Domů Archiv
Měsíční archiv

Leden 2018

Co by měl každý zahradník vědět o hybridním F1 osivu?

V polovině minulého století bylo F1 hybridní osivo zeleniny vzácné. V knize Zelenina-československé původní odrůdy z roku 1948 není popsána jediná hybridní odrůda. Dnes naopak začínají být vzácné odrůdy nehybridní, jejichž semínka se čím dál hůř shánějí.

Zřejmě nejvíce ze zelenin byly hybridizací zasaženy okurky. Drtivá většina z 1295 odrůd okurek registrovaných v EU jsou hybridní odrůdy. V katalozích našich největších osivářských firem jako je Semo, Seva Seed nebo Moravoseed nenajdete jedinou nehybridní odrůdu okurek. Podobná začíná být situace u rajčat, kde z 3886 registrovaných odrůd je 78% hybridních. U cukrových melounů činí podíl hybridních odrůd 82%, u tykve obecné 65%.

Podíl hybridních a nehybridních odrůd vybraných druhů zeleniny registrovaných v EU ve Společném katalogu odrůd v roce 2015.

Graf: Podíl hybridních a nehybridních odrůd vybraných druhů zeleniny registrovaných v EU ve Společném katalogu odrůd v roce 2015.

Rostoucí převaha hybridních odrůd nad nehybridními u mnohých druhů byla jedním z motivů, proč jsem začal množit a šířit mezi pěstitele permasemínka: Nehybridní semínka pěstovaná bez chemie, která si můžete na zahradě množit svépomoci a nemusíte je tudíž kupovat každý rok znovu. Třeba nehybridní osivo okurek je docela problém sehnat. Nedávno jsem proto otevřel internetový obchůdek, kde je má kolekce nehybridních odrůd k dispozici pro všechny zájemce.

(Nehybridním odrůdám se někdy říká též „volně opylované“. Budu tedy tyto výrazy používat jako synonyma.)

I když jsem se jako zahradník většinou komerčním F1 hybridním semenům z různých důvodů vyhýbal, připouštím, že ne vždy je upřednostnění nehybridní odrůdy před hybridní rozumnou volbou. To by byl příliš zjednodušený pohled. Stejně silným zjednodušením je však tvrzení, že hybridní odrůdy jsou obecně výnosnější a odolnější než nehybridní, jak píše ve své internetové poradně ředitel firmy Semo Jan Prášil.

Je rovněž pravda, že na hybridizaci jako takové není nic špatného. V přírodě k ní dochází spontánně a běžně se využívá v tradičním šlechtění. Stojí na počátku vzniku nových odrůd či druhů. Ovšem průmyslová produkce F1 hybridů je co do použité technologie a šlechtitelských cílů dosti specifická a z ekologického i permakulturního hlediska mnohdy ne zcela žádoucí. Má totiž své zásadní důsledky pro samozásobení, semenaření a biodiverzitu.

Považuji proto za užitečné shrnout některé informace o průmyslově vyráběných F1 hybridních semenech, nabízených dnes zahrádkářům, do následujících sedmi poznámek.

1) Hybridní semínka se ze zákona musejí označovat

Je-li na obalu se semeny uvedeno „hybrid“ a „F1“, jedná se o semena hybridní odrůdy, pro která platí, co píšu níže. Hybridní osivo vzniká zkřížením dvou či několika čistých (tzv. inbredních) linií. Číslo za písmenem „F“ vyjadřuje, o jakou „filiální“ (synovskou) generaci odvozenou z tohoto zkřížení (hybridizace) se jedná. F1 označuje první generaci, F2 druhou, F3 třetí atd. Drtivá většina komerčních hybridů patří do generace F1.

Foto: F1 hybridní odrůdy rajčat firmy Semo.

2) F1 hybridní odrůdy nejsou vhodné k semenaření

Proč? Protože na rozdíl od volně opylovaných (nehybridních) odrůd si při semenaření neuchovávají své vlastnosti. Nejsou geneticky stabilní. Vezmete-li semínka z rostliny vypěstované z F1 osiva, další rok Vám z nich vyrostou jedinci různorodých a povětšinou horších vlastností. Většina těchto tzv. F2 hybridů bude postrádat důležité přednosti, jimiž se vyznačoval původní F1 hybrid. Například rezistenci vůči chorobám, výnosy, barvu či tvar plodů, velikost apod.

Jeden příklad. Podle studie z roku 2001 mají hybridní odrůdy kukuřice používané v Africe o 18% vyšší výnosy než volně opylované. Ve druhé F2 generaci však výnosy hybridních odrůd klesají o 32%, zatímco u volně opylovaných odrůd je pokles pouhých 5%. Jako farmářské osivo, které si zajišťuje pěstitel ze své vlastní sklizně, jsou tedy hybridní odrůdy takřka nepoužitelné.

3) Některé hybridní odrůdy obsahují geny pylové sterility

Pylová sterilita je defektní mutace, která v přírodě vede k zániku. Je-li rostlina pylově sterilní, znamená to, že není schopna vytvářet pyl a tím ani vlastní semena. Pokud není opylena jinou pylově fertilní rostlinou, nedojde k její reprodukci a zhyne. Pylová sterilita je zcela zásadní pro produkci hybridů, neboť snižuje pracnost při množení hybridních osiv (odpadá nutnost ruční kastrace mateřského komponenta hybridní odrůdy). Skutečnost, že pylová sterilita pronikla do samotných základů průmyslového osivářství a stala se součástí moderního zeměděství, představuje přehlížené riziko pro udržitelný rozvoj naší civlizace.

4) F1 hybridní osivo si musíte vždy znovu koupit

U některých odrůd je to důsledek pylové sterility. Zejména je to však důsledek skutečnosti, že hybridní semínka vznikají zkřížením dvou (či více) rodičovských čistých linií, které obvykle zná a má k dispozici jen osivářská firma. Kdo neví, které přesně linie zkřížit a kdo tyto linie zároveň nemá pod kontrolou, není schopen vyprodukovat osivo dané hybridní odrůdy. Pěstitel, který chce semínka té či oné hybridní odrůdy využívat, musí si je vždy znovu koupit. Což je ekonomicky velice výhodné pro osivářské korporace. Zde lze patrně hledat jeden z hlavních motivů rozšiřování nabídky hybridních odrůd v katalozích soudobých semenářských firem.

5) F1 hybridní odrůdy nemají nutně lepší vlastnosti než volně opylované odrůdy

Nelze paušálně tvrdit, že hybridní odrůdy jsou obecně výnosnější či odolnější než nehybridní. Je pravda, že u F1 hybridních odrůd hraje důležitou roli efekt tzv. heteroze, kdy hybrid překonává ve výkonnosti své rodiče v jednom nebo více znacích. Jenže tento efekt se týká právě jen srovnání hybrida se svými geneticky nezdravými (tzv. inbredními) rodiči a nelze ho aplikovat na srovnání hybridů a volně opylovaných odrůd.

Vedle nehybridních odrůd nevycházejí hybridní odrůdy vždy lépe. Některé studie skutečně prokazují lepší vlastnosti hybridů oproti volně opylovaným odrůdám, závěry jiných studií jsou však opačné. Například podle studie z roku 2001, která srovnávala 23 volně opylovaných a 18 hybridních odrůd cibule, většina volně opylovaných odrůd byla stejně dobrá, ne-li lepší, než hybridní odrůdy co do výnosů a odolnosti vůči růžové hnilobě kořenů. Záleží také na tom, co chceme srovnávat. Zda nám jde zejména o výnosy či uniformitu nebo třeba o chuťové a výživové vlastnosti, které mohou být u některých volně opylovaných odrůd lepší. Což bylo prokázáno například u melounů.

Stín pochybností na generalizující vyzdvihování hybridních odrůd nad nehybridní vrhá rovněž srovnání pšenice a kukuřice. Ve Francii v druhé polovině dvacátého století došlo k tomu, že šlechtění cizosprašné kukuřice, kterou lze snadno hybridizovat, ovládl privátní sektor zaměřený výlučně na produkci hybridních odrůd. Veřejný sektor se ve stejné době zaměřil na šlechtění nehybridních odrůd pšenice, která není tak snadno hybridizovatelná. Výnosy pšenice od raných šedesátých let do pozdních let devadesátých stouply 2,2 krát, zatímco výnosy kukuřice jen dvakrát.

Je potom otázkou, proč bychom nemohli zlepšit výnosy kukuřice či jiných druhů na základě šlechtění čistě nehybridních odrůd podobně, jako se to podařilo u pšenice.

6) Hybridní odrůdy jsou vysoce uniformní

Což ovšem nemusí být pro zahrádkáře výhoda. Uniformita v dozrávání například znamená, že všechna rajčata dozrají ve stejnou dobu, což je výhodné pro jednorázovou mechanickou sklizeň kombajnem. Jenže pro zahrádkáře to znamená, že musí naráz sklidit a zpracovat veliké množství plodů. Pro samozásobení čerstvými rajčaty může být výhodnější postupné dozrávání a průběžná sklizeň. Nebo uniformita velikosti a tvaru plodů, kterou vyžadují od zemědělců supermarkety, je pro samozásobitelskou produkci irelevantní. Nehledě na to, že méně uniformní volně opylované odrůdy mohou být adaptabilnější a schopnější přizpůsobit se rozličným pozemkům v naší rozmanité krajině.

7) Hybridní odrůdy představují problém pro uchování genových zdrojů

Šlechtitelské společnosti nebývají příliš ochotny poskytnout genovým bankám rodičovské linie nezbytné pro regeneraci hybridních odrůd. A i kdyby je genové banky měly k dispozici, regenerace je zde mnohem náročnější než u volně opylovaných odrůd. Potíže ještě zhoršuje cytoplazmatická pylová sterilita, inkompatibilita a podobné záludnosti.

Problémy s regenerací hybridních odrůd jsou tak velké, že mnohé genové banky hybridní odrůdy do svých kolekcí vůbec nepřijímají. Tím vznikají slušné podmínky pro genetickou erozi. Jakmile je hybridní odrůda vyřazena ze sortimentu osivářské firmy, stává se prakticky nedostupnou a vysoce náchylnou k zániku. Jakmile osivářská firma skončí, zanikají spolu s ní veškeré její hybridní odrůdy, na které měla monopol.

Je na každém pěstiteli, aby si vybral, zda chce podporovat rozvoj volně opylovaných odrůd, které jsou dlouhodobě udržitelné a relativně snadno uchovatelné pro budoucí generace, nebo odrůd hybridních, u nichž je z uvedených důvodů mnohem vyšší riziko genetické eroze.

Mnohé staré nehybridní odrůdy jsou zde s námi stále dávno po tom, co jejich šlechtitel odešel a firma, která je uvedla na trh, zanikla. Co však odkáže budoucím generacím zahradníků a pěstitelů osivářský průmysl postavený na hybridních odrůdách?

——————————————————————————————————————————————————

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Testuje odrůdy v neprůmyslových podmínkách a prodává permasemínka (nehybridní semínka, která si můžete snadno množit sami). Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady.

30. 1. 2018 0 komentář
2 Facebook Twitter Google + Pinterest
23 tipů, co dělat v zimě, když zahrada spí

Milí permakulturní zahradníci! V zimě, když ekosystém spí, je důležité vydechnout a obnovit síly. Neznamená to ale, že musíte zahradničení zcela pověsit na hřebík.

I v zimě lze za příhodného počasí tu a tam na zahradě něco sklidit nebo udělat nějakou práci. Dokonce i za tuhých mrazů, když je zem ztvrdlá na kámen, můžete ledacos udělat pro svou zahradu. A nemusíte přitom vždy ani opustit své vyhřáté obydlí.

Některé činnosti je nejlepší provádět právě zimě. Na mnohé jindy nezbývá čas. A někdy si tím, co uděláte v zimě, ušetříte čas později, když máte venku práce nad hlavu.

Práce v permakulturní zahradě není rozptýlena rovnoměrně do celého roku. Křivka pracnosti kulminuje zejména na jaře a na podzim, zatímco v zimě se propadá k nule. Vyplatí se proto přetáhnout některé činnosti z nadcházející sezóny do zimy a zmírnit tak zátěž v extrémně pracných obdobích.

Opravíte-li v zimě vyviklanou motyku, seženete-li si dostatečnou zásobu mulče, nebo nakoupíte-li semínka, nebudou vás tyto úkoly stresovat v době, kdy jste zavaleni prací. Budete na ně mít dostatek času, uděláte je pečlivěji a promyšleněji. A o to víc radosti vám možná přinesou.

To jsou některé důvody, které mě přivedly k vypracování tohoto soupisu činností, jimž se mohou  permakulturní zahradníci věnovat v zimě, když zahrada spí.

Ještě v lednu lze sklízet pod sněhem namrzlé lístečky máty na zimní mátový čaj.

Ještě v lednu lze sklízet pod sněhem namrzlé lístečky máty na zimní mátový čaj.

1) Shánět semínka

Jedna z mých nejoblíbenějších zimních aktivit. Semínkové burzy, výměna semínek přes internet, pročítání katalogů, objevování nových odrůd a málo známých druhů zemědělských plodin. Několik tipů, kde se shánět po osivu neprůmyslových odrůd, které je vhodné pro permakulturní zahradu, najdete v tomto článku.

2) Studovat odbornou literaturu

Jeden ze způsobů, jak se zdokonalovat v zahradnickém umění, je studium kvalitní permakulturní a zahradnické literatury. Četbou knih navazujete na zkušenosti jiných zahradníky a dostáváte příležitost neopakovat jejich chyby. Nejcennějí jsou ty knihy, jejichž autoři vycházejí právě ze své vlastní zkušenosti. Chcete-li pár tipů, co číst, mrkněte na osm příkladů knih, které stojí za přečtení.

3) Řezat stromy

Zimní řez ovocných stromů můžete provádět v únoru a v březnu, pokud nepanují příliš velké mrazy. Tedy při teplotě nad – 8 °C. Klesne-li teplota pod -10 °C, je lepší s řezem počkat, případně ho přerušit. Zabráníte tak většímu poškození zejména mladých stromků mrazem. K rozsáhlé otázce řezu ovocných stromů najdete na tomto web dva vynikající články od mého kamaráda potulného sadaře Ondry Dovaly: Jak ošetřovat staré ovocné stromy a Biologická podstata řezu ovocných stromů.

4) Shromažďovat organickou hmotu

V zimě můžete sehnat balíky slámy na mulčování (kulaté, které se dají kutálet, ne ty hranaté, s nimiž se těžko manipuluje), zajistit hnůj na doplnění organické hmoty do půdy nebo si v lese (po domluvě s majitelem) nasbírat zbytkové dřevo na stavbu vyvýšených záhonů.

5) Posypávat záhony popelem

Topíte-li doma dřevem nebo dřevěnými lisovanými briketami, potom můžete posypávat pozemek popelem z kamen. Dřevěný popel obsahuje zejména větší množství draslíku a vápníku, což jsou dvě nezbytné živiny, které rostliny potřebují ke zdravému růstu. Popel má podobné chemické vlastnosti jako vápno, jímž někdy zemědělci vápní pole a neutralizuje kyselé půdy.

6) Kropit záhony močí

Moč je bohatá zejména na dusík a fosfor. Po naředění vodou ji lze využít jako tekuté hnojivo k rostlinám. V zimě se rostliny obvykle nehnojí, ale můžete močí kropit záhony, do kterých jste na podzim zaryli větší množství organické hmoty bohaté na uhlík (slamatý hnůj, slámu, piliny, štěpku). Nebo můžete moč “aplikovat” pod zamulčované stromky či keře. Uhlíkatá organická hmota do sebe močovinu natáhne.

Tyto kompostovací vyvýšené záhony průběžně plním starou slámou, štěpkou, pilinami, vytrhaným plevelem a na podzim také listím. V zimě je kropím močí; přes sezónu v nich pěstuju. Výborně se zde daří bramborám a dýním.

Tyto kompostovací vyvýšené záhony průběžně plním starou slámou, štěpkou, pilinami, vytrhaným plevelem a na podzim také listím. V zimě je kropím močí; přes sezónu v nich pěstuju. Výborně se zde daří bramborám a dýním.

7) Opravit a zakonzervovat nářadí

Nejlépe již v prosinci můžete natřít olejem a nabrousit rýče, motyky a plecí nože na plečku; můžete opravit hrábě, žebřík, kolečka a případně dokoupit nebo vyrobit nové nářadí.

8 ) Vypracovat osevní plán zeleniny

Když si v zimě pečlivě rozplánujete, co chcete další rok pěstovat, na jak velké ploše, v jakém sponu a kolik semen na to budete potřebovat, využijete efektivněji pracně vybudované záhonky a budete mít přehled o tom, zda máte dostatek osiva.

9)  Naplánovat výsadbu stromků a keřů

Chcete-li na jaře sázet ovocné stromy nebo keře, načrtněte si na papír v měřítku plán výsadby. Budete vědět, kolik dřevin si máte pro danou výměru zajistit a jak velkou plochu potřebujete zamulčovat. Na kurzu Design permakulturní zahrady k tomuto účelu používáme tzv. “kolečkovou metodu”.

10) Udělat rozbor půdy

Chemický rozbor půdy Vám řekne, zda v půdě chybí nějaké živiny či přebývají toxické látky a jaké. Rozbor včetně doporučení, jak postupovat, Vám udělají v zemědělské laboratoři po dodání vzorku vaší půdy. Ten vytvoříte takto: Při oblevě, když půda není zmrzlá, odeberte půdu z místa, které chcete rozborovat, šesti různými vpichy rýčem do hloubky 30 cm. Ze smíchaného (průměrného) vzorku odeberte asi 0,5 kg půdy a pošlete na rozbor do laboratoře. Cena rozboru začíná na 500 Kč.

11) Sklízet úrodu

Při troše plánování zůstává zahrada zdrojem vitamínů a minerálů i v zimě, kdy lze sklízet růžičkovou kapustu, nejrůznější listovou zeleninu (polníček, roketa, cibule sečka, pažitka, petržel kadeřavá), některé čajové bylinky a když rozmrzne půda, potom taky topinambury. Předpokladem je vysadit tyto plodiny ve správný čas, nechat je na zahradě až do zimy a listovou zeleninu ochránit před sněhem a mrazem vrstvou chvojí či mulče.

12) Otestovat klíčivost starších semen

Máte-li doma starší nebo pochybné osivo, u něhož si nejste jisti jeho klíčivostí, udělejte test klíčivosti. Do navhlčené vaty na talířek rozložte padesát nebo sto kusů semen a nechte někde na skříni či na okně při teplotě kolem dvaceti stupňů. Po dvou až třech týdnech spočítejte vyklíčená semena. Vzejde-li pětadvacet semen z padesáti, má osivo klíčivost 50% a měli byste na jaře vyset dvakrát větší množství semen, než kolik chcete rostlin.

13) Určit nejteplejší a nejchladnější zóny zahrady

Podle toho, ve které části zahrady roztává při zimních oblevách sníh prvně a kde zůstává nejdéle, snadno identifikujete nechladnější a nejteplejší (nejprosluněnější) místa pozemku.

14) Rýt

Začátkem a koncem zimy, když není půda skrz na skrz promrzlá, můžete vzít rýč a zrýt záhony, které jste nestihli zrýt na podzim, případně zrýt další dosud neosázenou plochu a rozšířit si zahrádku. Rytí má význam zejména na těžké jílovité půdě.

15) Chránit rostliny před mrazem

Zejména před holomrazy (mráz bez sněhu) je důležité chránit česnek, jahodníky a bylinky vrstvou slaměného mulče nebo chvojím, aby nevymrzly.

16) Odebírat rouby

Koncem prosince a v průběhu ledna se řežou rouby ovocných stromů, které se na jaře štěpují na podnože nebo na vzrostlé stromy. Rouby se odebírají z jednoletých výhonů. Měly by být silné alespoň jako tužka a dlouhé přibližně patnáct centimetrů. Nařezané rouby uložte do sklepa a z poloviny zaspyte pískem.

17) Nařezat vrbové proutí

Pokud pěstujete vrby, jako já, v zimě je čas na sklizeň vrbového proutí, z něhož lze vyrábět pletené vyvýšené záhony, pergoly, komposty nebo košíky na sklizeň ovoce. V únoru a v březnu se odebírají také vrbové řízky, které na jaře zapícháte do země na vlhké místo, kde vám snadno zakoření.

18) Stratifikovat semena

Chcete-li zkusit vypěstovat ovocné stromy ze semen, měli byste přes zimu semena na několik týdnů uložit do vlhka a chladu. Třeba v krabičce s pískem do lednice nebo do vlhkého sklepa. Říká se tomu stratifikace. Bez ní by Vám na jaře semena nevyklíčila. Stratifikaci vyžadují také semena česneku, který lze rovněž pěstovat ze semen, byť se to málo ví. Běžná zeleninová semena stratifikaci nevyžadují.

19) Kácet stromy

V zimě, v době vegetačního klidu, je čas na kácení umírajících, nemocných, poškozených nebo překážejích stromů. Pařezy jabloní a ořešáků, které po stromech zůstanou, na jaře naočkujte sadbou hlívy ústřičné. Rychleji se rozloží a na podzim se najíte hub.

20) Krmit ptáky

Přitáhnout a udržet si na zahradě užitečné ptáky je důležité pro udržení některých hmyzích škůdců pod kontrolou bez použití chemie. Sýkorky a jiné přezimující ptactvo dokáže zničit až 99% přezimujících larev obaleče jablečného, který způsobuje červivost jablek a jiného ovoce. V zimě, kdy je v přírodě nedostatek potravy a stěhovaví ptáci odlétají do teplých krajin, má přikrmování velký význam pro zamezení ztrát populací jednotlivých ptačích druhů, které u nás zůstaly. Kromě toho výhled na krmítko za oknem je k nezaplacení.

21) Postavit kurník, kachník nebo králíkárnu

Když v zimě postavíte domeček pro drůbež nebo králíkárnu, můžete se na jaře pustit do chovu. Získáte nové pomocníky, kteří dokážou zužitkovat různé organické zbytky a plní v permakulturní zahradě důležité funkce. Regulují hmyzí škůce a slimáky, poskytují výživný hnůj či trus a dokážou proměňovat nejedlou biomasu v chutnou stravu (vajíčka, kachní a králíčí maso).

Zvířata na rozdíl od rostlin vyžadují intenzivní péči i v zimě. Poskytují ale mnohočetný užitek zahradě i zahradníkovi.

Zvířata na rozdíl od rostlin vyžadují intenzivní péči i v zimě. Poskytují ale mnohočetný užitek zahradě i zahradníkovi.

22) Přihrnovat sníh ke stromkům

I se sněhem můžete na zahradě hospodařit. Přihrnujte ho k ovocným stromkům či keřům, k vrbám, k výsadbám mrazuvzdorných bambusů a k jiným vlhkomilným rostlinám. Zajistíte jim více vláhy na jaře, kdy ji potřebují k nastartování růstu po zimním spánku.

23) Vyset papriky a rajčata

Možná se to zdá poněkud brzy, ale již v únoru vysejte do kelímků papriky a celer – tyto dvě plodiny mají velice dlouhou vegatční dobu a bez včasného předpěstování by vám nedozrály. V březnu dosejte lilky a rajčata. Nechejte za oknem při teplotě 20°C až 30°C, zalévejte a na jaře budete mít vlastní sazeničky odrůd, které jste si sami vybrali (nebo nasemenařili). V polovině května je můžete vysadit ven na zahrádku.

——————————————————————————————————————————————————

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady .

30. 1. 2018 0 komentář
2 Facebook Twitter Google + Pinterest
Semenaření rajčat v šesti krocích

Rajčata jsou ideální plodinou pro první semenářské pokusy. Investujte třicet minut svého času a následující tři roky nemusíte semena kupovat. Tady je návod.

Na semínka použijte jen plně vyzrálé plody

Plody rajčat vhodné k odebrání semen.

Plody na semínka mohou být klidně přezrálé, ale neměly by mít plíseň.  Pro vyšší genetickou rozmanitost je lepší vzít plody z více rostlin, ale není to nutné. Stačí i jediná rostlina.

Pěstujete-li více odrůd, měli byste mezi nimi nechat rozestupy alespoň pět metrů, aby nedošlo k jejich zkřížení. Dnes obvykle pěstované odrůdy rajčat se ale kříží jen velice málo, i když se pěstují v těsné blízkosti. Struktura květu znemožňuje křížení. (Výjimkou jsou odrůdy divokých rajčat a rajčat s bramborovými listy, které mají jiný typ květu a křížení mezi nimi je častější.)

Skutečnost, že většina rajčatových odrůd se mezi sebou téměř nekříží, je při semenaření výhodou. Na jednu semenářskou zahradu vám vleze větší množství odrůd. Můžete tak semenařit třeba pět či deset odrůd v jednom roce. Obvykle to začíná jednou jedinou odrůdou a končí kolekcí mnoha desítek odrůd. Jsou pěstitelé, kteří na svých zahradách udržují stovky starých a krajových odrůd rajčat. Americká semenářská organizace Seed Savers Exchange udržuje a zpřístupňuje pěstitelům 3200 odrůd rajčat!

2) Vypreparujte semínka z dužniny plodu

Rajčata rozkrojte a lžičkou z nich vydlabejte dužninu se semínky. Plody zbavené semínek můžete zužitkovat třeba tak, že je nasušíte na zimu v elektrické sušičce.

3) Nechejte semínka tři dny vykvasit

Fermentování rajčatových semen ve vlastní šťávě.

Rosolovitá dužnina, v níž jsou semínka uložena, obsahuje chemické látky bránící klíčení ve vlhkém prostředí. Tento biologický mechanismus, jenž brání předčasnému vyklíčení semen, je třeba odbourat fermentací.

Semínka nenechávejte kvasit déle než tři dny, protože by mohla začít klíčit. Pozor, bude to zapáchat. Občas můžete obsah sklenice promíchat. Po třech dnech fermentace se na hladině obvykle vytvoří plísňový povlak:

 

4) Odléváním vody oddělte semínka od zbytků dužniny

Vyplachování rajčatových semen ve vodě.

Je-li třeba, doplňte do sklenice vodu a její obsah promíchejte. Těžká kvalitní semena rychle klesnou ke dnu. Lehká nedozrálá semena a zbytky dužniny buď plavou na hladině nebo klesají mnohem pomaleji. Odléváním vody se jich postupně zbavíte.

Vodu můžete několikrát doplnit a vylévání opakovat:

Obsah sklenice se postupně pročistí. Nakonec by měla ve vodě zůstat jen kvalitní těžká semena, která se drží na dně:

5) Semena dobře vysušte

Sušení rajčatových semen.

Na závěr můžete ještě semena propláchnout v cedníku a nechat je okapat. Potom je vyklepněte na tvrdou nepapírovou podložku a několik dnů nechejte dobře vysušit.

6) Uložte na suché a chladné místo

Uložená semena.

Semínka rajčat si podržují rozumnou míru klíčivosti tři až čtyři roky, jsou-li dobře uložena. Nemusíte tedy semenařit každou odrůdu každý rok. Doporučuji vytvořit si o něco větší zásobu semínek, abyste jimi mohli podarovat své známé nebo od nich případně získat výměnou jiné zajímavé odrůdy.

Pozor na hybridní F1 odrůdy! Uvedený postup nebude fungovat u dnes stále častějších hybridních odrůd označovaných někdy jako F1. Takové odrůdy nejsou pro semenaření vhodné, protože jsou geneticky nestabilní a v dalších generacích si neuchovávají vlastnosti svých rodičů. Nehybridní odrůdy rajčat vhodné k semenaření lze získat například z Gengelu nebo při semínkové burze na závěr Semínkového kurzu.

——————————————————————————————————————————————————–—

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.

7. 1. 2018 3 komentáře
2 Facebook Twitter Google + Pinterest