Domů Archiv
Měsíční archiv

Listopad 2018

Má smysl pěstovat rajčata bez postřiků?

Dle serveru Novinky to smysl nemá. Hluboce nesouhlasím. Po deseti letech zkušeností s pěstováním rajčat zcela bez postřiků vím, že to smysl má. Jen je třeba vědět, jak na to.

Redaktor Novinek a deníku Právo Jaromír Malich v článku o pěstování rajčat píše:

„Z důvodu častého napadání rajčat plísňovými nemocemi je nesmyslné pokoušet se o jejich biopěstování bez jakýchkoli postřiků. Ve vlhkém létě totiž neošetřené rostliny rychle uhynou.“

Pravda, s hybridními odrůdami Bejbino F1 a Tornádo F1, které jsou v článku propagovány, bývá ve vlhkých letech problém. Tyto odrůdy nemají žádnou rezistenci proti plísni bramborové a ve vlhkém létě této nebezpečné chorobě rychle podlehnou. Proto se k nim doporučuje jako nezbytný komponent fungicid Kuprikol. Holt, odrůdy a metody zemědělství jsou spolu provázány.

Redaktor Novinek zřejmě neví, že existují odrůdy rajčat, které jsou pro pěstování bez postřiků mnohem vhodnější. Když potom přijde vlhký rok a plíseň bramborová atakuje rajčata, vydrží tyto odrůdy chorobě odolávat déle. Někdy až do zámrazu.

Odrůdy pro pěstování bez postřiků

Jistou míru odolnosti vůči plísni bramborové, byť jen slabou, mají odrůdy De Berao a Quadro. Dle mých zkušeností vydrží odolávat plísni bramborové déle než většina ostatních odrůd včetně Bejbina a Tornáda.

Mnohem odolnější vůči plísni bramborové jsou některá tzv. divoká rajčata, u kterých opakovaně pozoruji, že jsou zdravá a plodí v době, kdy klasické odrůdy plísni bramborové dávno podlehly. Pozor, ne všechna divoká rajčata jsou vůči plísni bramborové odolná.  Z těch, co jsem vyzkoušel, to mohu potvrdit u odrůd Divoké červené a Divoké havajské. Obě tyto odrůdy se vyznačují velice bujným růstem, díky němuž dokážou „odrůstat“ i jiným houbovým chorobám.

Ani divoká rajčata však nejsou vůči plísni bramborové odolná stoprocentně. Dle mých zkušeností jsou vůbec nejodolnější některé hybridní odrůdy vyšlechtěné v USA křížením právě s divokými rajčaty. Semínka lze objednat v zahraničí, například ve Velké Británii. Jsou ale velmi drahá a v ČR prakticky nedostupná. Což je škoda. Snažím se je proto dehybridizovat a časem je zařadím do sortimentu Permasemínek.

Kromě více či méně odolných odrůd existují tzv. velmi rané odrůdy, které zaplodí a poskytnou úrodu před obvyklým úderem plísně bramborové. Jedna z nejranějších odrůd na světě je Latah, velmi rané jsou také odrůdy Siberian a Stupické polní rané. S těmito odrůdami sklidíte rajčata i ve vlhkých letech.

Zde jsou mé osvědčené odrůdy pro pěstování bez chemie hezky pohromadě:

Pěstitelská opatření pro pěstování bez postřiků

Mimo rámec genetické diverzity a výběru vhodných odrůd existují pěstitelská opatření, která snižují riziko napadení rajčat plísní bramborovou. Základem je zabránit vzniku dlouhodobé vlhkosti, která vede k vyklíčení spor plísně. Opakovaně pozoruji, že rajčata pěstovaná u opory odolávají plísni bramborové déle než ta pěstovaná volně na zemi, kde se více drží vlhkost. Zálivka by se měla dělat ráno a nikoli celoplošně, nýbrž rovnou ke kořenům. Velmi pomáhá ochrana rajčat před deštěm – například pod přesahem střechy u jižní zdi domu, nebo pod umělým zastřešením. Řešením je samozřejmě také dobře větraný skleník či fóliovník.

Tak se prosím nebojte pěstovat rajčata zcela bez postřiků. Jde to a má to smysl. Dokonce je to jednodušší. Nemusíte utrácet za fungicidy, studovat návody, dodržovat ochranné lhůty. A hlavně tím prospějete ekosystému zahrádky a budete jíst zdravé plody nepotřísněné toxickými fungicidy.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

25. 11. 2018 3 komentáře
5 Facebook Twitter Google + Pinterest
Jak vypěstovat kvalitnější semena salátu, než koupíte v obchodě?

Pěstování semen salátu na zahrádce má výhodu flexibilní ruční sklizně, která zajistí ta nejkvalitnější semena. Průmyslové osivářství si to obvykle nemůže dovolit. Bylo by to příliš neefektivní a drahé.

Pěstování salátu na semeno

Salát je ideálním druhem pro první semenářské pokusy. Mimo jiné i proto, že je samosprašný a různé typy salátů se spolu kříží jen v malé míře. Je u něj tudíž snadné uchovat čistotu odrůdy. Doporučená izolační vzdálenost mezi dvěma odrůdami salátů je při drobném pěstování na zahrádce cca 10 m. (Pří komerční produkci je to víc.)

Saláty vysejte brzy na jaře a pečujte o ně stejně jako při pěstování k jídlu. Jakmile začnou vybíhat do květu, proveďte selekci. Rychlé vybíhání je nežádoucí znak. Cílem je, aby si salát v dalších generacích uchoval co nejdéle kvalitní hlávku či listovou růžici. Proto vyřaďte ty rostliny, které jdou do květu jako první.

Různé odrůdy salátů vybíhají do květu různě rychle. Nejpomalejší jsou ledové saláty a některé z větších moderních odrůd tzv. římských salátů. U těchto růstových typů je kvetení natolik opožděné, že u nich někdy může být problém s dozráním semen. Nejlepší jsou pro semenaření v našich podmínkách staré odrůdy, které jdou do květu záhy, jakmile se začátkem léta začne prodlužovat den. Úplně nejrychleji potom kvetou saláty chřestové (stonkové).

Faktory ovlivňující kvalitu semen salátu

Existují dva faktory mající vliv na kvalitu semen salátů, které lze při ruční sklizni snadno pozitivně ovlivnit: Doba sklizně a technika sklizně.

Doba sklizně

Salát kvete drobnými žlutými kvítky, které po opylení tvoří semena – nažky s bílým chmýřím, které vítr rozfoukává do okolí. Tím se podobá pampelišsce. Podle chmýří poznáte, že semena uvnitř květu jsou zralá. Kvetení trvá několik týdnů a semena se tvoří na každé rostlině postupně.

Prvně vytvořená semena mají obvykle vyšší klíčivost, protože se vyvinou před příchodem horkého letního počasí, které není příznivé pro tvorbu velkých a dobře vyvinutých embryí. Pro získání nejkvalitnějších semen je proto zásadní nepropást jejich první várku a sklidit je dříve, než je vítr či ptactvo vytrousí. Osvědčila se pravidelná kontrola kvetoucího porostu. Optimální je začít se sklizní v době, kdy část květů již odkvetla, ale minimálně polovina ještě ne.

Technika sklizně

Nejkvalitnější semena jsou taková, která jdou snadno vytřepat při ruční sklizni. Jen taková semena jsou plně vyvinutá. Proto při sklizni obcházejte postupně rostlinu za rostlinou a do nádoby vytřepávejte jen ta semena, která se sama vytrousí. Zbylá semena ještě nemusejí být dostatečně vyvinutá. Obvykle mají nižší klíčivost.

Čištění semen

Vlastně se nic nestane, když semena vysejete včetně chmýří a uschlých zbytků rostlin. Čištění není nezbytné. Pokud chcete mít přesto raději osivo čisté, vysypte ho na plytký talíř či plech. Jemným foukáním se zbavíte většiny nečistot a případně nedovyvinutých či podřadných semen.

Skladování semen

Semena salátu uložte na suché a chladné místo. Slušnou klíčivost si uchovají čtyři až pět let. To znamená, že čtyři až pět let nemusíte kupovat osivo salátu. Ušetříte peníze a nejspíš Vám ještě zbyde dost semen na sdílení s ostatními pěstiteli.

Jen pozor na hybridní F1 osivo, které se k semenaření nehodí, protože neuchovává spolehlivě své vlastnosti.

Semena salátu mají bílou či hnědočernou barvu.

Semena salátu mají bílou či hnědočernou barvu.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Prosím respektujte autorská práva! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

19. 11. 2018 0 komentář
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
Zapékané hokaido s jablky prokládané listy mangoldu a slézu

Recept na zapékané hokaido můžete přizpůsobit tomu, co Vám zrovna skýtá zahrada. Nebo lednice. Jen dvě ingredience ponechte vždy stejné: Dýni hokaido a listovou zeleninu. Obojí vypěstujete z permasemínek.

Místo hokaida můžete použít i jiné odrůdy tykve velkoplodé. Nicméně předností hokaida je, že má tenkou slupku a zapečete ho bez loupání. To třeba odrůdu Sweet Meat Oregon Homestead musíte nejprve zbavit tvrdé slupky. Zase Vám ale vydrží déle ve spíži. A má tak sladkou chuť, že z pokrmu učiní opravdovou pochoutku i bez jablek.

Nebojte se přidat k dýňovému základu ingredience dle libosti: Ořechy, hrušky, cibuli, česnek, bylinky, papričky chilli, kečup. Listy slézu a mangoldu lze nahradit špenátem a lebedou. Nebo bršlicí a kopřivou – těch je v permazahradě vždycky dost:-)

Zapékané hokaido vydrží v lednici až tři dny. Dá se servírovat i za studena. První den si ho ale dejte teplé!

Zapékané hokaido s jablky prokládané listy mangoldu a slézu

Vytisknout
Porce: 4 Příprava: Vaření:

Ingredience

  • 1 dýně hokaido
  • 30 listů slézu kučeravého nebo maurského (lze nahradit špenátem)
  • 10 listů mangoldu (lze nahradit špenátem)
  • 2 větší jablka
  • 4 hlízy topinamburů (volitelné)
  • 20 dk tvrdého sýru
  • 3 vejce
  • 2 hrnky mléka
  • sůl
  • olej

Postup

Dýni zbavte semen a nakrájejte na plátky. Na plech vytřený olejem rozložte plátky z poloviny dýně. Můžete proložit plátky topinamburů. Osolte. Překryjte nakrájenými listy slézu a mangoldu. Posypte strouhaným sýrem. Přidejte zbylé plátky dýně a doplňte krájenými jablky. Posolte. Zakryjte plechem a pečte 60 minut při 180°C.  Po hodině rozkvedlejte v mléce tři vejce a vlejte na plech. Pečte odkryté 30 minut.

permazahrada.cz

 

5. 11. 2018 0 komentář
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
Tři důvody, proč si přečíst knihu Tao zeleninové zahrady

V oboru zahradničení bylo napsáno tolik knih, že je nemáte šanci přelouskat za celý život. Proto je důležité si pečlivě vybírat. Existují tři důvody, proč přečtením knihy Tao zeleninové zahrady od Carol Deppe nepromrháte svůj čas.

1) Kniha poskytuje cenné praktické informace, které jinde nenajdete.

Nápad vypěstovat si na zahrádce vlastní biozeleninu zní hezky, ale je to výzva, která přináší zásadní otázky: Jak na choroby a škůdce bez chemie? Jak si poradit s plevely bez herbicidů? Jak efektivně, s minimem práce a půdy, získat maximum vitamínů a minerálů?

V knize Tao zeleninové zahrady najdete na tyto a podobné otázky odpovědi. Carol Deppe není ten typ autora, který recykluje informace z cizích zdrojů a vydává je za své vlastní. Naopak. Díky vlastnímu experimentování a kvalitnímu vzdělání z Harvardu se sama stává zdrojem původních a prověřených odpovědí. Bohaté celoživotní zkušenosti autorky a relevantní poznatky evoluční biologie, genetiky a výživové vědy se v knize kloubí do takového přístupu k zahradničení, který v české zahrádkářské knihovně nemá obdoby.

Zatímco první česky vydaná kniha od Carol Deppe, Nezdolný zahradník, byla věnována pěstování kalorických potravin, dílo Tao zeleninové zahrady je zaměřeno na pěstování zeleniny jako zdroje vitaminů a minerálů. Na rozdíl do jiných příruček nepokrývá větší škálu zelenin. Zaměřuje se především na rajčata, fazole, hrách a listovou zeleninu. Rozebírá je však zevrubně a v nových souvislostech. Způsobem, který je u jiných autorů vzácný.

Příznačné je pojednání o listové zelenině. Ta patří mezi nutričně nejhodnotnější a nejsnadněji pěstovatelný zdroj vitaminů a minerálů. Listová zelenina roste svižně a má nejnižší nároky na světlo, takže ji lze pěstovat i na přistíněných pozemcích. Carol Deppe popisuje svůj vlastní efektivní způsob celoplošného pěstování, jemuž říká „eat-all greens“. Tato metoda zajistí s minimem práce a půdy velké množství vitamínů a minerálů. Aplikujte ji a uvidíte, že i malá zahrádka, ba jeden záhonek, může zásadním způsobem zlepšit Váš jídelníček a prospět Vašemu zdraví.

Carol Deppe věnuje v knize dost místa návodům na zpracování vypěstovaných potravin a receptům k přípravě pokrmů. Jde přitom proti dobovému trendu stále populárnější „raw“ stravy. Vyzdvihuje polévky a výživovou hodnotu vařené zeleniny. Při obhajobě vařené stravy argumentuje antropologicky. Ovládnutí ohně a následné zlepšení výživy byly jedním z klíčových momentů v evoluci lidského druhu. Tepelně upravená strava je tím, co nás odlišuje od zvířat.

Zajímavý je přístup autorky k plevelům, které patří mezi největší žrouty času v permakulturní či ekologické zahradě. Vlastně nenabízí jeden přístup k regulaci plevelů, nýbrž celkem tři. Ale nebudu je zde prozrazovat. Pouze předešlu, že jejich promyšlenou kombinací lze udržet bez herbicidů pod kontrolou i větší produktivní zahradu jen s několika hodinami práce týdně.

Kdy vysévat či vysazovat které druhy zeleniny, aby je nespálil mráz? U rajčat, která se vysazují po zmrzlých v druhé polovině května, to ví skoro každý. Ale co třeba kukuřice? Odpověď dává přehledná výsevní tabulka. Carol Deppe dělí různé druhy zeleniny do třech skupin podle jejich citlivosti na mráz. Některé druhy „zvládají mráz“ (hrách), některé „zvládají jen lehké mrazíky“ (kukuřice) a některé „nezvládají mrazíky vůbec“ (rajčata) – ty se vysévají v době, kdy již poslední jarní mrazíky nehrozí. Ať už zahradničíte v jakékoli nadmořské výšce či zeměpisné šířce, můžete pomocí knihy plánovat bezpečné jarní výsevy zeleniny.

Ne vždy má praktické řešení nějakého problému formu jednoduchého tipu či rychlého opatření. Třeba otázku, jak na choroby a škůdce bez chemie, je třeba řešit na úrovni genetické rozmanitosti. Hledáním a testování rezistentních odrůd, případně šlechtěním vlastních odolných odrůd. O tom víc dále v bodě číslo tři.

Z knihy Tao zeleninové zahrady

Z knihy Tao zeleninové zahrady

2) Kniha vyvrací některé mýty alternativního zemědělství a zahradničení

Připravte se na kritické prověření některých východisek, na jejichž základě možná zahradničíte. Aplikace kritického myšlení v oblasti ekologického a permakulturního zahradničení je u nás stále vzácným jevem. Po této stránce je kniha velice přínosná, byť její četba nemusí být každému příjemná.

Jaké mýty si Carol Deppe bere na pranýř?

Prvním je tzv. zahradničení podle přírody. Představa, že imitací přírodních procesů automaticky dosáhneme udržitelnosti. Tento mýtus vyrůstá někdy z víry, rozšířené mezi některými permakulturisty, že příroda je dokonalá. Tedy nejlepší, co můžeme udělat, je snažit se ji ve všech ohledech napodobit.

Příkladem budiž Sepp Holzer, který ve své česky vydané knize Poušť nebo ráj píše: „Příroda je dokonalá. Není potřeba ji vylepšovat. Má pro lidi v každé situaci radu a pomoc, když se jí ptají. (…) Kdo měl odmala možnost zakoušet dokonalost přírody, bude její fungování obdivovat a nikdy by jej nenapadla myšlenka, že by mohl přírodu vylepšit.“

V čem je problém?

Jednak v tom, že příroda není dokonalá. Dokonalé je to, co už je zcela dokonané, dokončené, co už dovršilo svůj vývoj. Dokonalé se z podstaty nemění, nevyvíjí. Příroda se mění neustále. Pokud by příroda byla dokonalá, neexistovala by evoluce. Vznik a vývoj nových druhů by byl vyloučen. Příroda může být krásná, inspirující, divoká, nespoutaná, ale dokonalá asi ne.

Druhý problém se týká nápodoby přírody. Ano, rostlinná společenstva a symbióza jsou přírodní jevy, jejichž imitací můžeme posílit udržitelnost zahrady. Jenže ne vše, co v přírodě pozorujeme, je záhodno napodobovat při pěstování biozeleniny. Existují čistě přírodní procesy, které by mohly posloužit jako ideální vzor pro chemizované konvenční zemědělství.

Mnoho rostlin používá na svou obranu pesticidy, aby zapudily nebo zničily tvory, kteří se jimi chtějí nasytit. Od hmyzu až po savce. Některé mikroorganismy produkují chemické látky, které ničí jiné mikroby. Existují rostliny, které vypouštějí do půdy herbicidy, aby snížily konkurenci jiných rostlin. Například ořešák produkující chemickou látku juglon. Nebo některé traviny.

Proč potom symbiózu ano, ale negativní alelopatii ne? Carol Deppe poukazuje na to, že pokud selektivně vybíráme jen některé příklady hodné nápodoby a jiné odmítáme, potom nám nestačí zdůvodnění, že se odehrávají někde v přírodě. Musíme hledat jiné a hlubší důvody, abychom ospravedlnili takovou volbu.

(Na obranu permakultury: Původní permakultura v podání Mollisona a Holmgrena nikdy nechtěla napodobovat vše, co se děje v přírodě. Šlo jí o imitaci celých přírodních ekosystémů. Buď co do jejich podoby. Odtud koncept jedlého lesa. Nebo co do jejich vnitřní struktury a funkčních vztahů. Kritériem imitace byla dlouhodobá udržitelnost a stabilita při uspokojování lidských potřeb.)

Jiným mýtem, který je populární zejména v biodynamickém zemědělství, je vysévání a pěstování podle měsíce. Problém není v samotné představě, že měsíční cykly ovlivňují rostliny. To je jistě pravda. Existují reprodukovatelné studie, které prokazují například vliv měsíčních cyklů na klíčení semen. Problém je v tom, že efekt měsíce je malý až zanedbatelný, ale bývá přeceňován. V některých kruzích se z něj stává primární rozhodovací kritérium, jemuž se podřizuje vše ostatní.

Příkladem budiž Kalendář výsevních dnů vydávaný Českým svazem ekologických zemědělců PRO-BIO. Spisek je na webu svazu představen slovy: „Kalendář je návodem jak nejefektivněji pracovat na zahradě či na poli v návaznosti na kosmické rytmy.“ Pravdou je, že podřídí-li se zahradník kosmickým rytmům měsíce a hvězd, může se efektivita jeho práce rapidně zhoršit. V době, kdy je venku skvělé počasí na efektivní výsev určité plodiny se to neudělá, protože měsíce je v nepříznivé fázi. Představte si třeba březnové jarní čekání na první teplé dny, kdy slunce konečně trochu vysuší půdu, aby se dala zpracovat a oset. Takových dnů nebývá v březnu mnoho a nikde není zaručeno, že budou korelovat s vhodnou fází měsíce.

Carol Deppe vtipně glosuje lunární zahradničení slovy: „Já vysévám podle slunce. Je snadnější vysévat, když jsou semínka vidět.“ Lunární zahradníci často zapomínají, že nejdůležitějším kosmickým rytmem na Zemi zůstává otáčení Země kolem vlastní osy a její obíhání kolem Slunce.

Z dalších mýtů se Carol Deppe věnuje některým spojeným s polykulturami. Dokládá například, že ne vždy dosahují polykultury vyšších výnosů než monokultury. Ptá se, zda skutečně mrkev miluje rajčata a ukazuje, že opak je pravdou. („Mrkev miluje rajčata“ je název stejnojmenné knihy věnované polykulturám, která vyšla i česky. Kniha je napěchovaná informacemi ohledně vhodných kombinací rostlin, jež však nejsou podložené. Autorka neuvádí žádné zdroje.) V závěru knihy se Carol Deppe zaměřuje na mýty spojené se semenařením.

Z knihy Tao zeleninové zahrady

3) Kniha vás naučí, jak bez chemie posílit odolnost zahrady

Zahradník či pěstitel, který nepoužívá chemii (a takových je stále jako šafránu), musí řešit problémy s chorobami a škůdci na zcela jiné úrovni než konvenční pěstitel. Nikoli chemický průmysl, nýbrž genetická diverzita je mu klíčovým zdrojem odolnosti zahrady.

Co je to genetická diverzita? Ve zkratce bohatství všech genů a jejich kombinací uvnitř určitého druhu. Existují tisíce různých odrůd a populací okurek či rajčat. Mezi nimi je však jen několik dostatečně odolných ve specifických podmínkách Vaší zahrady. Ty potřebujete objevit. Carol Deppe proto v knize na několika místech zdůrazňuje odrůdy. Doporučuje nepěstovat jen jednu odrůdu, ale každý rok vyzkoušet pět, deset či dvacet nových odrůd. Ty nejlepší potom radí semenařit.

Semenařením totiž můžete odrůdy nebo populace ještě lépe přizpůsobit podmínkám Vaší zahrady. Za předpokladu, že při semenaření provádíte selekci. Tedy, že vybíráte semena jen z těch nejlepších, nejzdravějších a nejpěknějších rostlin. Tím postupně dochází k adaptaci na lokální ekosystém se všemi jeho přednostmi i nedostatky. Místo aplikace chemických postřiků, které sterilizují životní prostředí, snižují jeho rozmanitost a uzpůsobují ho rostlinám, můžeme nechat rostliny, aby se samy přizpůsobily svému životnímu prostředí.

Tam, kde chybí odolné odrůdy, mnohdy nezbývá než si je opatřit vlastními silami. Tím se dostáváme k důležitému tématu knihy, jímž je pěstování rajčat bez fungicidů. To je u nás stále ještě v plenkách. Rajčata přitom patří mezi nejoblíbenější zeleninu pěstovanou na českých a slovenských zahrádkách. Ve vlhkých letech je decimuje plíseň bramborová, která během několika dnů dokáže zničit všechny plodící rostlin. Nedávno se do ČR dostaly, zřejmě z Mexika, nové nebezpečnější rasy plísně bramborové schopné pohlavního množení. Vypěstovat rajčata bez chemie je čím dál složitější. Nejpopulárnější české odrůdy, jako je Tornádo F1 nebo Bejbino F1, nemají rezistenci a snadno této chorobě podléhají. Bohužel ani většina starých odrůd nemá rezistenci. Ve vlhkých letech proto bývá pěstitelům rajčat doporučována aplikace fungicidů, například kuprikolu, který je však vysoce toxický pro vodní organismy a zdraví škodlivý při vdechnutí.

Carol Deppe nabízí jiné řešení. Vyzývá pěstitele ke hledání a šlechtění rajčat odolných vůči plísni bramborové. Metody šlechtění a selekce popisuje v knize tak, aby byly aplikovatelné i amatéry na menších zahradách s malými počty rostlin.

Co mi v knize trošku chybí, je alespoň základní přehled o divokých rajčatech, kterých dnes známe asi 16 botanických druhů. Tyto málo známé druhy jsou klíčovým zdrojem odolnosti vůči plísni bramborové. Některé z nich mají navíc kromě odolnosti nepřekonatelnou chuť a vyplatí se je pěstovat na zahradě, i když je nepotřebujeme ke šlechtění. Dobrou zkušenost mám například s odrůdami Divoké rajče červené a Divoké rajče havajské druhu Solanum Pimpinellifolium. Jsou to jedny z mála odolnějších rajčat dostupných.

Slušnou rezistenci vůči plísni bramborové mají některých zahraniční hybridní odrůdy, jejichž výhodou proti divokým rajčatům jsou větší plody. Problém je, že osivo těchto odrůd je velice drahé. Za pět semen objednaných z Velké Británie dáte 120 korun. Stejnou sumu dáte za dopravu. Semenařit se moc nedají, neboť jakožto hybridní F1 odrůdy, postrádají genetickou stabilitu volně opylovaných odrůd. Uchováte-li z takové odrůdy semena, většina rostlin, které z nich další rok vypěstujete, nedosáhne kvalit původního hybrida. Může jim chybět například právě rezistence.

Carol Deppe doporučuje tyto hybridní odrůdy dehybridizovat. Krok za krokem popisuje postup, jak je podrobit selekci, uchovat jejich odolnost a učinit z nich stabilní volně opylované odrůdy, které lze na zahrádkách snadno množit svépomoci.

Přiznám se, že inspirován četbou této knihy jsem otestoval řadu hybridních i nehybridních odrůd doporučených autorkou. Zjistil jsem, že odolnost nehybridních odrůd vůči plísni bramborové je pranepatrná. Naopak mezi hybridy jsem narazil na vskutku výjimečné exempláře se silnou rezistencí vůči plísni bramborové. V roce 2017 jsem začal s jejich dehybridizací. Počítám, že na permasemínkách bych mohl nabídnout velice odolné dehybridizované odrůdy s velkými lahodnými rajčaty někdy kolem roku 2025.

Tak nashle v první čtvrtině jednadvacátého století! Šlechtění je běh na dlouhou trať. Aneb jak píše Carol Deppe: Nejlepší doba na to stát se šlechtitelem byla před dvaceti lety:-)

Z knihy Tao zeleninové zahrady.

Z knihy Tao zeleninové zahrady.


Článek vyšel jako úvod českého překladu knihy Tao zeleninové zahrady. Jsem opravdu rád, že kniha konečně vyšla česky, čímž volně navázala na dříve vydané dílo Nezdolný zahradník. Obě publikace seženete na mém eshopu.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Prosím respektujte autorská práva! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

4. 11. 2018 2 komentáře
2 Facebook Twitter Google + Pinterest