Domů Archiv
Měsíční archiv

Říjen 2018

Proč není hybridní F1 osivo vhodné k semenaření?

Stručně proto, že hybridní F1 osivo si neuchovává stabilně své vlastnosti. Některé cenné znaky se při přesévání mohou začít vytrácet, zatímco jiné, nežádoucí, projevovat. Hybrida, chcete-li ho uchovávat na zahrádce, si musíte nejprve ochočit. Tedy ho odhybridizovat. Což může být pěkná fuška.

Výhodou permasemínek je, že jsou již ochočená:-) Můžete je bez obav semenařit, množit, sdílet a použít třeba k založení nové semínkovny ve Vašem městě či obci. S hybridním F1 osivem to tak snadné není. Posuďte sami. Zde máte názorný příklad z mé vlastní zkušenosti.

Moje dosud nejoblíbenější hybridní odrůda tyčkového rajčete, jejíž název nebudu prozrazovat, má středně velké červené plody odolné praskání, které lze po sklizni relativně dlouho skladovat (viz foto výše). Těmito vlastnostmi se podobá populární hybridní odrůdě firmy Semo F1 Bejbíno. V porovnání s ní má však mnohem chutnější slaďoučké plody a hlavně je odolná vůči plísni bramborové. Je to důsledek přítomnosti několika dominantních genů způsobujících vyšší cukernatost a kombinace dvou dominantní genů Ph-2 a Ph-3, které zajišťují skvělou rezistenci vůči plísni bramborové.

Odrůdu považuji za jednu z nejlepších pro pěstování rajčat bez chemie. Bohužel semínka jsou velice drahá. Dají se sehnat pouze v zahraničí a cena za 5 semen činí cca 4 libry, tedy 120 Kč. Jedno semínko za 24 Kč je částka, která vybízí k otázce: Proč si semínka pro vlastní potřebu nenamnožit, abychom je nemuseli stále znovu kupovat?

Uchoval jsem tedy semínka z několika plodů této hybridní odrůdy a následující rok je opět vysel. Tedy jsem se posunul z F1 do F2 generace. V F2 generaci jsem vysadil celkem 194 rostlin.

První viditelný rozdíl oproti původní uniformní F1 generaci byla výrazná variabilita velikostí a tvarů plodů. Odhadem asi polovina plodů byla menší, část byla větší a část přibližně stejná. Některé plody získaly protáhle oválný tvar, některé hruškovitou formu, některé zůstaly kulaté a na jiných se objevila ve spodní části charakteristická špička, kterou původní hybrid neměl.

Kdyby byl tohle jediný rozdíl oproti F1 generaci, nebyl by to žádný zásadní problém, pominu-li možný pokles výnosů u menších plodů. Rozmanitost tvarů a velikostí plodů může být pro někoho dokonce zajímavé zpestření.

Horší bylo zjištění, že na 38 rostlinách z celkových 194, což je přibližně 20 procent, nedozrál jediný plod. Jak je to možné, když původní F1 hybrid dozrával bez problémů? Je to důsledek projevu mutace tzv. rin alely zpomalující dozrávání, která se v původní F1 generaci vyskytovala pouze heterozygotně (tedy v kombinaci s jinou alelou). Protože se jedná o recesivní alelu, je její plný projev v F1 generaci potlačen přítomností jiné dominantní alely a její funkcí je jen prodloužit skladovatelnost odrůdy. V F2 generaci se ale rin alela u ¼ rostlin vyskytne homozygotně a projeví se naplno, takže dozrávání již není pouze zpomaleno, nýbrž zcela zastaveno.

F2 generace mé oblíbené hybridní odrůdy: Žluté plody vlevo mají zastavené dozrávání. Pocházejí z homozygotní rostliny obsahující tzv. rin gen (ripening inhibitor).

F2 generace mé oblíbené hybridní odrůdy: Žluté plody vlevo mají zastavené dozrávání. Pocházejí z homozygotní rostliny obsahující tzv. rin gen (ripening inhibitor).

Pokud z takového recesivního homozygota, jehož plody nikdy plně nedozrají, vezmete semena, nežádoucí znak se zafixuje a již se ho nezbavíte. Takovéto recesivní homozygoty je třeba vyselektovat a to opakovaně v každé další generaci, dokud se od nich osivo zcela nevyčistí.

Dalších 32 rostlin z celkových 194 v F2 generaci mělo keříčkovou formu. Dorostly do výšky maximálně 1,5 m a hlavní výhon končil květem. Je pravda, že by se z těchto rostlin dala vyselektovat nová keříčková odrůdu. A je taky pravda, že jsem z několika nejlepších keříčkových rajčat uchoval semínka. Ale když pěstuju rajčata, potřebuju vědět, zda jim mám dělat oporu či ne. A když oporu postavím, chci, aby u ní rostla jen tyčková rajčata, která ji maximálně využijí. Keříčkovitost je potom při pěstování tyčkových rajčat nežádoucí znak a je lepší se ho zbavit. Proto jsem těchto 32 rostlin, tedy 20% populace, vyřadil.

Další problém je s chutí. Okoštoval jsem plody všech zbylých sto dvaceti rostlin (po odselektování keříčkových a nedozrávajících jedinců) a zdaleka ne všechny rostliny měly tak slaďoučké plody jako původní F1 hybrid. Abych uchoval vyšší cukernatost plodů, která je důsledkem přítomnosti jedné až tří dominantních alel, musel jsem se zbavit všech recesivních homozygotů, kteří vyšší cukernatost postrádají. Abych cukernatost stabilizoval, budu muset provádět selekci opakovaně dalších 6 – 7 let.

A nakonec je potíž i s odolností vůči plísni bramborové (Phytophthora infestans), která je nesena dvěma dominantními geny Ph1 a Ph2. Podle Mendelových zákonů dědičnosti se v F2 generaci vyskytne přibližně ¼ rostlin, které budou postrádat Ph1 a ¼ bez Ph2. Jestli se to nějak viditelně projeví, to záleží na průběhu počasí v daném roce. Musí být dostatečně vlhko a deštivo, aby spory plísně bramborové vyklíčily, napadly rajčata a vyjevili se odolní a náchylní jedinci. V tomto ohledu jsem neměl v F2 generaci štěstí. Prozatím se musím smířit s tím, že do F3 generace beru i nerezistentní jedince, kteří plísni mohou podlehnout.

To jsou tedy některé konkrétní důvody, proč není hybridní F1 osivo vhodné k semenaření a proč si ho pěstitelé obvykle každý rok znovu kupují. Pokud Vás baví šlechtění a máte dost času a místa, můžete si hrát s dehybridizací hybridních odrůd. Je to ale běh na dlouhou trať. K prostému semenaření pro vlastní potřebu na zahradě jsou mnohem vhodnější permasemínka či jakékoli jiné nehybridní osivo, které je stabilní a neztrácí své cenné vlastnosti.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Prosím respektujte autorská práva! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

26. 10. 2018 3 komentáře
0 Facebook Twitter Google + Pinterest
Nové nařízení EU otevírá dveře pestřejším osivům

Je to skvělá zpráva pro permakulturu i ekologické zemědělství: Rozmanitá a neuniformní osiva, která jsou dnes ilegální, bude možné od roku 2021 uvádět do oběhu. Evropský parlament schválil nové Nařízení pro ekologickou produkci. Uniformita již nebude jediným východiskem evropského zemědělství.

Uniformita jako paradigma

V současné době platí v ČR zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby. Podle něj musí registrované a prodávané osivo většiny zelenin a polních plodin být odrůdou. Ta je definována jako uniformní, stálá a odlišná. Osivo, které tato kritéria nesplňuje, nelze registrovat, ani uvádět do oběhu a pro běžné pěstitele zůstává nedostupné.

Problém je zejména s uniformitou, kterou Národní odrůdový úřad definuje takto:

„Odrůda je považována za uniformní, jestliže je dostatečně jednotná v projevu znaků, které se zahrnují do zkoušení odlišnosti, jakož i znaků používaných k popisu odrůdy…“

Například u fazolí to znamená, že cca 97 – 98% rostlin uniformní odrůdy musí vykazovat stejnou barvu a hmotnost semen, stejný tvar lusku na příčném řezu, stejnou dobu kvetení, stejný růstový typ apod.

Jistě, uniformita některých znaků je žádoucí. Například uniformita v rezistenci vůči chorobě, nebo uniformita v keříčkovitosti u fazolí či rajčat. Jenže do zkoušení odlišnosti a uniformity se zahrnují i znaky, které pro pěstitele nejsou relevantní. Je mi opravdu jedno, jaké mají rajčata, jež pěstuju na zahradě, členění čepele listu, jaká je barva pavézy květu u fazolí nebo jestli jsou či nejsou palisty hrachu skvrnité. Nevyžaduji, aby antokyanové zbarvení blizen kukuřice bylo u všech rostlin stejně silné, aby semena salátu měla stejnou barvu, ani aby vnější suknice česnekových cibulí měly vždy jen jeden odstín.

Pokud však v těchto znacích osivo uvedených druhů není uniformní, nelze ho v současnosti registrovat, ani uvádět do oběhu. Důsledkem je, že hodně variabilní a rozmanitá osiva (tzv. grexy, populace, heterogenní materiály apod.), zůstávají v ilegalitě a pěstitelé se k nim těžko dostávají. Přitom variabilní a adaptabilní osivo je pro permakulturní a ekologické hospodaření tím, čím jsou chemické postřiky pro konvenční zemědělství: Zvyšuje stabilitu a spolehlivost výnosů. A to při nulové zátěži životního prostředí.

Když jsem v roce 2016 přihlásil do registrace osivo vysoce rozmanitého grexu s názvem Beefy Resilient Grex od americké šlechtitelky Carol Deppe a semena tyčkové fazole Kamínkové ze Zakarpatské Ukrajiny, Národní odrůdový úřad obě osiva vyhodnotil jako nedostatečně uniformní a žádost o registraci zamítl. Tehdy jsem si uvědomil, že soudobá osivářská a šlechtitelská legislativa činí z uniformity paradigma, jímž je definována genetická struktura drtivé většiny evropského zemědělství. Co se tomuto paradigmatu vymyká, je vytlačeno do ilegality (do semínkového undergroundu) a odsouzeno k živoření.

Neuniformní osivo fazolí Beefy Resilient Grex.

Neuniformní osivo fazolí Beefy Resilient Grex.

Změna k lepšímu

Tomu je nyní konec. Osivářství i šlechtitelství čeká zásadní změna paradigmatu, která se pravděpodobně mnohým osivářským a šlechtitelským korporacím nebude líbit. Je proto důležité, že schválená právní norma má formu nařízení, které je právně bezprostředně platné a univerzálně závazné ve všech členských zemích EU. Nebude již prostor pro přísnější výklady na národní úrovni, jako je tomu u směrnic, z nichž vychází současný osivářský zákon 219/2003.

Blíží se doba, kdy pěstitelé budou mít konečně možnost volby mezi registrovaným uniformním osivem a neregistrovanými variabilními semeny. Blíží se doba nových přístupů ve šlechtění ekologických odrůd. Blíží se doba, kdy rozmanitá osiva, jež uchovávám ve své kolekci, zařadím do sortimentu permasemínek.

Vděčíme za to členství naší země v Evropské Unii.


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

Prosím respektujte autorská práva! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

23. 10. 2018 3 komentáře
1 Facebook Twitter Google + Pinterest
5 důvodů, proč pěstovat lebedu místo špenátu

Vzpomínám si na svou první zkušenost s lebedou. Na našem domácím zeleninovém záhonku se z ničeho nic objevila rostlinka s nápadně červenými lístky. Vítr k nám asi odněkud přivál semínko. Nechali jsme ji růst. Vyklubala se z ní lebeda zahradní. Vytáhla se do dvoumetrové výšky, vykvetla a vysemenila se. Další rok jsme měli hotové lebedové žně.

Schopnost lebedy zahradní (Atriplex Hortensis) šířit se do okolí a rychle kolonizovat nová stanoviště je věru ohromná. Lebeda jakožto ruderální druh v tom dosahuje mistrovství. Kam se na ni hrabe špenát! Právě zde tkví první z pěti důvodů, proč pěstovat lebedu místo špenátu: Je s ní méně práce, protože se na zahrádce přemnožuje sama. Důvodů je ale daleko víc. Posuďte sami.

 


Permasemínka lebedy z mé vlastní produkce seženete zde. Jejich nákupem podpoříte tento blog, ekologickou produkci osiv a šlechtění neprůmyslových odrůd, tedy aktivity, jimž se věnuji.


 

1) Lebeda je samovýsevná rostlina

Její nažky se na podzim samovolně trousí do okolí, zatímco semena špenátu drží pevně na květních lodyhách. Samovýsevy šetří Váš čas i práci. Mohou Vám dokonce ušetřit peníze. Nemusíte sklízet, skladovat ani kupovat semínka. Nemusíte semínka zjara vysévat. Nemusíte čekat, až půda na zahrádce po zimě vyschne, aby šla odplevelit, prokypřit a připravit k výsevu. Jednoduše necháte v létě či na podzim několik pěkných rostlin lebedy vykvést a vytrousit semena. Dáte pozor, aby semena padla na holou půdu nezarostlou plevelem, nezakrytou mulčem. Semínka potom sama vyklíčí, jakmile nastanou příhodné podmínky. Většinou to bývá další rok na jaře v dubnu. Někdy ještě stejný rok na podzim. Lebeda se díky samovýsevům hodí do tzv. divoké zahrádky, která vyžaduje minimum péče.

Rostlinky lebedy vzešlé ze samovýsevu.

2) Lebeda vybíhá do květu později než špenát

Špenát, jakmile v létě vykvete, jde s kvalitou svých listů rychle dolů. Lebeda nejenže kvete později než špenát, ale listy neztrácejí svou konzumní jakost ani v době květu. Můžete ji tak sklízet i v létě. Seřežete-li mladým rostlinkám na jaře vegetační vrcholky, obrazí bočními výhony, jejichž vrcholky můžete za pár týdnů opět posklízet.

3) Lebeda obsahuje méně kyseliny šťavelové než špenát

Potvrzuje to například britsko-švédská studie z roku 1983. Kyselina šťavelová je ze zeleniny nejvíce obsažena zejména v reveni rebarboře a právě ve špenátu. Ve výživě není moc žádoucí, protože na sebe váže minerální látky, zejména vápník, čímž vznikají tzv. oxaláty, soli kyseliny šťavelové. Ty se usazují v ledvinách jako ledvinové kameny. Vyšší příjem kyseliny šťavelové může způsobit hypokalcémii – stav sníženého množství vápníku v krvi. Máme-li proto na výběr mezi dvěma srovnatelnými zeleninovými druhy, je racionální zvolit ten s nižším obsahem kyseliny šťavelové. V našem případě tedy lebedu, jejíž chemické složení je velice podobné špenátu. Využití lebedy v kuchyni je potom totožné se špenátem: Mladé listy do salátu, starší k vaření.

4) Lebeda dosahuje vyšších výnosů než špenát

Potvrzují to nejen vědecké studie, ale i prosté pozorování a zkušenost. Lebeda roste rychleji než špenát. Po seřezání vegetačního vrcholu ve stádiu mladých rostlin se rozvětví, pokračuje v růstu a umožňuje opakovanou sklizeň. Špenát po seřezání odumírá. Lebeda může vyrůst až do pětinásobku výšky špenátu.

5) Lebeda je co do barevnosti rozmanitější než špenát

Po estetické stránce je špenát jedna velká zelená nuda. (Všechna čest výjimkám – existuje několik odrůd s rudou žilnatinou.) Lebeda je však co do barevnosti mnohem rozmanitější. Existují formy se zlatavě zelenými, zelenými, purpurovými a temně fialovými listy. Nadchla mě představa, že mám na zahradě všechny barevné formy lebedy. Po několika letech pátrání jsem narazil na lebedu z ekologického šlechtění zvanou Aurora. Není to odrůda v pravém slova smyslu, neboť jí chybí uniformita. Tím je však právě výjimečná. Je to neuvěřitelně pestrá populace rostlin všech základních barev lebedy, které se neustále mísí, prolínají a kombinují mezi sebou. Při samovýsevech Aurory dochází ke křížení a ke vzniku nových esteticky zajímavých forem, které se nečekaně objevují tu na kompostu, tu v krtinci nebo ve spáře dlažby. Baví mě pozorovat kombinace barevných odstínů stonku a listů. Uchvátila mě rostlina s červenofialovým stonkem a zlatozelenými listy. Stále je na co koukat, co objevovat! A tak jsem lebedu Auroru namnožil a zařadil do sortimentu permasemínek, abyste ji mohli na zahrádce vyzkoušet i Vy, milí čtenáři. A pokud ji vyzkoušíte, budu rád, když připíšete do komentářů své postřehy.

Různobarevná lebeda Aurora


O AUTOROVI: Marek Kvapil žije a zahradničí na Hané. Pěstuje a množí permasemínka – nehybridní osivo produkované bez chemie, vhodné k dalšímu semenaření. Lektoruje kurzy Design permakulturní zahrady a Semínkový kurz.

PROSÍM RESPEKTUJTE AUTORSKÁ PRÁVA! Veškeré texty, články a fotografie na tomto webu jsou chráněny autorským právem. Bez souhlasu jejich autora je zakázáno jejich kopírování a přebírání. V případě zájmu o zveřejnění pište prosím na: kvapil@permaseminka.cz

12. 10. 2018 0 komentář
0 Facebook Twitter Google + Pinterest