Domů Zahradničení 34 japonských haiku, která promění Vaši zahradu v neobyčejné místo

34 japonských haiku, která promění Vaši zahradu v neobyčejné místo

24. 12. 2019
34 japonských haiku, která promění Vaši zahradu v neobyčejné místo

Zahrádkáři vnímají zahradu hlavně pragmaticky. Jako ekosystém, o který je třeba pečovat, aby přinesl užitek. Přirozeně. Jsou ovšem chvíle, kdy se vyplatí upřít na zahradu i jiný než čistě praktický úhel pohledu. Třeba takový, který nabízí japonské básně haiku.

Co je haiku?

Haiku jsou minimalistické japonské básně složené z pouhých tří krátkých veršů. Jednu přelouskáte přibližně za pět sekund. Což je výhoda, protože haiku můžete číst, i když na čtení nemáte čas. A snadno se čtou i dětem.

Tím ale nechci nikoho nabádat k rychločtení. Haiku je rozhodně lepší číst pomalu, ba meditativně. Jako modlitbu.

Dle japanologů Denisy Vostré a Antonína Límana „bylo pro staré básníky haiku Cestou, školou života a poznání.“ Japonský spisovatel Masudži Ibuse považuje haiku za „největší japonský dar světové literatuře“. A japonský básník Josa Buson říká, že „podstatou haiku je používat obyčejných slov a přitom obyčejnosti nepodlehnout.“

Nejlépe ale poznáte haiku tím, že ho budete číst.

Haiku pro zahrádkáře

Vybral jsem něco přes třicet básní haiku z knihy Chrám plný květů – výběr ze tří staletí japonských haiku, kterou vydali v nakladatelství Dharma Gaia. Jsou od různých autorů. Dávno zemřelých Mistrů i moderních básníků současnosti. Mají však jedno společné. Obsahují přírodní motivy, které dobře zná z vlastní zkušenosti každý zahrádkář.

A možná to není jen náhoda. Možná je zde jakási spřízněnosti mezi vědomím básníka pozorujícího tradiční japonskou krajinu a vědomím zahrádkáře, jenž večer při západu slunce, když už má vypleto, ještě naposled svým zrakem přehlíží zahrádku, do níž se rozlévá zlatý jas vyhasínajícího slunce.

V soutěži o nejlepší poezii pro zahrádkáře by haiku, plné vůní, květů, ptáků, motýlů, proměnlivého počasí a malebných přírodních krajin, bylo jasným favoritem.

A tak Vám přeji, milí čtenáři, abyste skrze tyto básně i Vy prožili ony záblesky neobyčejnosti, které v nich zachytili jejich autoři. Podnítí-li Vás následující ukázky k vlastní tvorbě, neváhejte se o ni podělit v komentářích.

Trnka

Vybraná haiku

I nůžky

na chvilku zaváhají

před bílou chryzantémou

❀ ❀ ❀

V dlani

držím motýla

je vůbec skutečný?

✿ ✿ ✿

Už ani měsíc

se neusadí na uschlé vrbě

bez jediného lístku

***

Tváře svlačců

jako by říkaly

deště není dost

✼ ✼ ✼

Divoká fialka

vyniká nad jiné květy

ještě než rozkvete

☆ ☆ ☆

Fialka

v papírovém kapesníku

už mi dávno uvadla

❁ ❁ ❁

Hle fialky –

kvetou i za plotem

kam se nesmí

❀ ❀ ❀

Zametl jsem

a uklidil – pivoňky

padají dál

✿ ✿ ✿

Kam se poděla

země kam obloha –

jen sníh padá a padá

***

Jak potůček

vinoucí se mechem

jsem čistý a průhledný

✼ ✼ ✼

Když už nemám nic

zajdu si do lesa

pro pastuší tobolku

☆ ☆ ☆

Po noční bouři

skvějí se v záři slunce

kvítky mišpule

❁ ❁ ❁

Sníh už roztál

a všude je cítit vůni

divokých slivoní

✧✧✧

Na starém stromě

chomáček květů

jak osiřelé dítě

☼ ☼ ☼

Suchá větev

se natahuje k nebi

nemá se čeho dotknout

ꕤ ꕤ ꕤ

Kořínky trávy

vrůstají až do snu

hada pod zemí

☘ ☘ ☘

Skřivánek úplně

zapomněl že obloha

se už zatáhla

✾ ✾ ✾

Je teplo

a motýlova křídla

oslnivě září

❂ ❂ ❂

Chvíli ji nechám houpat

pak ji strčím do pusy –

zralá třešeň

❀ ❀ ❀

Zimní včela

bloudí – hledá si místo

kde umřít

✿ ✿ ✿

Kéž by v rodné vsi

rozkvetly chryzantémy

jen tak pro radost

***

V květech slivoní

už sídlí jen zemřelí

beze jména

✼ ✼ ✼

Kéž bych se

znovu narodil malinký

jako fialka

☆ ☆ ☆

Už ani netouží

po slunečních paprscích

zralá slunečnice

❁ ❁ ❁

Zlost a trápení –

plivu černá zrníčka

svého melounu

✧ ✧ ✧

Ať už na listu

či pod ním i slimáci

mají svou vůli

ꕤ ꕤ ꕤ

Sáhnu do studánky

vyvěrá z ní bez konce

čistá voda

✾ ✾ ✾

Po verandě

mokrýma nožkama

hopká vrabčák

❂ ❂ ❂

Skáceli vrbu

a ledňáčci

už nikdy nepřiletí

❀ ❀ ❀

Dokud hoří

jsou naživu –

žena a paprika

✿ ✿ ✿

Vítr odnesl

černého motýla –

jasná zář požáru

***

Květ bílé lilie

a před ním napjaté

vlákno pavučiny

☆ ☆ ☆

Promrzlý motýl

jako by hledal duši –

letí a letí

❁ ❁ ❁

Do hloubi noci

hodil jsem zlatohlávka –

bezedná temnota

❀ ❀ ❀

…a úplně na závěr přidávám jeden vlastní pokus o „zahradnické haiku“:

Nekonečný proud slimáků

valí se krajinou

přes moji zahrádku

❁ ❁ ❁


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Prodává permasemínka – nehybridní a nemořená semena vypěstovaná bez chemie, vhodná k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Související články

Zanechat komentář