vydává zralý meloun dutý zvuk (hluboký tón). Hmm, ale jak moc dutě by měl meloun znít? Je pravda, že mohu porovnat hloubku zvuku různých plodů a sklidit ten nejhlouběji znějící. Jenže pokud na zahradě dosud není žádný meloun zralý, tak si moc nepomůžu.

Často se také tvrdí, že zralost indikuje tzv. žluté bříško. Žlutý či bledě žlutý flek v místě, kde se meloun dotýká země. Vypadá takto:

Zralý plod odrůdy Sugar Baby. Stopka je stále zelená.

To už je lepší vodítko a do určité míry se jím lze řídit. Ale stoprocentní spolehnutí na něj také není. Sklidil jsem jak zralé a sladké melouny bez žluté skvrny, tak i nezralé se skvrnou.

Mnohé z těchto a podobných rad jsou psány pro ty, kdo melouny nakupují v supermarketech či na trzích. Zahradník má ale jednu výhodu. Může použít indikátor, který zákazníci v nákupních centrech nemají a ani mít nemohou, protože se nachází na rostlině. Zde je:

Zralý meloun poznáte podle zaschlého listového úponku.

Pozor, nejedná se o stopku, ale o úponek. Ten sice vyrůstá stejně jako stopka plodu z paždí listu, ale jedná se o jinou část rostliny. Vypadá takto:

Tento indikátor bývá v odborné literatuře doporučován na prvním místě. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že je na něj největší spolehnutí. Osvědčil se mi jako jediný skutečně spolehlivý ukazatel konzumní zralosti plodů a jejich sladké chuti.

Díky pozorování zaschlých listových úponků můžete identifikovat první zralé melouny v době, kdy většina plodů teprve dozrává. Letos jsem tak ochutnal  první meloun velmi rané odrůdy Sugar Baby již 25. července, tedy 70 dnů po výsadbě. A byl opravdu lahodný a slaďoučký.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

31. 7. 2019 0 komentář
4 Facebook Twitter Google + Pinterest
Jak s dětmi založit zeleninovou zahrádku?

Milé děti, čeká nás krásný a důležitý úkol. Budeme pečovat o kousek Země, naší planety, jak nejlépe dovedeme. Z půdy, kamenů, vody, dřeva a semen vytvoříme zahrádku. Pestrý ekosystém, který nám poskytne něco k jídlu a pomůže přežít také žížalám, ještěrce, modráskovi a některým ohroženým rostlinám…

***

Milí rodiče, pokud chcete, aby Vaše děti trávily méně času na internetu a více venku pod širým nebem v kontaktu s přírodou, aby jedly zdravé a kvalitní potraviny, aby měly více pohybu a věnovaly se činnosti, která je dle vědeckých výzkumů velmi prospěšná zdraví, začněte s nimi zahradničit. Nebo začněte zahradničit sami a děti se k Vám možná rády přidají.

Naše děti se o zahradničení začaly více zajímat přibližně s nástupem školního věku. Bylo v době, kdy jsme se přestěhovali a začali budovat novou permazahradu. Vysázeli jsme společně ovocné stromy, nejstaršímu Vojtovi jsme pořídili slepice a nedávno jsme znovuzaložili zeleninovou zahrádku. Právě založením zeleninové zahrádky, kde má každý člen rodiny svůj vlastní záhonek, se nám podařilo děti více zapojit a vtáhnout do tvoření permazahrady. Srdcem permazahrady je právě její zeleninová část. Ta bývá využívána nejintenzivněji a v ní nejrychleji uvidíte a ochutnáte výsledky své práce, což je pro děti silně motivující.

Níže  najdete něco z mých zkušeností, postřehů a doporučení k otázce, jak s dětmi založit zeleninovou zahrádku v kontextu širšího ekosystému permazahrady. Nejedná se o vyčerpávající a kompletní návod, ale spíše o shrnutí některých momentů zakládání zeleninové zahrádky s ohledem na zapojení dětí.

***

Tabulka přání

Úplně na začátku se dětí zeptejte: Jaké rostliny, zvířata a věci (struktury) chcete mít na své zahrádce? Jaké další činnosti kromě pěstování zde chcete provozovat? K vyjasnění těchto otázek slouží tabulka přání. Stáhnout si ji můžete zde. Nechte ji vyplnit každého, kdo bude zahradu užívat. Děti do ní mohou i kreslit obrázky. Jde o to, aby měl každý na zahrádce něco, co má rád a mohl tam dělat věci, které ho baví. Do tabulky lze psát i přání, která sice do zeleninové zahrádky moc nepatří, ale vyskytují se v permazahradě jakožto širším kontextu zeleninové zahrádky. Například stromy, keře, jezírko, slepice apod.

Tabulka přání naší nejmladší Verunky.

Umístění zeleninové zahrádky

Pro naši rodinnou zeleninovou zahrádku jsme vybrali teplé prosluněné místo v závětří, hned u jižní zdi domu, kde dříve býval trávník. Je to místo, na které děti vidí z okna svého pokojíčku. Pokud nemusíte, nezakládejte zahrádku daleko od domu. Na odlehlá místa pozemku snadno zapomenete a stojí vás více energie se tam dostat. V ideálním případě budou zeleninové záhony přístupné přímo z vchodových dveří, z terasy nebo z chodníku, co vede kolem domu. Libo čerstvou pažitku či sečku na chleba? Dejte mi třicet sekund!

Vyberte místo co nejblíže zdroji vody (svod ze střechy, studna), kde svítí slunce alespoň pět hodin denně. Vyhněte se hodně suchým částem pozemku. Poznáte je podle toho, že na nich v létě rychle prosychá tráva. Bývá to často ve srážkovém stínu budov a v nejvyšších bodech pozemku. A taky pozor na mrazové kotliny a kapsy. Mráz, podobně jako voda, stéká po svazích dolů a může se hromadit všude tam, kde narazí na překážku (dům ve svahu) nebo konec svahu (dolina).

Pohled na naši zeleninovou zahrádku z okna dětského pokojíčku.

Velikost zeleninové zahrádky

Důležité je nepřecenit vlastní síly. Osvědčené pravidlo říká, že je lepší začít v malém. S dětmi to platí dvojnásob. Pokud zvládnete obstarat malou zahrádku, můžete ji postupně rozšiřovat přidáváním dalších záhonů. Malou zeleninovou zahrádku udržíte snadněji pod kontrolou. Nezapomeňte, že každá zahrada je uměle vytvořený ekosystém, složený z kulturních rostlin, které vyžadují lidskou péči, neboť nejsou tak dobře adaptovány na lokální podmínky jako původní plané rostliny a plevele. Bez práce každá zahrada zpustne. Bezúdržbovost je iluze.

U nás doma jsme začali na ploše o rozloze přibližně 75 m2 pro pětičlenou rodinu. Tedy na jednoho připadá přibližně 15 m2 půdy. Zahrádku máme rozdělenou na společnou a záhonkovou část. Společná část zabírá asi 50 m2 a je vyhrazena rostlinám, které zaberou hodně místa. Například divokým rajčatům, melounům a cukrové kukuřici. Záhonková část je rozčleněná na pět záhonů o rozloze přibližně 5 m2. Každý z nás zde má jeden záhonek. První, který je nejlbíže domu, patří mé ženě, druhý Vašíkovi, třetí Vojtovi, čtvrtý Verunce a poslední mně.

Odplevelení

K vytyčení zeleninové zahrádky jsme použili pásmo, provázek a několik dřevěných kolíků. Celou plochu jsme důkladně odplevelili. Nejdůležitější je zbavit se vytrvalých plevelů a pečlivě odstranit horní drnovou vrstvu. Rýč a tatínek jsou dva nepostradatelné prvky této fáze. Odplevelovací fáze je fyzicky nejnáročnější, ale neměla by se odfláknout. Když ji uděláte důsledně, ušetří to později spoustu práce vám i dětem. I když lze začít prakticky kdykoli, ideální je již na podzim celou plochu zrýt a nechat přes zimu promrznout. Plevel se tím oslabí a mráz půdu krásně nadrobí a načechrá, aby šla na jaře snadno zpracovat již jen motykou či železnými hráběmi. Děti mohou přiložit ruku k dílu vybíráním kořínků a rozbíjením větších hrud hlíny.

Chcete-li se vyhnout rytí, posekejte trávu, ale neodstraňujte ji a nechte ji ležet na zemi. Potom zakryjte celou plochu černou netkanou textilií, nebo starým neprůhledným igelitem, případně kartóny a vrstvou mulče (listí, sláma, štěpka). Tráva pod mulčem zetleje, travní drn se udusí, semena plevelů vyklíčí, ale ihned zhynou na nedostatek světla. Tento postup je i pro fyzicky méně zdatné, ale vyžaduje dlouhodobé plánování, protože zbavit se vytrvalých plevelů tímto způsobem trvá celý rok. Po odkrytí stačí, když plochu prokypříte rycími vidlemi.

Vytyčení hranic

Máme to v genech: Vytyčit a uhájit teritorium, které nám zajistí zdroje nutné k přežití. Ubránit zahrádku před plevelem a slimáky nebude snadné. Oplocení je sice nezastaví, ale udělá jasno v tom, kde začíná a končí pěstitelské území. Což je důležité. Obrana bude snadnější…

V našem případě má plotek zejména estetickou funkci. Ohraničená zahrádka pěkně vynikne na pozadí celého pozemku, který již máme oplocený a zabezpečený proti lesní zvěři. Pro jednoduché oplocení jsme využili proutí z červených vrb, které pěstujeme jako protierozní dřevinu na břehu říčky Oskavy. Je to skvělý a tvárný stavební materiál. Děti stříhaly a nosily pruty, já je zaplétal mezi kůly. Vytyčování teritoria nás stmelilo, děti se začaly těšit…

Cestičky a pěšinky touhy

Pěšiny propojují prvky, kolem kterých se nejvíce soustřeďuje naše aktivita a které spolu nějak souvisí. Dům s kompostem, záhonky se studnou, dům se skleníkem apod. Někdy vznikají zcela spontánně v místech, kudy často procházíme. Potom se jim říká „pěšinky touhy“. Je zajímavé, že pěšinky touhy téměř nikdy nevedou rovně jako chodník ve městě, ale pěkně se vinou, ohýbají.

Při zakládání zeleninové zahrádky jsme využili jedné takové samovolně vyšlapané pěšinky touhy od domu ke slepičímu výběhu a napojili na ni novou pěšinku zpřístupňující zeleninové záhony. Kombinací pěšinek a oplocení získala naše zahrádka základní strukturu, která činí následné rozhodování, co kam umístit, snazší.

Jak jsme pěšinky vytvořili?

Rýčem jsme seškřábli horní drnovou vrstvu půdy a vyhloubili mělké korýtko široké padesát centimetrů. Dolů jsme položili jako protiplevelnou vrstvu staré kartony a zasypali je štěpkou. Byla to pěkná práce na jedno odpoledne. Děti pomáhaly s řezáním a čištěním kartonů od izolepy, ale nejvíc je bavilo posypávat pěšinky štěpkou.

Štěpka i kartony jsou organického původu. Budou se postupně rozkládat a přeměňovat na humus, který lze využít k obohacení záhonků o organickou hmotu a jejich zúrodnění. Ideálně v kombinaci s dusíkatým hnojivem, například kvašenými slepičincemi či kopřivovou jíchou. Štěpku bude třeba na pěšinky průběžně dosypávat.

Záhonky

Populární vyvýšené záhony jsme zavrhli hned na začátku, protože hodně vysychají a sucho se stává chronickým problémem zemědělství. Zvolili jsme klasické osvědčené záhonky na úrovni okolního terénu. Vytvořili jsme jich celkem pět o šíři jednoho metru, aby i děti dosáhly z pěšinky do středu pěstební plochy. Délka záhonů je přibližně pět metrů. Každý z nás má k dispozici 5 m2 půdy. Není to mnoho, ale nevěřili byste, kolik toho lze na pěti metrech čtverečních vypěstovat!

Po obvodu každého záhonu jsme rýčem vybrali trochu půdy, naházeli ji dovnitř a vytvořili úzké pěšinky, abychom po záhonech nemuseli šlapat. Děti potom začaly zahrádku zúrodňovat: Vybraly z půdy kameny a kamínky, které si vyskládaly na kraj svých záhonků. Vznikly tak miniaturní mohylky a zídečky pro svinky, stínky a možná i pro ještěrku, zavítá-li nějaká na naši zahrádku…

Nakonec jsme na každý záhon navezli kolečko kompostu.

Značkovací kolíky

Značkovací kolík je krátky (vrbový, lískový či jabloňový) proutek seřezaný na jednom konci do špičky. Může být odkorněný, aby z něho nevyrašil strom (zejména vrbové proutky mohou zakořenit a začít růst). Píchá se do země na začátku a na konci každého osetého řádku a lze na něj navléct pytlík od vysetých semínek. Značkovací kolíky slouží k lepší orientaci na záhonech, protože ukazují, kde co roste a které části záhonu jsou již oseté. Výroba sady značkovacích kolíků je úkol pro děti na jedno odpoledne. Základní pomůcky jsou zahradnické nůžky, kapesní nožík, případně pro větší děti i sekera a špalek.

Jmenovky k záhonkům

Je motivující označit dětem záhonky cedulkami s jejich jmény: „Tohle je tvůj kousek půdy, za který jsi zodpovědný. Můžeš si tu pěstovat, co budeš chtít. Dobře se o svůj záhonek postarej.“ Provizorní jmenovky lze vyrobit z kartonu, na který se napíše jméno nesmazatelnou fixou. Kartony se ale po nějaké době mohou zkroutit či rozlepit. Trvanlivějším řešením je jméno vyryté na kousku dřevěného prkna. Jméno napište tužkou a nechejte ho děti vyrýt pomocí gravírovacího pera (vhodné pro starší děti).

A co na to děti?

Zeptal jsem se našich dětí, co se jim při zakládání zeleninové zahrádky nejvíc líbilo a co je na zahradničení nejvíc baví. Dostal jsem následující odpovědi:

VOJTA (10): Hodně se mi líbilo vyrábění jmenovky a skládání kamínkového kopečku. Baví mě přesazování sazeniček na záhon a zalévání.

VAŠÍK (9): Líbilo se mi, jak jsem rýčem hloubil cestičky, posypával je štěpkou a jak jsme vyráběli značkovací kolíky. Hodně mě baví sázet semínka a pozorovat, jak to roste.

VERONIKA (6): Nejvíc se mi líbilo, jak jsme dělali plotek, jak jsem ošmykávala větvičky z prutů. Taky se mi líbilo, jak jsem vyráběla značkovací kolíky. Nejvíce mě baví sázení semínek a sazeniček na záhonek a taky zalévání.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

12. 5. 2019 0 komentář
2 Facebook Twitter Google + Pinterest
Divoká rajčata: Jsou opravdu odolná vůči plísni bramborové?

Mezi pěstiteli rajčat existují dva tábory. Jeden tvrdí, že divoká rajčata jsou odolná vůči plísni bramborové. Druhý, méně hlasitý, oponuje, že nikoli. Který z nich má pravdu?

Problém takto vystavěného sporu je, že je veden na úrovni botanického druhu. Což je natolik obecný pojem, že svádí k příliš generalizujícím soudům. Zkusím vysvětlit.

Divoká rajčata: rozmanitost druhů, populací, odrůd

Výrazem „divoká rajčata“ v češtině myslíme jiné druhy divokých rajčat než domestikovaný druh Solanum lycopersicum. Někdy se lze setkat také s označením „rybízové rajče“, či anglicky „wild tomato“ a „currant tomato“. Jsou to ekvivalenty pojmu divoké rajče. Ten se ovšem nejčastěji používá pro druh Solanum pimpinellifolium. Jiné druhy divokých rajčat, byť je jich celkem šestnáct, se u nás téměř nepěstují.

Druh Solanum pimpinellifolium, rajče bedrníkolisté, zahrnuje širokou diverzitu populací, forem a pěstovaných odrůd, které se liší různými znaky včetně rezistence vůči plísním. Jen v americkém Tomato genetics resource center mají cca 250 jedinečných vzorků tohoto druhu, zejména ze sběrů z různých částí Peru, kde rostou divoká rajčata jako plané rostliny ve volné přírodě.

Nedá se tedy paušálně říct, že divoká rajčata jsou či nejsou odolná vůči plísni. Takový soud, aby vůbec dával smysl, je nutné vztáhnout na nižší taxonomickou kategorii, tedy na konkrétní odrůdu či populaci, která by měla mít své jedinečné označení – svůj název. Teprve na této nižší úrovni lze říci, zda se odolnost vůči plísni bramborové vyskytuje či nikoli, případně v jaké míře.

Rozdíly v odolnosti divokých rajčat

Až Vám bude někdo tvrdit, že divoká rajčata nejsou odolná vůči plísni bramborové (Phytophthora infestans), zeptejte se ho, které odrůdy divokých rajčat má na mysli. Osobně jsem vyzkoušel asi dvacet různých odrůd druhu Solanum pimpinellifolium a každý rok testuju další pro Katalog permasemínek. Vím proto, že jsou mezi odrůdami velké rozdíly jak v odolnosti vůči plísním, tak v chuti.

Fotka níže je názornou ukázkou toho, že některá divoká rajčata mohou plísni bramborové podlehnout stejně rychle jako klasické odrůdy bez rezistence. Taková divoká rajčata pochopitelně do sortimentu permasemínek nezařazujeme. Na fotce jsou čtyři odrůdy divokých rajčat. Odrůdy Goldrush a Sweet Pea (Hráškové) vpravo jsou zcela zničeny plísní bramborovou. Odrůdy vlevo, Divoké červené a Divoké havajské, plísni stále odolávají. Proto je máme v nabídce permasemínek.

Porovnání odolnosti čtyř odrůd divokých rajčat vůči plísni bramborové

Další prokazatelně odolné odrůdy divokých rajčat, které jsme zařadili do sortimentu permasemínek, jsou Divoké zlaté (Golden Currant), Rote Murmel a Matt’s Wild Cherry. Studie z americké Cornell University prokazuje u těchto odrůd velmi dobrou odolnost vůči dvěma rasám plísně bramborové US-24 a US-11. Odrůda Matt’s Wild Cherry je však navíc odolná i vůči rasám US-17, US-22 a zejména vůči agresivnímu genotypu US-23. Dle studie z Cornell University z roku 2012 se jedná o jedno z nejodolnějších a chuťově výtečných divokých rajčat.

Právě skutečnost, že různé odrůdy divokých rajčat jsou různě odolné vůči různým rasám plísně bramborové, které se vyskytují na různých pozemcích v různé míře, může vysvětlit rozdílnou zkušenost s odolností stejné odrůdy u různých pěstitelů. Někdo má prostě pozemek zamořený agresivnějšími genotypy plísně bramborové a některé méně odolné odrůdy v jeho podmínkách plísni podlehnou.

Různá míra odolnosti

Odolnost neboli rezistence není imunita. Objevuje se v různých formách a v různé míře. Výše zmíněné odrůdy divokých rajčat jsou většinou částečně rezistentní. To znamená, že při slabém infekčním tlaku se u nich příznaky plísně nemusí téměř projevit. Při silném infekčním tlaku je u nich potom rozvoj choroby pomalejší než u náchylných odrůd. Nicméně i velmi rezistentní odrůdy mohou v extrémních podmínkách za silného stresu chorobě podlehnout.

Rezistence je navíc málokdy trvalá. Je efektivní jen tak dlouho, dokud ji patogen, který se neustále evolučně vyvíjí, neprolomí. Dnes jsou pěstitelé rajčat v relativně nové situaci, kdy se plíseň bramborová dokáže množit pohlavně i na území ČR, což dříve nedokázala. Pohlavní množení posiluje genetickou variabilitu. To má za následek rychlejší adaptaci patogena na nové podmínky a pěstitelská opatření. Do budoucna lze očekávat, že i některé odolné odrůdy budou této chorobě podléhat častěji.

O to důležitější je mít po ruce co nejširší škálu odrůd divokých rajčat odolných vůči různým rasám plísně bramborové. V Katalogu permasemínek máme momentálně 7 takových odrůd a stále pátráme po dalších.

Abych se ale vrátil k úvodní otázce, zda jsou divoká rajčata opravdu odolná vůči plísni bramborové? Stručná odpověď zní, že některé odrůdy divokých rajčat opravdu mají určitou míru rezistence vůči této chorobě a dokážou jí odolávat lépe a déle než většina klasických nerezistentních odrůd. Což si může každý pěstitel empiricky ověřit na vlastní zahrádce.

Pokud jste, milí čtenáři, vyzkoušeli některá z divokých rajčat, ať už z permasemínek či odjinud, napište do komentářů, jaká je Vaše zkušenost s odolností konkrétních odrůd. Těším se na Vaše postřehy!


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

17. 1. 2019 2 komentáře
1 Facebook Twitter Google + Pinterest
Má smysl pěstovat rajčata bez postřiků?

Dle serveru Novinky to smysl nemá. Hluboce nesouhlasím. Po deseti letech zkušeností s pěstováním rajčat zcela bez postřiků vím, že to smysl má. Jen je třeba vědět, jak na to.

Redaktor Novinek a deníku Právo Jaromír Malich v článku o pěstování rajčat píše:

„Z důvodu častého napadání rajčat plísňovými nemocemi je nesmyslné pokoušet se o jejich biopěstování bez jakýchkoli postřiků. Ve vlhkém létě totiž neošetřené rostliny rychle uhynou.“

Pravda, s hybridními odrůdami Bejbino F1 a Tornádo F1, které jsou v článku propagovány, bývá ve vlhkých letech problém. Tyto odrůdy nemají žádnou rezistenci proti plísni bramborové a ve vlhkém létě této nebezpečné chorobě rychle podlehnou. Proto se k nim doporučuje jako nezbytný komponent fungicid Kuprikol. Holt, odrůdy a metody zemědělství jsou spolu provázány.

Redaktor Novinek zřejmě neví, že existují odrůdy rajčat, které jsou pro pěstování bez postřiků mnohem vhodnější. Když potom přijde vlhký rok a plíseň bramborová atakuje rajčata, vydrží tyto odrůdy chorobě odolávat déle. Někdy až do zámrazu.

Odrůdy pro pěstování bez postřiků

Jistou míru odolnosti vůči plísni bramborové, byť jen slabou, mají odrůdy De Berao a Quadro. Dle mých zkušeností vydrží odolávat plísni bramborové déle než většina ostatních odrůd včetně Bejbina a Tornáda.

Mnohem odolnější vůči plísni bramborové jsou některá tzv. divoká rajčata, u kterých opakovaně pozoruji, že jsou zdravá a plodí v době, kdy klasické odrůdy plísni bramborové dávno podlehly. Pozor, ne všechna divoká rajčata jsou vůči plísni bramborové odolná.  Z těch, co jsem vyzkoušel, to mohu potvrdit u odrůd Divoké červené a Divoké havajské. Obě tyto odrůdy se vyznačují velice bujným růstem, díky němuž dokážou „odrůstat“ i jiným houbovým chorobám.

Ani divoká rajčata však nejsou vůči plísni bramborové odolná stoprocentně. Dle mých zkušeností jsou vůbec nejodolnější některé hybridní odrůdy vyšlechtěné v USA křížením právě s divokými rajčaty. Semínka lze objednat v zahraničí, například ve Velké Británii. Jsou ale velmi drahá a v ČR prakticky nedostupná. Což je škoda. Snažím se je proto dehybridizovat a časem je zařadím do sortimentu Permasemínek.

Kromě více či méně odolných odrůd existují tzv. velmi rané odrůdy, které zaplodí a poskytnou úrodu před obvyklým úderem plísně bramborové. Jedna z nejranějších odrůd na světě je Latah, velmi rané jsou také odrůdy Siberian a Stupické polní rané. S těmito odrůdami sklidíte rajčata i ve vlhkých letech.

Zde jsou mé osvědčené odrůdy pro pěstování bez chemie hezky pohromadě:

Pěstitelská opatření pro pěstování bez postřiků

Mimo rámec genetické diverzity a výběru vhodných odrůd existují pěstitelská opatření, která snižují riziko napadení rajčat plísní bramborovou. Základem je zabránit vzniku dlouhodobé vlhkosti, která vede k vyklíčení spor plísně. Opakovaně pozoruji, že rajčata pěstovaná u opory odolávají plísni bramborové déle než ta pěstovaná volně na zemi, kde se více drží vlhkost. Zálivka by se měla dělat ráno a nikoli celoplošně, nýbrž rovnou ke kořenům. Velmi pomáhá ochrana rajčat před deštěm – například pod přesahem střechy u jižní zdi domu, nebo pod umělým zastřešením. Řešením je samozřejmě také dobře větraný skleník či fóliovník.

Tak se prosím nebojte pěstovat rajčata zcela bez postřiků. Jde to a má to smysl. Dokonce je to jednodušší. Nemusíte utrácet za fungicidy, studovat návody, dodržovat ochranné lhůty. A hlavně tím prospějete ekosystému zahrádky a budete jíst zdravé plody nepotřísněné toxickými fungicidy.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

25. 11. 2018 3 komentáře
5 Facebook Twitter Google + Pinterest
Jak vypěstovat kvalitnější semena salátu, než koupíte v obchodě?

Pěstování semen salátu na zahrádce má výhodu flexibilní ruční sklizně, která zajistí ta nejkvalitnější semena. Průmyslové osivářství si to obvykle nemůže dovolit. Bylo by to příliš neefektivní a drahé.

Pěstování salátu na semeno

Salát je ideálním druhem pro první semenářské pokusy. Mimo jiné i proto, že je samosprašný a různé typy salátů se spolu kříží jen v malé míře. Je u něj tudíž snadné uchovat čistotu odrůdy. Doporučená izolační vzdálenost mezi dvěma odrůdami salátů je při drobném pěstování na zahrádce cca 10 m. (Pří komerční produkci je to víc.)

Saláty vysejte brzy na jaře a pečujte o ně stejně jako při pěstování k jídlu. Jakmile začnou vybíhat do květu, proveďte selekci. Rychlé vybíhání je nežádoucí znak. Cílem je, aby si salát v dalších generacích uchoval co nejdéle kvalitní hlávku či listovou růžici. Proto vyřaďte ty rostliny, které jdou do květu jako první.

Různé odrůdy salátů vybíhají do květu různě rychle. Nejpomalejší jsou ledové saláty a některé z větších moderních odrůd tzv. římských salátů. U těchto růstových typů je kvetení natolik opožděné, že u nich někdy může být problém s dozráním semen. Nejlepší jsou pro semenaření v našich podmínkách staré odrůdy, které jdou do květu záhy, jakmile se začátkem léta začne prodlužovat den. Úplně nejrychleji potom kvetou saláty chřestové (stonkové).

Faktory ovlivňující kvalitu semen salátu

Existují dva faktory mající vliv na kvalitu semen salátů, které lze při ruční sklizni snadno pozitivně ovlivnit: Doba sklizně a technika sklizně.

Doba sklizně

Salát kvete drobnými žlutými kvítky, které po opylení tvoří semena – nažky s bílým chmýřím, které vítr rozfoukává do okolí. Tím se podobá pampelišsce. Podle chmýří poznáte, že semena uvnitř květu jsou zralá. Kvetení trvá několik týdnů a semena se tvoří na každé rostlině postupně.

Prvně vytvořená semena mají obvykle vyšší klíčivost, protože se vyvinou před příchodem horkého letního počasí, které není příznivé pro tvorbu velkých a dobře vyvinutých embryí. Pro získání nejkvalitnějších semen je proto zásadní nepropást jejich první várku a sklidit je dříve, než je vítr či ptactvo vytrousí. Osvědčila se pravidelná kontrola kvetoucího porostu. Optimální je začít se sklizní v době, kdy část květů již odkvetla, ale minimálně polovina ještě ne.

Technika sklizně

Nejkvalitnější semena jsou taková, která jdou snadno vytřepat při ruční sklizni. Jen taková semena jsou plně vyvinutá. Proto při sklizni obcházejte postupně rostlinu za rostlinou a do nádoby vytřepávejte jen ta semena, která se sama vytrousí. Zbylá semena ještě nemusejí být dostatečně vyvinutá. Obvykle mají nižší klíčivost.

Čištění semen

Vlastně se nic nestane, když semena vysejete včetně chmýří a uschlých zbytků rostlin. Čištění není nezbytné. Pokud chcete mít přesto raději osivo čisté, vysypte ho na plytký talíř či plech. Jemným foukáním se zbavíte většiny nečistot a případně nedovyvinutých či podřadných semen.

Skladování semen

Semena salátu uložte na suché a chladné místo. Slušnou klíčivost si uchovají čtyři až pět let. To znamená, že čtyři až pět let nemusíte kupovat osivo salátu. Ušetříte peníze a nejspíš Vám ještě zbyde dost semen na sdílení s ostatními pěstiteli.

Jen pozor na hybridní F1 osivo, které se k semenaření nehodí, protože neuchovává spolehlivě své vlastnosti.

Semena salátu mají bílou či hnědočernou barvu.

Semena salátu mají bílou či hnědočernou barvu.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

19. 11. 2018 0 komentář
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
Zapékané hokaido s jablky prokládané listy mangoldu a slézu

Recept na zapékané hokaido můžete přizpůsobit tomu, co Vám zrovna skýtá zahrada. Nebo lednice. Jen dvě ingredience ponechte vždy stejné: Dýni hokaido a listovou zeleninu. Obojí vypěstujete z permasemínek.

Místo hokaida můžete použít i jiné odrůdy tykve velkoplodé. Nicméně předností hokaida je, že má tenkou slupku a zapečete ho bez loupání. To třeba odrůdu Sweet Meat Oregon Homestead musíte nejprve zbavit tvrdé slupky. Zase Vám ale vydrží déle ve spíži. A má tak sladkou chuť, že z pokrmu učiní opravdovou pochoutku i bez jablek.

Nebojte se přidat k dýňovému základu ingredience dle libosti: Ořechy, hrušky, cibuli, česnek, bylinky, papričky chilli, kečup. Listy slézu a mangoldu lze nahradit špenátem a lebedou. Nebo bršlicí a kopřivou – těch je v permazahradě vždycky dost:-)

Zapékané hokaido vydrží v lednici až tři dny. Dá se servírovat i za studena. První den si ho ale dejte teplé!

Zapékané hokaido s jablky prokládané listy mangoldu a slézu

Vytisknout
Porce: 4 Příprava: Vaření:

Ingredience

  • 1 dýně hokaido
  • 30 listů slézu kučeravého nebo maurského (lze nahradit špenátem)
  • 10 listů mangoldu (lze nahradit špenátem)
  • 2 větší jablka
  • 4 hlízy topinamburů (volitelné)
  • 20 dk tvrdého sýru
  • 3 vejce
  • 2 hrnky mléka
  • sůl
  • olej

Postup

Dýni zbavte semen a nakrájejte na plátky. Na plech vytřený olejem rozložte plátky z poloviny dýně. Můžete proložit plátky topinamburů. Osolte. Překryjte nakrájenými listy slézu a mangoldu. Posypte strouhaným sýrem. Přidejte zbylé plátky dýně a doplňte krájenými jablky. Posolte. Zakryjte plechem a pečte 60 minut při 180°C.  Po hodině rozkvedlejte v mléce tři vejce a vlejte na plech. Pečte odkryté 30 minut.

permazahrada.cz

 

5. 11. 2018 0 komentář
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
Tři důvody, proč si přečíst knihu Tao zeleninové zahrady

V oboru zahradničení bylo napsáno tolik knih, že je nemáte šanci přelouskat za celý život. Proto je důležité si pečlivě vybírat. Existují tři důvody, proč přečtením knihy Tao zeleninové zahrady od Carol Deppe nepromrháte svůj čas.

1) Kniha poskytuje cenné praktické informace, které jinde nenajdete.

Nápad vypěstovat si na zahrádce vlastní biozeleninu zní hezky, ale je to výzva, která přináší zásadní otázky: Jak na choroby a škůdce bez chemie? Jak si poradit s plevely bez herbicidů? Jak efektivně, s minimem práce a půdy, získat maximum vitamínů a minerálů?

V knize Tao zeleninové zahrady najdete na tyto a podobné otázky odpovědi. Carol Deppe není ten typ autora, který recykluje informace z cizích zdrojů a vydává je za své vlastní. Naopak. Díky vlastnímu experimentování a kvalitnímu vzdělání z Harvardu se sama stává zdrojem původních a prověřených odpovědí. Bohaté celoživotní zkušenosti autorky a relevantní poznatky evoluční biologie, genetiky a výživové vědy se v knize kloubí do takového přístupu k zahradničení, který v české zahrádkářské knihovně nemá obdoby.

Zatímco první česky vydaná kniha od Carol Deppe, Nezdolný zahradník, byla věnována pěstování kalorických potravin, dílo Tao zeleninové zahrady je zaměřeno na pěstování zeleniny jako zdroje vitaminů a minerálů. Na rozdíl do jiných příruček nepokrývá větší škálu zelenin. Zaměřuje se především na rajčata, fazole, hrách a listovou zeleninu. Rozebírá je však zevrubně a v nových souvislostech. Způsobem, který je u jiných autorů vzácný.

Příznačné je pojednání o listové zelenině. Ta patří mezi nutričně nejhodnotnější a nejsnadněji pěstovatelný zdroj vitaminů a minerálů. Listová zelenina roste svižně a má nejnižší nároky na světlo, takže ji lze pěstovat i na přistíněných pozemcích. Carol Deppe popisuje svůj vlastní efektivní způsob celoplošného pěstování, jemuž říká „eat-all greens“. Tato metoda zajistí s minimem práce a půdy velké množství vitamínů a minerálů. Aplikujte ji a uvidíte, že i malá zahrádka, ba jeden záhonek, může zásadním způsobem zlepšit Váš jídelníček a prospět Vašemu zdraví.

Carol Deppe věnuje v knize dost místa návodům na zpracování vypěstovaných potravin a receptům k přípravě pokrmů. Jde přitom proti dobovému trendu stále populárnější „raw“ stravy. Vyzdvihuje polévky a výživovou hodnotu vařené zeleniny. Při obhajobě vařené stravy argumentuje antropologicky. Ovládnutí ohně a následné zlepšení výživy byly jedním z klíčových momentů v evoluci lidského druhu. Tepelně upravená strava je tím, co nás odlišuje od zvířat.

Zajímavý je přístup autorky k plevelům, které patří mezi největší žrouty času v permakulturní či ekologické zahradě. Vlastně nenabízí jeden přístup k regulaci plevelů, nýbrž celkem tři. Ale nebudu je zde prozrazovat. Pouze předešlu, že jejich promyšlenou kombinací lze udržet bez herbicidů pod kontrolou i větší produktivní zahradu jen s několika hodinami práce týdně.

Kdy vysévat či vysazovat které druhy zeleniny, aby je nespálil mráz? U rajčat, která se vysazují po zmrzlých v druhé polovině května, to ví skoro každý. Ale co třeba kukuřice? Odpověď dává přehledná výsevní tabulka. Carol Deppe dělí různé druhy zeleniny do třech skupin podle jejich citlivosti na mráz. Některé druhy „zvládají mráz“ (hrách), některé „zvládají jen lehké mrazíky“ (kukuřice) a některé „nezvládají mrazíky vůbec“ (rajčata) – ty se vysévají v době, kdy již poslední jarní mrazíky nehrozí. Ať už zahradničíte v jakékoli nadmořské výšce či zeměpisné šířce, můžete pomocí knihy plánovat bezpečné jarní výsevy zeleniny.

Ne vždy má praktické řešení nějakého problému formu jednoduchého tipu či rychlého opatření. Třeba otázku, jak na choroby a škůdce bez chemie, je třeba řešit na úrovni genetické rozmanitosti. Hledáním a testování rezistentních odrůd, případně šlechtěním vlastních odolných odrůd. O tom víc dále v bodě číslo tři.

Z knihy Tao zeleninové zahrady

Z knihy Tao zeleninové zahrady

2) Kniha vyvrací některé mýty alternativního zemědělství a zahradničení

Připravte se na kritické prověření některých východisek, na jejichž základě možná zahradničíte. Aplikace kritického myšlení v oblasti ekologického a permakulturního zahradničení je u nás stále vzácným jevem. Po této stránce je kniha velice přínosná, byť její četba nemusí být každému příjemná.

Jaké mýty si Carol Deppe bere na pranýř?

Prvním je tzv. zahradničení podle přírody. Představa, že imitací přírodních procesů automaticky dosáhneme udržitelnosti. Tento mýtus vyrůstá někdy z víry, rozšířené mezi některými permakulturisty, že příroda je dokonalá. Tedy nejlepší, co můžeme udělat, je snažit se ji ve všech ohledech napodobit.

Příkladem budiž Sepp Holzer, který ve své česky vydané knize Poušť nebo ráj píše: „Příroda je dokonalá. Není potřeba ji vylepšovat. Má pro lidi v každé situaci radu a pomoc, když se jí ptají. (…) Kdo měl odmala možnost zakoušet dokonalost přírody, bude její fungování obdivovat a nikdy by jej nenapadla myšlenka, že by mohl přírodu vylepšit.“

V čem je problém?

Jednak v tom, že příroda není dokonalá. Dokonalé je to, co už je zcela dokonané, dokončené, co už dovršilo svůj vývoj. Dokonalé se z podstaty nemění, nevyvíjí. Příroda se mění neustále. Pokud by příroda byla dokonalá, neexistovala by evoluce. Vznik a vývoj nových druhů by byl vyloučen. Příroda může být krásná, inspirující, divoká, nespoutaná, ale dokonalá asi ne.

Druhý problém se týká nápodoby přírody. Ano, rostlinná společenstva a symbióza jsou přírodní jevy, jejichž imitací můžeme posílit udržitelnost zahrady. Jenže ne vše, co v přírodě pozorujeme, je záhodno napodobovat při pěstování biozeleniny. Existují čistě přírodní procesy, které by mohly posloužit jako ideální vzor pro chemizované konvenční zemědělství.

Mnoho rostlin používá na svou obranu pesticidy, aby zapudily nebo zničily tvory, kteří se jimi chtějí nasytit. Od hmyzu až po savce. Některé mikroorganismy produkují chemické látky, které ničí jiné mikroby. Existují rostliny, které vypouštějí do půdy herbicidy, aby snížily konkurenci jiných rostlin. Například ořešák produkující chemickou látku juglon. Nebo některé traviny.

Proč potom symbiózu ano, ale negativní alelopatii ne? Carol Deppe poukazuje na to, že pokud selektivně vybíráme jen některé příklady hodné nápodoby a jiné odmítáme, potom nám nestačí zdůvodnění, že se odehrávají někde v přírodě. Musíme hledat jiné a hlubší důvody, abychom ospravedlnili takovou volbu.

(Na obranu permakultury: Původní permakultura v podání Mollisona a Holmgrena nikdy nechtěla napodobovat vše, co se děje v přírodě. Šlo jí o imitaci celých přírodních ekosystémů. Buď co do jejich podoby. Odtud koncept jedlého lesa. Nebo co do jejich vnitřní struktury a funkčních vztahů. Kritériem imitace byla dlouhodobá udržitelnost a stabilita při uspokojování lidských potřeb.)

Jiným mýtem, který je populární zejména v biodynamickém zemědělství, je vysévání a pěstování podle měsíce. Problém není v samotné představě, že měsíční cykly ovlivňují rostliny. To je jistě pravda. Existují reprodukovatelné studie, které prokazují například vliv měsíčních cyklů na klíčení semen. Problém je v tom, že efekt měsíce je malý až zanedbatelný, ale bývá přeceňován. V některých kruzích se z něj stává primární rozhodovací kritérium, jemuž se podřizuje vše ostatní.

Příkladem budiž Kalendář výsevních dnů vydávaný Českým svazem ekologických zemědělců PRO-BIO. Spisek je na webu svazu představen slovy: „Kalendář je návodem jak nejefektivněji pracovat na zahradě či na poli v návaznosti na kosmické rytmy.“ Pravdou je, že podřídí-li se zahradník kosmickým rytmům měsíce a hvězd, může se efektivita jeho práce rapidně zhoršit. V době, kdy je venku skvělé počasí na efektivní výsev určité plodiny se to neudělá, protože měsíce je v nepříznivé fázi. Představte si třeba březnové jarní čekání na první teplé dny, kdy slunce konečně trochu vysuší půdu, aby se dala zpracovat a oset. Takových dnů nebývá v březnu mnoho a nikde není zaručeno, že budou korelovat s vhodnou fází měsíce.

Carol Deppe vtipně glosuje lunární zahradničení slovy: „Já vysévám podle slunce. Je snadnější vysévat, když jsou semínka vidět.“ Lunární zahradníci často zapomínají, že nejdůležitějším kosmickým rytmem na Zemi zůstává otáčení Země kolem vlastní osy a její obíhání kolem Slunce.

Z dalších mýtů se Carol Deppe věnuje některým spojeným s polykulturami. Dokládá například, že ne vždy dosahují polykultury vyšších výnosů než monokultury. Ptá se, zda skutečně mrkev miluje rajčata a ukazuje, že opak je pravdou. („Mrkev miluje rajčata“ je název stejnojmenné knihy věnované polykulturám, která vyšla i česky. Kniha je napěchovaná informacemi ohledně vhodných kombinací rostlin, jež však nejsou podložené. Autorka neuvádí žádné zdroje.) V závěru knihy se Carol Deppe zaměřuje na mýty spojené se semenařením.

Z knihy Tao zeleninové zahrady

3) Kniha vás naučí, jak bez chemie posílit odolnost zahrady

Zahradník či pěstitel, který nepoužívá chemii (a takových je stále jako šafránu), musí řešit problémy s chorobami a škůdci na zcela jiné úrovni než konvenční pěstitel. Nikoli chemický průmysl, nýbrž genetická diverzita je mu klíčovým zdrojem odolnosti zahrady.

Co je to genetická diverzita? Ve zkratce bohatství všech genů a jejich kombinací uvnitř určitého druhu. Existují tisíce různých odrůd a populací okurek či rajčat. Mezi nimi je však jen několik dostatečně odolných ve specifických podmínkách Vaší zahrady. Ty potřebujete objevit. Carol Deppe proto v knize na několika místech zdůrazňuje odrůdy. Doporučuje nepěstovat jen jednu odrůdu, ale každý rok vyzkoušet pět, deset či dvacet nových odrůd. Ty nejlepší potom radí semenařit.

Semenařením totiž můžete odrůdy nebo populace ještě lépe přizpůsobit podmínkám Vaší zahrady. Za předpokladu, že při semenaření provádíte selekci. Tedy, že vybíráte semena jen z těch nejlepších, nejzdravějších a nejpěknějších rostlin. Tím postupně dochází k adaptaci na lokální ekosystém se všemi jeho přednostmi i nedostatky. Místo aplikace chemických postřiků, které sterilizují životní prostředí, snižují jeho rozmanitost a uzpůsobují ho rostlinám, můžeme nechat rostliny, aby se samy přizpůsobily svému životnímu prostředí.

Tam, kde chybí odolné odrůdy, mnohdy nezbývá než si je opatřit vlastními silami. Tím se dostáváme k důležitému tématu knihy, jímž je pěstování rajčat bez fungicidů. To je u nás stále ještě v plenkách. Rajčata přitom patří mezi nejoblíbenější zeleninu pěstovanou na českých a slovenských zahrádkách. Ve vlhkých letech je decimuje plíseň bramborová, která během několika dnů dokáže zničit všechny plodící rostlin. Nedávno se do ČR dostaly, zřejmě z Mexika, nové nebezpečnější rasy plísně bramborové schopné pohlavního množení. Vypěstovat rajčata bez chemie je čím dál složitější. Nejpopulárnější české odrůdy, jako je Tornádo F1 nebo Bejbino F1, nemají rezistenci a snadno této chorobě podléhají. Bohužel ani většina starých odrůd nemá rezistenci. Ve vlhkých letech proto bývá pěstitelům rajčat doporučována aplikace fungicidů, například kuprikolu, který je však vysoce toxický pro vodní organismy a zdraví škodlivý při vdechnutí.

Carol Deppe nabízí jiné řešení. Vyzývá pěstitele ke hledání a šlechtění rajčat odolných vůči plísni bramborové. Metody šlechtění a selekce popisuje v knize tak, aby byly aplikovatelné i amatéry na menších zahradách s malými počty rostlin.

Co mi v knize trošku chybí, je alespoň základní přehled o divokých rajčatech, kterých dnes známe asi 16 botanických druhů. Tyto málo známé druhy jsou klíčovým zdrojem odolnosti vůči plísni bramborové. Některé z nich mají navíc kromě odolnosti nepřekonatelnou chuť a vyplatí se je pěstovat na zahradě, i když je nepotřebujeme ke šlechtění. Dobrou zkušenost mám například s odrůdami Divoké rajče červené a Divoké rajče havajské druhu Solanum Pimpinellifolium. Jsou to jedny z mála odolnějších rajčat dostupných.

Slušnou rezistenci vůči plísni bramborové mají některých zahraniční hybridní odrůdy, jejichž výhodou proti divokým rajčatům jsou větší plody. Problém je, že osivo těchto odrůd je velice drahé. Za pět semen objednaných z Velké Británie dáte 120 korun. Stejnou sumu dáte za dopravu. Semenařit se moc nedají, neboť jakožto hybridní F1 odrůdy, postrádají genetickou stabilitu volně opylovaných odrůd. Uchováte-li z takové odrůdy semena, většina rostlin, které z nich další rok vypěstujete, nedosáhne kvalit původního hybrida. Může jim chybět například právě rezistence.

Carol Deppe doporučuje tyto hybridní odrůdy dehybridizovat. Krok za krokem popisuje postup, jak je podrobit selekci, uchovat jejich odolnost a učinit z nich stabilní volně opylované odrůdy, které lze na zahrádkách snadno množit svépomoci.

Přiznám se, že inspirován četbou této knihy jsem otestoval řadu hybridních i nehybridních odrůd doporučených autorkou. Zjistil jsem, že odolnost nehybridních odrůd vůči plísni bramborové je pranepatrná. Naopak mezi hybridy jsem narazil na vskutku výjimečné exempláře se silnou rezistencí vůči plísni bramborové. V roce 2017 jsem začal s jejich dehybridizací. Počítám, že na permasemínkách bych mohl nabídnout velice odolné dehybridizované odrůdy s velkými lahodnými rajčaty někdy kolem roku 2025.

Tak nashle v první čtvrtině jednadvacátého století! Šlechtění je běh na dlouhou trať. Aneb jak píše Carol Deppe: Nejlepší doba na to stát se šlechtitelem byla před dvaceti lety:-)

Z knihy Tao zeleninové zahrady.

Z knihy Tao zeleninové zahrady.


Článek vyšel jako úvod českého překladu knihy Tao zeleninové zahrady. Jsem opravdu rád, že kniha konečně vyšla česky, čímž volně navázala na dříve vydané dílo Nezdolný zahradník. Obě publikace seženete na mém eshopu.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Prosím respektujte autorská práva! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

4. 11. 2018 2 komentáře
3 Facebook Twitter Google + Pinterest
Proč není hybridní F1 osivo vhodné k semenaření?

Stručně proto, že hybridní F1 osivo si neuchovává stabilně své vlastnosti. Některé cenné znaky se při přesévání mohou začít vytrácet, zatímco jiné, nežádoucí, projevovat. Hybrida, chcete-li ho uchovávat na zahrádce, si musíte nejprve ochočit. Tedy ho odhybridizovat. Což může být pěkná fuška.

Výhodou permasemínek je, že jsou již ochočená:-) Můžete je bez obav semenařit, množit, sdílet a použít třeba k založení nové semínkovny ve Vašem městě či obci. S hybridním F1 osivem to tak snadné není. Posuďte sami. Zde máte názorný příklad z mé vlastní zkušenosti.

Moje dosud nejoblíbenější hybridní odrůda tyčkového rajčete, jejíž název nebudu prozrazovat, má středně velké červené plody odolné praskání, které lze po sklizni relativně dlouho skladovat (viz foto výše). Těmito vlastnostmi se podobá populární hybridní odrůdě firmy Semo F1 Bejbíno. V porovnání s ní má však mnohem chutnější slaďoučké plody a hlavně je odolná vůči plísni bramborové. Je to důsledek přítomnosti několika dominantních genů způsobujících vyšší cukernatost a kombinace dvou dominantní genů Ph-2 a Ph-3, které zajišťují skvělou rezistenci vůči plísni bramborové.

Odrůdu považuji za jednu z nejlepších pro pěstování rajčat bez chemie. Bohužel semínka jsou velice drahá. Dají se sehnat pouze v zahraničí a cena za 5 semen činí cca 4 libry, tedy 120 Kč. Jedno semínko za 24 Kč je částka, která vybízí k otázce: Proč si semínka pro vlastní potřebu nenamnožit, abychom je nemuseli stále znovu kupovat?

Uchoval jsem tedy semínka z několika plodů této hybridní odrůdy a následující rok je opět vysel. Tedy jsem se posunul z F1 do F2 generace. V F2 generaci jsem vysadil celkem 194 rostlin.

První viditelný rozdíl oproti původní uniformní F1 generaci byla výrazná variabilita velikostí a tvarů plodů. Odhadem asi polovina plodů byla menší, část byla větší a část přibližně stejná. Některé plody získaly protáhle oválný tvar, některé hruškovitou formu, některé zůstaly kulaté a na jiných se objevila ve spodní části charakteristická špička, kterou původní hybrid neměl.

Kdyby byl tohle jediný rozdíl oproti F1 generaci, nebyl by to žádný zásadní problém, pominu-li možný pokles výnosů u menších plodů. Rozmanitost tvarů a velikostí plodů může být pro někoho dokonce zajímavé zpestření.

Horší bylo zjištění, že na 38 rostlinách z celkových 194, což je přibližně 20 procent, nedozrál jediný plod. Jak je to možné, když původní F1 hybrid dozrával bez problémů? Je to důsledek projevu mutace tzv. rin alely zpomalující dozrávání, která se v původní F1 generaci vyskytovala pouze heterozygotně (tedy v kombinaci s jinou alelou). Protože se jedná o recesivní alelu, je její plný projev v F1 generaci potlačen přítomností jiné dominantní alely a její funkcí je jen prodloužit skladovatelnost odrůdy. V F2 generaci se ale rin alela u ¼ rostlin vyskytne homozygotně a projeví se naplno, takže dozrávání již není pouze zpomaleno, nýbrž zcela zastaveno.

F2 generace mé oblíbené hybridní odrůdy: Žluté plody vlevo mají zastavené dozrávání. Pocházejí z homozygotní rostliny obsahující tzv. rin gen (ripening inhibitor).

F2 generace mé oblíbené hybridní odrůdy: Žluté plody vlevo mají zastavené dozrávání. Pocházejí z homozygotní rostliny obsahující tzv. rin gen (ripening inhibitor).

Pokud z takového recesivního homozygota, jehož plody nikdy plně nedozrají, vezmete semena, nežádoucí znak se zafixuje a již se ho nezbavíte. Takovéto recesivní homozygoty je třeba vyselektovat a to opakovaně v každé další generaci, dokud se od nich osivo zcela nevyčistí.

Dalších 32 rostlin z celkových 194 v F2 generaci mělo keříčkovou formu. Dorostly do výšky maximálně 1,5 m a hlavní výhon končil květem. Je pravda, že by se z těchto rostlin dala vyselektovat nová keříčková odrůdu. A je taky pravda, že jsem z několika nejlepších keříčkových rajčat uchoval semínka. Ale když pěstuju rajčata, potřebuju vědět, zda jim mám dělat oporu či ne. A když oporu postavím, chci, aby u ní rostla jen tyčková rajčata, která ji maximálně využijí. Keříčkovitost je potom při pěstování tyčkových rajčat nežádoucí znak a je lepší se ho zbavit. Proto jsem těchto 32 rostlin, tedy 20% populace, vyřadil.

Další problém je s chutí. Okoštoval jsem plody všech zbylých sto dvaceti rostlin (po odselektování keříčkových a nedozrávajících jedinců) a zdaleka ne všechny rostliny měly tak slaďoučké plody jako původní F1 hybrid. Abych uchoval vyšší cukernatost plodů, která je důsledkem přítomnosti jedné až tří dominantních alel, musel jsem se zbavit všech recesivních homozygotů, kteří vyšší cukernatost postrádají. Abych cukernatost stabilizoval, budu muset provádět selekci opakovaně dalších 6 – 7 let.

A nakonec je potíž i s odolností vůči plísni bramborové (Phytophthora infestans), která je nesena dvěma dominantními geny Ph1 a Ph2. Podle Mendelových zákonů dědičnosti se v F2 generaci vyskytne přibližně ¼ rostlin, které budou postrádat Ph1 a ¼ bez Ph2. Jestli se to nějak viditelně projeví, to záleží na průběhu počasí v daném roce. Musí být dostatečně vlhko a deštivo, aby spory plísně bramborové vyklíčily, napadly rajčata a vyjevili se odolní a náchylní jedinci. V tomto ohledu jsem neměl v F2 generaci štěstí. Prozatím se musím smířit s tím, že do F3 generace beru i nerezistentní jedince, kteří plísni mohou podlehnout.

To jsou tedy některé konkrétní důvody, proč není hybridní F1 osivo vhodné k semenaření a proč si ho pěstitelé obvykle každý rok znovu kupují. Pokud Vás baví šlechtění a máte dost času a místa, můžete si hrát s dehybridizací hybridních odrůd. Je to ale běh na dlouhou trať. K prostému semenaření pro vlastní potřebu na zahradě jsou mnohem vhodnější permasemínka či jakékoli jiné nehybridní osivo, které je stabilní a neztrácí své cenné vlastnosti.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Prosím respektujte autorská práva! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

26. 10. 2018 3 komentáře
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
Nové nařízení EU otevírá dveře pestřejším osivům

Je to skvělá zpráva pro permakulturu i ekologické zemědělství: Rozmanitá a neuniformní osiva, která jsou dnes ilegální, bude možné od roku 2021 uvádět do oběhu. Evropský parlament schválil nové Nařízení pro ekologickou produkci. Uniformita již nebude jediným východiskem evropského zemědělství.

Uniformita jako paradigma

V současné době platí v ČR zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby. Podle něj musí registrované a prodávané osivo většiny zelenin a polních plodin být odrůdou. Ta je definována jako uniformní, stálá a odlišná. Osivo, které tato kritéria nesplňuje, nelze registrovat, ani uvádět do oběhu a pro běžné pěstitele zůstává nedostupné.

Problém je zejména s uniformitou, kterou Národní odrůdový úřad definuje takto:

„Odrůda je považována za uniformní, jestliže je dostatečně jednotná v projevu znaků, které se zahrnují do zkoušení odlišnosti, jakož i znaků používaných k popisu odrůdy…“

Například u fazolí to znamená, že cca 97 – 98% rostlin uniformní odrůdy musí vykazovat stejnou barvu a hmotnost semen, stejný tvar lusku na příčném řezu, stejnou dobu kvetení, stejný růstový typ apod.

Jistě, uniformita některých znaků je žádoucí. Například uniformita v rezistenci vůči chorobě, nebo uniformita v keříčkovitosti u fazolí či rajčat. Jenže do zkoušení odlišnosti a uniformity se zahrnují i znaky, které pro pěstitele nejsou relevantní. Je mi opravdu jedno, jaké mají rajčata, jež pěstuju na zahradě, členění čepele listu, jaká je barva pavézy květu u fazolí nebo jestli jsou či nejsou palisty hrachu skvrnité. Nevyžaduji, aby antokyanové zbarvení blizen kukuřice bylo u všech rostlin stejně silné, aby semena salátu měla stejnou barvu, ani aby vnější suknice česnekových cibulí měly vždy jen jeden odstín.

Pokud však v těchto znacích osivo uvedených druhů není uniformní, nelze ho v současnosti registrovat, ani uvádět do oběhu. Důsledkem je, že hodně variabilní a rozmanitá osiva (tzv. grexy, populace, heterogenní materiály apod.), zůstávají v ilegalitě a pěstitelé se k nim těžko dostávají. Přitom variabilní a adaptabilní osivo je pro permakulturní a ekologické hospodaření tím, čím jsou chemické postřiky pro konvenční zemědělství: Zvyšuje stabilitu a spolehlivost výnosů. A to při nulové zátěži životního prostředí.

Když jsem v roce 2016 přihlásil do registrace osivo vysoce rozmanitého grexu s názvem Beefy Resilient Grex od americké šlechtitelky Carol Deppe a semena tyčkové fazole Kamínkové ze Zakarpatské Ukrajiny, Národní odrůdový úřad obě osiva vyhodnotil jako nedostatečně uniformní a žádost o registraci zamítl. Tehdy jsem si uvědomil, že soudobá osivářská a šlechtitelská legislativa činí z uniformity paradigma, jímž je definována genetická struktura drtivé většiny evropského zemědělství. Co se tomuto paradigmatu vymyká, je vytlačeno do ilegality (do semínkového undergroundu) a odsouzeno k živoření.

Neuniformní osivo fazolí Beefy Resilient Grex.

Neuniformní osivo fazolí Beefy Resilient Grex.

Změna k lepšímu

Tomu je nyní konec. Osivářství i šlechtitelství čeká zásadní změna paradigmatu, která se pravděpodobně mnohým osivářským a šlechtitelským korporacím nebude líbit. Je proto důležité, že schválená právní norma má formu nařízení, které je právně bezprostředně platné a univerzálně závazné ve všech členských zemích EU. Nebude již prostor pro přísnější výklady na národní úrovni, jako je tomu u směrnic, z nichž vychází současný osivářský zákon 219/2003.

Blíží se doba, kdy pěstitelé budou mít konečně možnost volby mezi registrovaným uniformním osivem a neregistrovanými variabilními semeny. Blíží se doba nových přístupů ve šlechtění ekologických odrůd. Blíží se doba, kdy rozmanitá osiva, jež uchovávám ve své kolekci, zařadím do sortimentu permasemínek.

Vděčíme za to členství naší země v Evropské Unii.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Prosím respektujte autorská práva! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

23. 10. 2018 3 komentáře
1 Facebook Twitter Google + Pinterest
Nejnovější příspěvky